1 VSPH 2258/2015-B-34
KSPL 20 INS 27043/2013 1 VSPH 2258/2015-B-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Marika Monhartová, nar. 21. listopadu 1978, IČO: 73746835, bytem Rokycany, Pražská 803, o odvolání věřitele RWE GasNet, s.r.o., IČO: 27295567, sídlem Ústí nad Labem, Klíšská 940, zast. Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Varenská 51/2723, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 27043/2013-B-25 ze dne 11. srpna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 27043/2013-B-25 ze dne 11. srpna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením zamítl návrh věřitele RWE GasNet, s.r.o. (dále jen věřitel ) na zrušení schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že věřitel se podáním ze dne 9.12.2014 domáhal zrušení schváleného oddlužení dlužnice s tím, že usnesením Okresního soudu v Rokycanech č.j. 6 C 30/2014-33 ze dne 20.6.2014 byla dlužnici uložena povinnost zaplatit věřiteli na nákladech řízení částku 9.712,-Kč.

Soud zjistil, že věřitel do řízení přihlásil nepodmíněnou pohledávku ve výši 7.376,16 Kč, která byla zjištěna, a pohledávku podmíněnou ve výši 15.364,62 Kč.

Soud dospěl k závěru, že právo na úhradu nákladů řízení vzniklo až po skončení přihlašovací lhůty, nejednalo se o pohledávku, kterou by věřitel mohl přihlásit, ani o pohledávku za majetkovou podstatou, nýbrž o pohledávku novou.

Dlužnice se mylně domnívala, že věřitel upřesní svoji dílčí pohledávku č. 2 přihlášenou jako podmíněnou a že náklady řízení budou hrazeny v rámci splátkového kalendáře, jinak že bude částku 9.712,-Kč hradit ve splátkách ve výši 500,-Kč měsíčně, protože po srážkách na oddlužení jí nezbývají prostředky k jednorázové úhradě ani k vyšším splátkám.

Soud dospěl k závěru, že bylo věcí věřitele a dlužnice, jak se dohodnou na úhradě pohledávky, a ze strany dlužnice neshledal žádné porušení zákona.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a namítal, že pohledávka vznikla, resp. se stala splatnou, po rozhodnutí o úpadku, dlužnice je osobu s dispozičním oprávněním a takové pohledávky mohou být hrazeny v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Věřitel odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1035/2012-B-57 s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce pro vymožení dlužníkova peněžitého závazku vzniklého po schválení oddlužení není podmínkou, bez které nelze mít důvody pro zrušení schváleného oddlužení za splněné, nýbrž jen zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník vznik závazku zavinil. Věřitel měl za to, že byly splněny podmínky § 418 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), když dlužnice svým jednání zapříčinila vznik peněžitého závazku po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, který vznikl po schválení oddlužení. Argumentaci dlužnice, že se domnívala, že ze strany věřitele dojde k upřesnění dílčí podmíněné pohledávky a že náklady řízení budou hrazeny v rámci splátkového kalendáře, měl za účelovou.

Dlužnice byla ze strany věřitele vyzvána k zpřístupnění bytu za účelem demontáže plynoměru, čemuž bránila, a proto věřitel podal žalobu na vydání věci-plynoměru. Neoprávněným odběrem plynu docházelo k navyšování škody vzniklé věřiteli, který musel přihlásit dílčí pohledávku č. 2 jako podmíněnou.

Věřitel měl za to, že byly splněny podmínky § 418 IZ, a proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a následně zrušil oddlužení dlužnice.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže: a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo:

d) to navrhne dlužník.

Podle § 168 odst. 1 IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou:

a) náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí, byl-li předběžný správce ustanoven insolvenčním správcem,

b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci,

c) náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru,

d) náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba než dlužník,

e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2,

f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování.

Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou:

a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce,

b) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka,

c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku,

d) náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění majetkové podstaty,

e) daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,

f) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení,

g) pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení,

h) pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními odmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku v době od zahájení insolvenčního řízení do dne, kdy podle tohoto zákona nastaly účinky odmítnutí; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení,

i) úroky podle § 171 odst. 4,

j) náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost,

k) další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon (odst. 2).

Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (odst. 3).

Podle § 169 odst. 1 IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou:

a) pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak,

b) pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, c) pohledávky státu-Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů,

d) pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem,

e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona,

f) náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení,

g) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,

h) další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.

Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (odst. 2).

Usnesením ze dne 5.2.2014 (A-16) soud I. stupně zjistil úpadek dlužnice povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 10.7.2014 (B-5) soud I. stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Věřitel do řízení přihlásil pohledávku v celkové výši 22.740,81 Kč skládající se ze dvou dílčích pohledávek-první nezajištěné ve výši 7.376,19 Kč za neoprávněnou distribuci plynu, druhé pohledávky ve výši 15.364,62 Kč za neoprávněnou distribuci plynu, která byla přihlášena jako podmíněná, a to za fakturační období od 24.5.2013 do 4.2.2014. Podáním ze dne 6.6.2014 vzal věřitel zčásti svoji pohledávku zpět v rozsahu částky ve výši 5.022,-Kč.

Z obsahu návrhu věřitele na zrušení oddlužení podle § 418 IZ ze dne 9.12.2014 plyne, že na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech č.j. 6 C 30/2014-33 ze dne 20.6.2014 byla dlužnici uložena povinnost zaplatit věřiteli na náhradě nákladů řízení částku 9.712,-Kč. Protože dlužnice tuto zapodstatovou pohledávku věřiteli neuhradila, věřitel navrhoval, aby soud oddlužení dlužnice podle § 418 IZ zrušil.

Z obsahu usnesení Okresního soudu v Rokycanech č.j. 6 C 30/2014-33 ze dne 20.6.2014 plyne, že pro zpětvzetí žaloby ze strany věřitele bylo řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř zastaveno (bod I. výroku) pro chování žalované dlužnice, které bylo uloženo nahradit věřiteli na nákladech řízení částku 9.712,-Kč (bod II. výroku). Bod II. výroku nabyl právní moci dne 10.9.2014 a vykonatelnosti dne 16.9.2014.

Odvolací soud má za to, že v případě pohledávky ve výši 9.712,-Kč nešlo o zapodstatovou pohledávku, nýbrž o nově vzniklý závazek z titulu povinnosti uložené Okresním soudem v Rokycanech k náhradě nákladů řízení. Odvolací soud má za to, že nelze dlužnici z hlediska § 418 IZ vytýkat, že jejím zaviněním vznikl další závazek za dobu trvání oddlužení, protože ani při oddlužení nelze dlužníku zakázat, aby vystupoval jako účastník ve sporném řízení, protože i dlužník v oddlužení má právo, aby jeho věc byla rozhodnuta soudem a aby tak mohl realizovat právo na spravedlivý proces. Jestliže dlužník není procesně úspěšný, v důsledku čehož vzniknou náklady řízení, které je povinen uhradit, nelze tento závazek vždy nutně chápat jako porušení povinností při oddlužení ve smyslu § 418 IZ, jehož následkem by mělo být zrušení oddlužení. Ostatně, povinnost zaplatit náklady řízení podle § 146 odst. 2 o.s.ř. vychází z tzv. procesního zavinění účastníka řízení, které je podle názoru odvolacího soud třeba odlišit od zavinění podle § 418 odst. 1 písm. c) IZ, a jde-li v tomto smyslu v souzené věci skutečně toliko o zavinění výlučně z procesního hlediska spojené se zpětvzetím žaloby žalobcem-věřitelem pro chování žalované dlužnice, pak v zásadě shodně se soudem I. stupně ani soud odvolací neshledává podmínky pro zrušení již schváleného oddlužení.

Odkaz věřitele na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1035/2012-B-57 ze dne 12.2.2013 má odvolací soud jen za částečně přiléhavý, protože v onom případě šlo při určitých shodných rysech přece jenom o poněkud jinou skutkovou věc, kde dlužníci a jejich dcera po delší dobu neoprávněně užívali nemovitosti toho, kdo se domáhal zrušení oddlužení (odvolatele), z nichž se-navzdory pravomocnému rozhodčímu nálezu-odmítali vystěhovat, přičemž tímto neoprávněným užíváním jim vznikalo na úkor odvolatele bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému za užívání obdobných nemovitostí, které jsou povinni odvolateli (vlastníku) vydat. Nicméně i za takového stavu věci, s přihlédnutím ke všem jejím okolnostem, považoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací za možné pokračovat ve schváleném oddlužení dlužníků, ovšem jedině za předpokladu, že neprodleně zjednají nápravu jimi nastoleného protiprávního stavu, tedy že v přiměřené krátké lhůtě, kterou jim k tomu soud prvního stupně určí, vyklidí odvolatelovy nemovitosti a uhradí odvolateli nároky z bezdůvodného užívání jeho nemovitostí. Odlišnost mezi oběma případy plyne tedy především z toho, že pohledávka odvolavšího se věřitele RWE GasNet, s.r.o. má svůj původ toliko v procesním právu co povinnost dlužnice uhradit náklady řízení (před Okresním soudem v Rokycanech) a její existence sama o sobě postup dle § 418 IZ neumožňuje.

Zároveň je ovšem namístě konstatovat, že insolvenční zákon nebrání věřiteli v tom, aby i za trvání oddlužení se úhrady své (pravomocně přiznané) pohledávky domáhal exekučně. Stane-li se tak a přistoupí-li věřitel tímto způsobem k vymožení svého nároku (proto, že mu jej dlužnice dobrovolně neuhradila), pak vskutku ve smyslu znění druhého odstavce § 418 IZ bude lze mít za to, že dlužnice -již s ohledem na dobu prodlení vznik peněžitého závazku zavinila.

Jinak řečeno, podobnost obou případů je právě v tom, že ani v jedné z popsaných situací není bezpodmínečně nutné oddlužení rušit a úpadek řešit konkursem, předpokládá to však takový přístup dlužníků, který nebude možné pokládat za porušení zákona či jeho obcházení. Převedeno shora řečené na nyní souzenou věc lze uzavřít, že bylo-li v červnu 2014 dlužnici uloženo zaplatit odvolavšímu se věřiteli částku 9.712,-Kč, pak nejpozději do konce března 2016 by měla mít tento závazek zcela uhrazen, neboť i při zohlednění její ekonomické situace by prodleva s úhradou delší osmnácti měsíců (počítáno od právní moci usnesení-16.9.2014) byla již velmi obtížně zdůvodnitelná a požadavek věřitele na zrušení oddlužení by se za takového stavu věc již mohl jevit jako legitimní.

Na základě shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že pro zrušení oddlužení dlužnice nebyl dán důvod ve smyslu § 418 IZ, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková