1 VSPH 228/2018
č. j. KSPA 56 INS 36007 / 2013 1 VSPH 228 /2018 P13-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců ]UDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice: Gabriela anonymizovano , anonymizovano bytem 569 63 Lubná 301 o odvolání věřitelky: Equa bank, a. 8., IČO 47116102 sídlem Karolinská 661/4, 186 00 Praha 8 proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. KSPA 56 INS 36007/2013 P13 2 ze dne 21. prosince 2017 takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j KSPA 56 INS 36007 / 2013 P13 2 ze dne 21. prosince 2017 se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitelky

Equa bank, a. 5. ve výši 50.667,60 Kč neodmítá a jeji účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č. j. KSPA 56 INS 36007/2013 P13 w2 ze dne 21. 12. 2017 odmítl přihlášku pohledávky Equa bank, a.s. (dále jen odvolatelka) ve výši 50.667,60 Kč do insolvenčního řízení vedeného na majetek Gabriely Broulíkové (dále jen dlužnice), deklaroval, že se k její přihlášce pohledávky nepřihlíží a že účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 27. 3. 2014 (č. d. A 12) zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele, kteří tak do té doby neučinili, aby do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, a poučil je o následcích, neučiní li tak ve stanovené lhůtě. Vzhledem ktomu, že přihláška odvolatelky byla soudu doručena dne 4. 12. 2017 po uplynutí stanovené lhůty k podávání přihlášek, soud dle ust. Š 185 insolvenčního zákona přihlášku pohledávky pro opožděnost odmítl, nebot) prominutí zmeškání lhůty není dle ust. S 83 insolvenčního zákona přípustné. Poukázal přitom na to, že dispoziční oprávnění k majetku má dlužnice, proto musí odvolatelka uplatnit svou pohledávku z dědictví přímo u dlužnice, nikoliv u insolvenčního soudu. Dlužnice uplatnila výhradu soupisu, tudíž závazky z nabytého dědictví mohou být uspokojeny pouze z aktiv dědictví, a nikoli v rámci insolvenčního řízení z majetkové podstaty. Dle názoru soudu může být zapsána do majetkové podstaty dlužnice až čistá hodnota dědictví (tj. po odečtení závazků a případných dalších nákladů spojených s dědictvím) a teprve poté lze tuto částku rozdělit mezi přihlášené věřitele jako mimořádnou splátku v rámci plnění splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se její přihláška pohledávky neodmítá a její účast v insolvenčním řízení nekončí. V odvolání namítala, že s Janem Broulíkem uzavřela dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě mu poskytla peněžní prostředky v celkové výši 345.400 Kč. Dne 15. 1. 2017 jmenovaný zemřel, přičemž ke dni jeho úmrtí činil dluh z obou úvěrů 152.002,81 Kč a pohledávku v této výši přihlásila odvolatelka do dědického řízení. Dle

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková. usnesení Okresního soudu ve Svitavách č. j. 32 D 65/2017 91 byla obvyklá cena aktiv pozůstalosti určena částkou 113.160,68 Kč a výše pasiv částkou 110.490,51 Kč; každá z dědiček (manželka a dvě dcery) nabyla jednu třetinu majetku náležejícího do dědictví. Dědičky uplatnily právo na výhradu soupisu. Odvolatelka uvedla, že si je vědoma uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek, nicméně její pohledávka vznikla až po uplynutí této lhůty. Poukázala na to, že 2 usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 VSPH 671/2017 P9 9 ze dne 4. 5. 2017 vyplývá, že nabyl li dlužník dědictví po zůstaviteli až vprůběhu insolvenčního řízení v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, není věřitel pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele, bez dalšího zbaven práva uplatnit ji též vůči dlužníkovi podáním přihlášky. Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby ve lhůtě k tomu

. o . určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokOjení dluhu zůstavitele vůči dlužníkovi, a poučit jej o tom, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že takové právo neuplatnil. Vzhledem k uvedenému měla odvolatelka rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 205 insolvenčního zákona podal li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení (odst. 1). Podal li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí (odst. 2). Je li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (odst. 3). Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví li to zákon, zejména jde li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (odst. 4).

Podle ust. Š 246 odst. 4 insolvenčního zákona je neplatný právní úkon, kterým dlužník po prohlášení konkursu odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce.

Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl.

Podle ust. Š 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona je dlužník po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného pravniho úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost mel, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.

Podle ust. Š 412 odst. 3 insolvenčního zákona je neplatný právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu.

Ze shora citovaných ustanovení je zřejmé, že pokud jde o dědictví nabyté dlužníkem v průběhu insolvenčního řízení, kalkuluje insolvenční zákon výslovně jen s aktivy pozůstalosti, jež náležejí do majetkové podstaty dlužníka určené v poměrech insolvenčního řízení zpravidla ke zpeněžení

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

10.

11.

1 VSPH 228 / 2018 a k (poměrnému) rozdělení výtěžku zpeněžení mezi insolvenční věřitele způsobem stanoveným v insolvenčním zákoně.

Pokud jde o pasiva (dluhy zůstavitele), jež rovněž tvoří pozůstalost (celé jmění zůstavitele) a jež rovněž obvykle přecházejí na dědice, nemá ohledně nich insolvenční zákon žádná ustanovení, jež by se mohla v insolvenčním řízení přednostně aplikovat před obecnými ustanoveními občanského zákoníku. Odvolací soud je tudíž toho názoru, že v otázce úhrady dluhů zůstavitele je v insolvenčním řízení zásadně třeba respektovat právní úpravu občanského zákoníku. jinými slovy, věřitelé zůstavitele, resp. dlužníka jako jeho dědice, nemohou být probíhajícím insolvenčním řízením dlužníka zásadně dotčeni na svých právech při uspokojení svých pohledávek. Tato zásada se v poměrech insolvenčního řízení prosadí s jediným omezením, jímž je výše ceny nabytého dědictví zapsaného do soupisu majetkové podstaty.

Tento limit je výslovně dán v ust. Š 412 odst. 3 větě třetí insolvenčního zákona, dle níž se má za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu. Výhrada soupisu má ten účinek, že dědic, který ji uplatnil, hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví (ust. Š 1706 občanského zákoníku). Vpřípadě konkursu sice insolvenční zákon takový limit výslovně nestanoví, avšak dle názoru odvolacího soudu jej lze dovodit z ust. Š 5 písm. a) tohoto zákona, dle něhož musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Opačný výklad, dle něhož by byl dlužník povinen hradit dluhy zůstavitele nad výši ceny nabytého dědictví zapsaného do soupisu majetkové podstaty, by vedl k nepřijatelnému důsledku, totiž že by výtěžek ze zpeněžení ostatního majetku podstaty nemohl být zcela použit pro uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů a věřitelů pohledávek za podstatou nebo pohledávek jim na roveň postavených, ale na uspokojení dluhů zůstavitele, čímž by byl zcela popřen účel a cíl insolvenčního řízení.

12. jak podrobně vysvětlil Vrchní soud v Praze v usnesení č. j. KSPH 68 INS 258/2014,

13.

4 VSPH 671 /2017-P9 9 ze dne 4. 5. 2017 (jež je v elektronické podobě dostupné v insolvenčním rejstříku a na jehož plné odůvodnění proto odvolací soud odkazuje), nedošlo-li k odloučení pozůstalosti (ust. Š 1709 občanského zákoníku) a je-li do soupisu majetkové podstaty zapsán majetek, který nabyl dlužník z dědictví, může věřitel pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele, k jehož zaplacení je nyní povinen dlužník, uplatnit toto právo vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení. Nabyl li dlužník dědictví po zůstaviteli až v průběhu insolvenčního řízení po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, není věřitel pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele, bez dalšího zbaven práva uplatnit ji též vůči dlužníkovi podáním přihlášky. Insolvenční soud je povinen vyzvat ho, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení dluhu zůstavitele vůči dlužníkovi, a poučit ho o tom, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že takové právo neuplatnil. Věřitel pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele, má právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (dědice) podle schváleného způsobu oddlužení nebo v konkursu způsobem stanoveným v insolvenčním zákoně, avšak jen do výše ceny nabytého dědictví.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 27. 3. 2014 (č. d. A 12) zjistil soud úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele, již tak dosud neučinili, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku; lhůta kpřihlášení pohledávek uplynula vpondělí 28. 4. 2014. Podáním doručeným soudu dne 4. 12. 2017 (č. d. P13-1) přihlásila odvolatelka do insolvenčního řízení 2 nezajištěné pohledávky za dlužníci ze smlouvy o půjčce na refinancování ze dne 6. 5. 2013 ve výši 37.872,74 Kč a ze smlouvy o půjčce ze dne 11. 11. 2014 ve výši 12.750,03 Kč s tím, že tyto

Shodu s prvopisem potvrzuje ]ana Vlasáková.

14.

15.

1 VSPH 228 / 2018 závazky nabyla dlužnice v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 32 D 65/2017 na základě usnesení o dědictví ze dne 9. 10. 2017 (č. l. 91), jež nabylo právní moci dne 19. 10. 2017. Usnesením o dědictví ze dne 9. 10. 2017 byla určena čistá hodnota pozůstalosti ke dni úmrtí zůstavitele Jana Broulíka částkou 2.670,165 Kč s tím, že výše aktiv činí 113.160,68 Kč a výše pasiv 110.490,515 Kč. Dědictví nabyly dědičky zůstavitele manželka Eva Broulíková, dcera Jana Broulíková a dlužnice jako dcera zůstavitele podle svých dědických podílů ze zákona tak, že každá nabyla jednu třetinu majetku náležejícího do dědictví; všechny uplatnily výhradu soupisu. Nabyté dědictví dosud nebylo insolvenčním správcem Mgr. Janem Urbanem (dále jen správce) sepsáno do soupisu majetkové podstaty dlužnice.

Vposuzované věci odmítl soud prvního stupně přihlášku odvolatelky, jejíž pohledávky vzešly z dluhů zůstavitele Jana Broulíka (otce dlužnice) nabytých dlužnicí v rámci dědictví po zůstaviteli až v průběhu insolvenčního řízení, jako opožděnou. Vzhledem k tomu, že dědictví nebylo dosud zapsáno do soupisu majetkové podstaty (k odloučení pozůstalosti nedošlo), soud prvního stupně poté, co vyzve správce k předložení doplněného soupisu majetkové podstaty, ve smyslu shora uvedených závěrů odvolacího soudu vyzve odvolatelku, jakož i další věřitele zůstavitele uvedené vusnesení o dědictví ze dne 9. 10. 2017, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělili, zda uplatňují právo na uspokojení dluhů zůstavitele vůči dlužníci, a poučí je o tom, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že takové právo neuplatnili.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. Š 220 odst. 1 ve spojení SS 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil způsobem ve výroku uvedeným, nebot) podmínky pro vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo máwli být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

Praha 22. února 2018

JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková. %

!. p