1 VSPH 2287/2013-B-14
KSLB 76 INS 11301/2013 1 VSPH 2287/2013-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice: Božena Ptáčková, nar. 25. června 1951, bytem Pertoltice pod Ralskem 28, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 11301/2013-B-9 ze dne 27. listopadu 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 11301/2013-B-9 ze dne 27. listopadu 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení Boženy Ptáčkové (dále jen dlužnice) a v bodě II. výroku na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 26.6.2013 (A-9) rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jako způsob jeho řešení oddlužení. Do řízení přihlásili pohledávky tři věřitelé, celková výše pohledávek činila 369.958,86 Kč. Při měsíčním příjmu dlužnice z pracovního poměru ve výši 8.300,-Kč a příjmu ze starobního důchodu ve výši 6.557,-Kč měsíčně byl předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 77,3 %. Dne 21.11.2013 sdělil insolvenční správce, že dlužnice není v současné době zaměstnána, ztrátu zaměstnání dlužnice soudu nehlásila. Protože ze starobního důchodu nebude dlužnice schopna uhradit ani náklady insolvenčního správce, rozhodl soud o neschválení oddlužení a na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že její pracovní poměr skončil k 30.9.2013, od 27.8.2013 do 18.11.2013 byla v pracovní neschopnosti, má slíbeno zaměstnání v Tesco Stores. Namítala, že má dárce ochotného přispívat jí měsíčně částkou 2.000,-Kč, od ledna má podánu žádost o příspěvek na bydlení, práci stále hledá. Dlužnice má toliko standardní vybavení bytu, které dluh nepokryje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu plyne, že při přezkumném jednání konaném dne 20.8.2013 byly splněny podmínky pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak podáním ze dne 21.11.2013 insolvenční správce soud informoval, že dlužnice je v současné době bez zaměstnání.

Ekonomickou nabídku dlužnice měl soud I. stupně při minimálním majetku dlužnice a nastalé absenci jejích příjmů pro obě možné formy oddlužení za nedostatečnou, nicméně závěr o řešení úpadku konkursem by mohl obstát jen v případě, že by soud I. stupně dal dlužnici reálnou příležitost, aby si příjmy pro oddlužení splátkovým kalendářem dodatečně opatřila a mohla tak svoji nepříznivou situaci způsobenou ztrátou zaměstnání odvrátit. Tomu by odpovídal postup (k této problematice viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 20 INS 25645/2012, 3 VSPH 955/2013-B-11 ze dne 13.8.2013), kterým by soud poskytl dlužnici přiměřenou lhůtu k tomu, aby si opatřila nové zaměstnání, nebo aby si zajistila dostatečnou nabídku pro splátkový kalendář za pomoci třetí osoby-jejím přistoupením k závazkům dlužnice (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 věta první IZ), nebo tak, že se tato osoba zaváže poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem určité pravidelné finanční plnění v potřebném rozsahu (smlouvou o důchodu nebo smlouvou darovací uzavřenou mezi dlužnicí a třetí osobou, opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy). Takto však soud I. stupně nepostupoval, nedal dlužnici žádné poučení o možnosti zajištění její dostatečné nabídky pro splátkový kalendář za pomoci třetí osoby, ani jí k tomu, či k opatření nového zaměstnání, nezadal žádnou lhůtu poté, co insolvenční správce podáním ze dne 21.11.2013 informoval soud I. stupně o ztrátě zaměstnání dlužnice a o snaze dlužnice zajistit si pracovní poměr u Tesco Stores CZ, a.s.

Veden názory vyslovenými shora za situace, kdy napadené rozhodnutí bylo vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení vůči dlužnici překvapivé a nedávalo jí možnost svou nabídku vůči věřitelům zlepšit, odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. ledna 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová