1 VSPH 2257/2015-A-27
KSCB 41 INS 26161/2014 1 VSPH 2257/2015-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Josef Bláha, nar. 26. května 1949, bytem Besednice, Ke Koupališti 281, zahájeném k návrhu navrhovatele: NALIA Finance, s.r.o., IČO 24670430, sídlem Praha 2, Karlovo nám. 288/17, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 26161/2014-A-22 ze dne 27. října 2015,

takto:

I. Odvolání dlužníka do bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 26161/2014- A-22 ze dne 27. října 2015 se o d m í t á . II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 26161/2014-A-22 ze dne 27. října 2015 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Václava Svobodu (bod III. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek a ke sdělení zajišťovacích práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VI. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VII. výroku), na 28.1.2016 nařídil konání přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů (body VIII. a IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil povinnost do 28.1.2016 předložit seznam přihlášených pohledávek a minimálně jednou za tři měsíce předkládat soudu a věřitelskému orgánu zprávu i stavu insolvenčního řízení (body X. a XI. výroku), konstatoval,

že rozhodnutí soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku) a insolvenčnímu navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 25.9.2014 mu byl doručen insolvenční návrh navrhovatele, který tvrdil, že s dlužníkem a jeho manželkou uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 1.209.197,-Kč zajištěnou zástavním právem na nemovitostech zapsaných na LV č. 261 vedeném pro k.ú. a obec Besednice u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Český Krumlov. Protože dlužník úvěr nezaplatil, byl k návrhu navrhovatele vydán směnečný platební rozkaz č.j. 33 Cm 329/2013-8, ve kterém Krajský soud v Ústí nad Labem dlužníku a jeho manželce uložil povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 1.760.698,82 Kč s příslušenstvím. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali dlužník a jeho manželka odpor. Jako další věřitele dlužníka navrhovatel uvedl SMART Capital, a.s. a Provident Financial, s.r.o.

Usnesením ze dne 29.9.2014 (A-5) soud vyzval dlužníka, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil, předložil mj. seznam majetku a poučil jej o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, usnesení bylo dlužníku doručeno ve smyslu § 49 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 S. (dále též o.s.ř.) dne 13.10.2014, lhůta pro podání návrhu na povolení oddlužení uplynula dne 12.11.2014.

Dne 19.11.2014 podal dlužník s manželkou Marií Bláhovou insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný k poštovní přepravě dne 18.11.2014, tedy po lhůtě podle § 390 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ). Soud usnesením ze dne 3.12.2014 (A-11) dlužníkův návrh na povolení oddlužení odmítl a návrh na povolení oddlužení manželky dlužníka vyloučil k samostatnému řízení.

Soud dospěl k závěru, že ze smlouvy o úvěru plyne, že dlužník spolu s manželkou dostal od navrhovatele spotřebitelský úvěr, splátky nesplácel a má minimálně jednoho dalšího věřitele, a proto je v úpadku podle § 3 odst. 1 IZ.

Současně soud rozhodl podle § 148 odst. 1 IZ o řešení úpadku dlužníka konkursem, když návrh na povolení oddlužení dlužník podal až po lhůtě podle § 390 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že spolu s manželkou podali návrh na povolení oddlužení, v případě manželky bylo oddlužení povoleno usnesením ze dne 7.10.2015 č.j. KSCB 41 INS 19117/2015-A-15. Dlužník tvrdil, že podaný návrh na povolení oddlužení byl návrhem společným a považoval za dostačující, že jej podal i jen jeden z manželů a dovozoval, že procesní úkony učiněné ze strany jeho manželky platily i pro dlužníka a pokud byla lhůta zachována manželce, byla zachována i pro dlužníka a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2619/2011. Dlužník nesouhlasil s vyloučením návrhu manželky k samostatnému řízení a namítal porušení § 394a IZ. Dlužník namítal nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, porušení práva být u soudu slyšen a činit důkazní návrhy. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně je změnil a dlužníku povolil řešení úpadku oddlužením.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle § 394a odst. 1 IZ manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.

Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny (odst. 2).

Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (odst. 3).

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z obsahu spisu plyne, že dne 25.9.2014 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele. Usnesením ze dne 29.9.2014 (A-5) byl dlužník mimo jiné poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení včetně možnosti podat jej jako společný návrh manželů. Usnesení ze dne 29.9.2014 bylo dlužníku doručeno dne 13.10.2014 uplynutím lhůty 10 dnů v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř., dne 14.10.2014 mu bylo vloženo do domovní schránky. Až dne 18.11.2014 podal dlužník k poštovní přepravě společný návrh na povolení oddlužení se svojí manželkou, přičemž posledním dnem, kdy mohl podat návrh na povolení oddlužení, byla středa 12.11.2014.

Odvolací soud má za to, že pokud dlužník podal před vydáním napadeného usnesení (A-22) spolu s manželkou vlastní insolvenční návrh, nemůže již ani on brojit proti zjištěnému úpadku, jehož zjištění se domáhal, protože jeho insolvenčnímu návrhu bylo vyhověno. Podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení jako právní jednání dlužníka a jeho manželky představovalo projev vůle dlužníka, aby bylo v jeho věci zahájeno insolvenční řízení a rozhodnuto o jeho úpadku, a proto proti takovému rozhodnutí, jímž insolvenční soud vyhověl tomuto požadavku dlužníka i navrhujícího věřitele, není ve smyslu § 141 odst. 1 věty první IZ odvolání přípustné. Odvolací soud veden tímto stanoviskem tedy odvolání dlužníka proti bodu I. výroku napadeného usnesení (zjištění úpadku) odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř.

Jestliže dlužník včas nepodal návrh na povolení oddlužení ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu navrhovatele-věřitele, což ostatně v odvolání nezpochybnil, nemůže zmeškání lhůty k podání odvolání zhojit tím, že následně podá návrh na povolení oddlužení spolu s manželkou. Úvaha dlužníka spočívající na závěru, že pokud jeho manželce bylo povoleno oddlužení (stalo se tak usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.10.2015, č.j. KSCB 41 INS 19117/2015-A-15), vztahuje se režim oddlužení i na něj, evidentně přehlíží to, co insolvenční zákon jako podmínku společného oddlužení manželů stanoví v první větě prvního odstavce § 394a, totiž že společný návrh na povolení oddlužení mohou podat jen ti manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou takový návrh podat. V souzené věci ovšem uplynutím zákonné třicetidenní lhůty dlužníku byla takovou osobou jen Marie Bláhová.

Ani odkaz dlužníka na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2619/2011 není přiléhavý, neboť v onom rozhodnutí řešil dovolací soud problematiku odvolacích lhůt jednotlivých společníků v jiném než insolvenčním řízení, takže závěry tam obsažené nelze využít při posuzování včasnosti dlužníkova návrhu na povolení oddlužení (společného oddlužení manželů), a to vzhledem ke specifické úpravě dané problematiky v insolvenčním zákoně.

Dovodil-li tedy za popsaného stavu věci, že dlužníku marně uplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení, a proto rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem, postupoval v souladu s insolvenčním zákonem, jenž ostatně, pro úplnost to budiž zde uvedeno, nepřipouští prominutí zmeškání lhůty (§ 83), a odvolací soud proto v bodě II. výroku napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pouč ení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková