1 VSPH 2299/2013-A-12
KSPA 44 INS 32059/2013 1 VSPH 2299/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka PRONEX CZ, s.r.o., IČO 27504590, sídlem Pardubice-Zelené Předměstí, Na Spravedlnosti 1533, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. prosince 2013, č.j. KSPA 44 INS 32059/2013-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. prosince 2013, č.j. KSPA 44 INS 32059/2013-A-7, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti, do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, uložil dlužníkovi PRONEX CZ, s.r.o. (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku, aby do 15 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužníka a z jeho příloh zjistil, že dlužník nemá žádný majetek a má více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti v celkové výši 527.281,39 Kč. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši tak, aby byly kryty nároky insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, se dlužník včas odvolal, neboť v tuto chvíli nemá dostatek prostředků na úhradu zálohy, a vyjádřil přesvědčení, že náklady insolvenčního řízení lze uspokojit i jinak, než z poskytnuté zálohy, a že její nesložení by nemělo bránit průběhu insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního návrhu (A-1) a z obchodního rejstříku ověřil, že dlužník je obchodní společností, která nebyla zrušena rozhodnutím soudu (a nemá proto ani likvidátora, jenž by byl osobou zapsanou v seznamu insolvenčních správců). Dále zjistil, že dlužník nemá žádný majetek a má 16 závazků vůči 9 věřitelům ve výši 527.281,39 Kč (do insolvenčního řízení se zatím nepřihlásil žádný věřitel).

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak a protože nejsou splněny předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka vymezené v § 144 IZ, když dlužník nebyl zrušen rozhodnutím soudu (§ 144 odst. 1 písm. a) IZ) a nemá tedy ani likvidátora jmenovaného soudem ze seznamu insolvenčních správců, jenž by jménem dlužníka podal insolvenční návrh (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ), dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když po dlužníkovi jako navrhovateli zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k absenci majetku dlužníka a k tomu, že se do insolvenčního řízení dosud nepřihlásil žádný z jeho věřitelů a úpadek dlužníka bude zřejmě řešen jen nepatrným konkursem, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 25.000,-Kč.

Dlužno dodat, že zavádějícím je též obecně rozšířený názor, že v konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), neboť v případě, že by výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele anebo určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v konkursu dosaženo žádného nebylo (což je reálné i v této věci vzhledem k nemajetnosti dlužníka), určí se odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 5 cit. vyhlášky, a to podle kritérií v něm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši, než soudem zvažovaných 45.000,-Kč (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.10.2010, sp. zn. MSPH 59 INS 8470/2009, 3 VSPH 317/2010-B, ze dne 5.10.2009, sp. zn. MSPH 91 INS 1160/2009, 2 VSPH 551/2009-B, ze dne 26.8.2010, sp. zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B-15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2010, sp. zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSČR 27/2010-B).

Dlužník jako podnikatel byl podle § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (obdobnou povinnost zakotvoval i zákon o konkursu a vyrovnání v § 3). Skutečnost, že dlužník měl ekonomické problémy již v roce 2011, tedy před podáním insolvenčního návrhu (ten byl podán až v listopadu 2013), plyne z obsahu jeho insolvenčního návrhu a z připojené rozvahy zpracované ke dni 31.12.2012. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu dlužník nehospodařil s finančními prostředky společnosti náležitě, a použil je k jinému účelu a v důsledku toho není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst jedině k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

V Praze dne 6. ledna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková