1 VSPH 229/2012-A-57
MSPH 78 INS 7496/2011 1 VSPH 229/2012-A-57

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka ECF elektrocentrum fabrik, s.r.o., v likvidaci, sídlem Praha 8, Pobřežní 370/4, IČO: 25289039, zast. Mgr. Pavlem Markem, advokátem, sídlem Praha 1, Na Poříčí 19, zahájené na návrh: a) JANČA V.M., s.r.o., Valašské Meziříčí, sídlem Masarykova č.p. 843, IČO: 25907069, zast. JUDr. Igorem Zmydleným, advokátem, sídlem Valašské Meziříčí, Náměstí 94, b) Krugel Exim CZ, spol. s r.o., sídlem Brno, Franzova 37, IČO: 25343203, zast. JUDr. Jaromírem Saxlem, advokátem, sídlem Brno, Údolní 567/33, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.listopadu 2011, č.j. MSPH 78 INS 7496/2011-A-38,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.listopadu 2011, č.j. MSPH 78 INS 7496/2011-A-38, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v bodě I. výroku zjistil úpadek ECF elektrocentrum fabrik, s.r.o., v likvidaci (dále jen dlužník), v navazujících výrocích ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Karla Miču, stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Věřitele též vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci ve výroku uvedené povinnosti a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu a uložil dlužníku povinnost zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatelé JANČA V.M., s.r.o. a Krugel Exim CZ, spol. s r.o. (dále jen navrhovatelé a),b) domáhali vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tvrzením, že mají za ním splatné pohledávky. Navrhovatel a) svou přihláškou dokládal současně s podaným návrhem pohledávku ve výši 2.649.984,-Kč splatnou déle než 30 dnů z titulu nezaplacené kupní ceny elektroinstalačního materiálu a majetkové sankce uplatněné za prodlení s placením. Navrhovatel b) dokládal podanou přihláškou pohledávku splatnou déle než 30 dnů ve výši 578.164,-Kč z titulu nezaplacené dodávky kupní ceny elektromateriálu, kterou dlužník písemně uznal.

Dlužník, za něhož jednal likvidátor Antonín Slavíček, se bránil tvrzením, že ani jeden z navrhovatelů nepřihlásil své pohledávky do probíhající likvidace. Nemůže se proto vyjádřit k jejich pravosti ani výši. U pohledávky navrhovatele b) dlužník poukazoval na rozdílnou výši pohledávky obsažené v uznávacím prohlášení dlužníka a pohledávky uplatněné přihláškou.

Soud I. stupně dospěl k závěru, že navrhovatelé podali bezvadný insolvenční návrh a že z dokazování provedeného při ústním jednání byl dlužníkův úpadek osvědčen ve formě platební neschopnosti. Svůj závěr o úpadku dlužníka opřel soud I. stupně o zjištěný skutkový stav, podle něhož navrhovatel a) dodal dlužníku zboží na základě rámcové smlouvy ze dne 21.9.2006, ve znění doplňků 1 a 2. Dlužník nezaplatil zboží dodané dodacím listem č. 8109022408 ze dne 6.10.2009 (fakturováno pod č. 9019013684 dne 9.10.2009) a na základě dodacího listu č. 810902229 ze dne 5.10.2009 a č. 8109023162 ze dne 5.10.2009 (vše fakturováno pod č. 9109013928 ze dne 14.10.2010), a to v celkové výši 1.683.811,-Kč.

Soud dále zjistil z dodacího listu č. 290101722 a faktury stejného čísla, dodacího listu č. 290101753 a faktury stejného čísla uznání dluhu s dohodou o úhradě ve splátkách ze dne 12.1.2010, že navrhovatel b) dlužníku dodal na základě jeho objednávky č. TU/2009/777 ze dne 23.10.2009 s dohodnutým termínem plnění 11.11.2009 elektroinstalační materiál v ceně 572.513,-Kč bez DPH. Následně vrátil dlužník část dodaného zboží v hodnotě 25.720,-Kč. Navrhovatel b) toto zboží přijal a o částku 25.720,-Kč snížil dobropisem výši své pohledávky za dlužníkem na částku 578.164,-Kč, jíž vyčíslil navrhovatel b) ve své přihlášce.

Soud I. stupně úpadek dlužníka projednal při jednání dne 22.11.2011 a dospěl k závěru, že navrhovatelé osvědčili své pohledávky se splatností delší než 3 měsíce za dlužníkem, přihlášku v insolvenčním řízení podalo celkem 17 věřitelů s pohledávkami za 11.428.536,49 Kč a dlužník tyto závazky není schopen plnit. Proto postupoval soud I. stupně podle § 136 ve spojení s § 148 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem, neboť jiné řešení nepřicházelo u dlužníka v úvahu (dlužník nenavrhl, aby byl jeho úpadek řešen oddlužením, a zároveň nebyly splněny podmínky pro reorganizaci).

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýkal, že k jednání o úpadku nebyl řádně předvolán, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Tvrdil, že předvolání k jednání nařízenému na den 22.11.2011 mu bylo doručeno až v den jednání, takže nebyla dodržena jeho lhůta k přípravě na jednání. Soud přesto jednal a na základě takto provedeného jednání rozhodl i o úpadku dlužníka, čímž řízení zatížil procesní vadou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 133 odst. 2 IZ nařídí insolvenční soud vždy jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou dlužníka, která směřovala vůči postupu soudu prvního stupně při nařízení soudního jednání, kterým měla být dlužníku znemožněna efektivní účast při projednávání úpadku.

Ze spisu vyplývá, že soud nařídil jednání k projednání insolvenčního návrhu navrhovatelů a), b), opakovaně, a to na dny 20.9.2011, 4.10.2011 a 22.11.2011. V posledním zmíněném případě bylo dlužníku dle údajů obsažených v informačním systému ISIR doručeno předvolání dne 7.11.2011 do datové schránky. Kromě doručení předvolání do datové schránky bylo nařízení jednání zveřejněno téhož dne v elektronickém insolvenčním rejstříku a současně bylo předvolání doručováno dlužníku na adresu bydliště jeho likvidátora Antonína Slavíčka, uvedené v obchodním rejstříku na adrese Větrná 558, Tanvald. Předvolání k jednání nařízenému na den 22.11.2011 mu bylo poštou dosláno na adresu jeho poste resante v Golčově Jeníkově a po výzvě uloženo na poště Golčův Jeníkov dne 11.11.2011. Likvidátor si předvolání vyzvedl osobně až dne 22.11.2011 (obdobně si převzal doručenku s předvoláním k jednání nařízenému na den 4.10.2011, jež mu byla uložena na poště 29.9.2011, až dne 6.10.2011).

Dle ust. § 45 odst.1,2 občanského soudního řádu doručuje soud písemnost při jednání nebo jiném soudním úkonu. Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu.

Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně svou povinnost předvolat dlužníka k nařízenému soudnímu jednání, kde je projednáván jeho úpadek, splnil, a to dodáním předvolání do jeho datové schránky dne 7.11.2011. Dlužník se do své datové schránky nepřihlásil, za doručené se proto předvolání považuje dle ust. § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb. desátým dnem od dodání do datové schránky adresáta, tedy dnem 17.11.2011. Pokud volil soud (pro větší informovanost dlužníka) i způsob doručení prostřednictvím pošty na adresu bydliště jeho likvidátora, učinil tak nad rámec své procesní povinnosti, aniž by s tímto způsobem doručení bylo spojeno nové plynutí lhůty k přípravě na jednání dlužníka. Lze tedy shrnout, že dlužník měl na přípravu projednání úpadku 5 dnů. Jedná se o lhůtu kratší, než předpokládá ust. § 115 odst. 2 občanského soudního řádu. Lhůta je však stanovena jako lhůta, která zpravidla k přípravě jednání účastníka postačuje. V daném případě je třeba přiměřenost lhůty k přípravě projednání úpadku u dlužníka vykládat s přihlédnutím k těm okolnostem, že likvidátor o zahájeném insolvenčním řízení věděl po řadu měsíců a informace o nařízeném soudním jednání mohl zjistit z elektronického insolvenčního rejstříku. Prvé jednání bylo nařízeno již v září a následně odročeno na říjen a na listopad právě z důvodů na straně likvidátora. Jeho lhůta k přípravě projednání úpadku byla proto více než dostatečná a soud nepochybil, pokud přistoupil k projednání úpadku v nařízeném termínu. Proto odvolací soud neshledal procesní postup soudu prvního stupně při rozhodování o úpadku dlužníka vadným a zaměřil se na posuzování důvodnosti jeho rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně za osvědčený z toho, že navrhovatelé doložili své splatné pohledávky za dlužníkem, jak bylo uvedeno v jejich insolvenčním návrhu (A-1, A-4) a v přihlášce (P1, P2).

Navrhovatelé doložili své pohledávky ve výši alespoň 1.683.811,-Kč v případě navrhovatele a) a ve výši 578.164,-Kč v případě navrhovatele b) splatné nejpozději od listopadu r. 2009, tedy po dobu delší než 3 měsíce.

Úpadek dlužníka má též odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dostatečně prokázán existencí dalších splatných pohledávek, jejichž existence vyšla v řízení před soudem I. stupně najevo, a to zejména: -pohledávky CRAMO, s.r.o. ve výši 37.042,-Kč (P3) splatné od 31.12.2009, resp. 3.4.2009; -pohledávky Halla Plus, s.r.o. v celkové výši 89.732,10 Kč (P4), splatnou nejpozději od 31.12.2009; -pohledávky APIN, s.r.o. ve výši 245.247,10 Kč (P5) splatné nejpozději od 25.11.2009; -pohledávky THORN Lighting, spol. s r.o. ve výši 235.045,20 Kč (P8) s příslušenstvím splatné od 8.8.2009.

Odvolací soud především konstatuje, že již jen z existence pohledávek navrhovatelů a), b) splatných již v roce 2009 byl úpadek dlužníka projevující se ve formě jeho platební neschopnosti spolehlivě osvědčen.

Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že úpadek dlužníka byl nepochybně osvědčen také existencí dalších shora uvedených věřitelů dlužníka a vyplývá též z obsahu jeho odvolání, v němž dlužník ničím nevyvrátil existenci splatné pohledávky navrhovatelů a), b) a dalších svých věřitelů a o svém majetku (zejména o volných peněžních prostředcích) ničeho neuvedl, když ve svém podaném odvolání namítal toliko vady v procesním postupu soudu prvního stupně.

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ (z důvodu existence splatných pohledávek navrhovatelů a), b) a dalších známých věřitelů dlužníka) a lze na něj usuzovat i podle § 3 odst. 2 písm. c), d) IZ (z důvodu, že není možné s ohledem na vysoký počet jeho věřitelů dosáhnout uspokojení splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí).

Pokud jde o obranu dlužníka, odvolací soud ji z výše uvedených důvodů neshledal relevantní a nezjistil, že by soud I. stupně jakkoliv porušil jeho právo na spravedlivý proces; ostatně dlužník svých procesních práv využil, když po zjištění jeho stanoviska k návrhu a na jeho žádost bylo jednání o úpadku odročeno.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu více než 2 let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši nyní přesahující několik desítek miliónů Kč) vůči více věřitelům (tj. vůči navrhovatelům a), b) a dalším známým věřitelům), přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu. Důvodným neshledal odvolací soud odvolání ani v rozsahu směřujícím proti způsobu řešení úpadku (bod II. výroku), když dlužník je právnickou osobou, u níž nepřichází v úvahu oddlužení (§ 389 odst. 1). Dlužník rovněž neuvedl žádné skutečnosti svědčící pro závěr, že by jeho úpadek bylo lze řešit reorganizací (§ 316 IZ), již ostatně ani včas nikdo nenavrhl (§ 319 odst. 1 IZ).

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 29. března 2012

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová