1 VSPH 2255/2015-B-27
KSPH 65 INS 2692/2014 1 VSPH 2255/2015-B-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Lucie Kořínková, nar. 24. března 1988, bytem Český Brod, Husovo nám. 70, adresa pro doručování: Český Brod, K Dolánkám 1127, o odvolání Pavla Kořínka, nar. 10. května 1965, bytem Český Brod, Marie Majerové 724, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 2692/2014-B-20 ze dne 20. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 2692/2014-B-20 ze dne 20. října 2015 se v napadeném bodu I. výroku co do stanovení podmínky minimální kupní ceny m ě n í tak, že její výše se stanoví částkou 534.177,-Kč za spoluvlastnický podíl 1/4 nemovitosti.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil návrh Pavla Kořínka (dále jen odvolatel ) o udělení souhlasu s udělením výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty a to položky č. 2 a č. 3: pozemku st.p.č. 769 o výměře m2, jehož součástí je budova čp. 724, objekt k bydlení a pozemku st.p.č. 726/106 o výměře 289 m2, vše zapsáno na LV č. 79, katastrální území a obec Český Brod, Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín, za podmínky minimální kupní ceny ve výši 877.500,-Kč za spoluvlastnický podíl 1/4 na nemovitosti, a v bodě II. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby informoval písemnou zprávou soud o dalším průběhu zpeněžování majetkové podstaty.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že otec dlužnice-odvolatel požádal podáním doručeným soudu dne 30.8.2015 o souhlas s udělením výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty s tím, že jako spoluvlastník dalšího spoluvlastnického podílu má zájem spoluvlastnický podíl dlužnice odkoupit.

Insolvenční správce ve zprávě ze dne 23.9.2015 s žádostí odvolatele souhlasil s tím, že obvyklá cena podílu na nemovitosti činila 877.500,-Kč.

Soud konstatoval, že shledal důvody pro vyhovění návrhu odvolatele s ohledem na efektivitu prodeje a získání nejvyššího výnosu s ohledem na předpoklad, že právě spoluvlastník nemovitosti bude mít největší zájem na dosažení co nejvyššího výtěžku zpeněžení než v případě prodeje jiným osobám.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání a namítal, že cena za podíl na nemovitostech bude tvořena součtem přihlášených pohledávek ve výši 399.126,33 Kč a náklady a odměnou insolvenčního správce, přičemž 83,3% věřitelů souhlasilo s vyplacením pohledávky i mimo řízení, souhlasy měl k dispozici obecný zmocněnec odvolatele, zbylá část věřitelů se nevyjádřila. Pokud by část kupní ceny přesahovala všechny nároky v řízení, musel by se přebytek vydat dlužnici, s čímž odvolatel nesouhlasil, protože dům již jednou zaplatil a zrekonstruoval. Dlužnice s tímto postupem souhlasila. Kupní cena byla stanovena administrativně prostým sdělením z celkové ceny nemovitosti zjištěné znaleckým posudkem ze dne 25.6.2015 zhotoveným znaleckým ústavem Statikum, s.r.o., č.1645/200/2015. Podle odvolatele cena stanovená znaleckým posudkem neodrážela skutečný stav, kdy 1/4 podíl by nemohl pro nabyvatele znamenat faktické obývání nemovitosti s ohledem na to, že dům nebyl uzpůsoben pro obývání více než jednou rodinou a je obýván rodinou odvolatele. Proto bylo vyloučeno, aby byl bez rozsáhlých úprav adaptován pro více bytových jednotek.

Cena nabídnutá odvolatelem by znamenala uspokojení všech věřitelů v rozsahu 100%, uhrazení všech nákladů řízení a všech nároků insolvenčního správce a laickým odhadem představuje 55-60% administrativní ceny podílu. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že kupní cena na nemovitostech se stanoví jako součet přihlášených pohledávek všech věřitelů (399.126,53 Kč), náklady insolvenčního správce (hotové výdaje, znalecký posudek) a odměnou insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 295 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, i když jim svědčí zákonné předkupní právo. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné; považují se však za platné, pokud se ten, kdo je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na:

a) vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, a osoby jim blízké,

b) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost,

c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová,

d) akcionáře dlužníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu,

e) prokuristy dlužníka,

f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty (odst. 2).

Na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2 písm. f); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která návrh podala (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podáním ze dne 30.8.2015 odvolatel požádal soud I. stupně o udělení výjimky ze zákazu podle § 295 odst. 3 IZ s tím, že je otcem dlužnice, která s ním neudržuje prakticky žádné kontakty, v místě bydliště se nezdržuje, podíl na nemovitostech nabyla zčásti darem, zčásti dědictvím po zesnulé matce. Nemovitosti nabyli manželé Kořínkovi v neutěšeném technickém stavu a z podstatné části je zrekonstruovali. Odvolatel utrpěl v roce 2007 infarkt myokardu a je proto málo pravděpodobné, že by byl nyní stejně jako před léty schopen vynaložit námahu a finanční prostředky na adekvátní bydlení. Dlužnice žila velmi nevázaným životem, adresa jejího trvalého pobytu je adresou Města Český Brod, odvolatel projevil úmysl, aby v rámci závěti celý majetek po jeho smrti připadl starší dceři Pavlíně Kořínkové.

Insolvenční správce v podání ze dne 23.9.2015 uvedl, že souhlasí s návrhem odvolatele a ohledně ceny odkázal na znalecký posudek č. 1645/200/2015 ze dne 25.6.2015, na základě kterého byla zjištěna obvyklá cena nemovitosti ve výši 3.510.000,-Kč a obvyklá cena spoluvlastnického podílu tedy bude činit 877.500,-Kč.

Následně podáním doručeným soudu dne 28.12.2015 (B-25) insolvenční správce sdělil, že s návrhem odvolatele souhlasí za podmínky, že bude kupujícím uhrazena taková částka, ze které budou uspokojeni všichni věřitelé a také veškeré výdaje související s insolvenčním řízením a odměna insolvenčního správce. Výše uvedeným způsobem vypočítal insolvenční správce kupní cenu na 534.177,-Kč. Insolvenční správce dovozoval, že prodej za daných podmínek je v zájmu všech věřitelů dle § 5 IZ. Případný přebytek ze zpeněžení při prodeji za vyšší než shora uvedenou cenu by musel být vrácen dlužnici. Pokud ta však s prodejem nemovitosti za cenu 534.177,-Kč souhlasí, považuje insolvenční správce prodej nemovitosti odvolateli (zbytkovému spoluvlastníku) za ideální. Za tohoto stavu věci dle správce žádný z věřitelů ani účastníků insolvenčního řízení nemůže dojit k újmě. Naopak oproti prodeji přes realitní kancelář dojde k úspoře na provizi realitní kanceláře a dle názoru insolvenčního správce rovněž k nejrychlejšímu možnému způsobu prodeje nemovitosti. V případě, že nedojde k prodeji stávajícímu zájemci, bude tedy nutné přistoupit ke zpeněžení prostřednictvím realitní kanceláře, což by znamenalo další nárůst nákladů i prodloužení průběhu insolvenčního řízeni. Současně insolvenční správce upozornil, že zpeněžení přes realitní kancelář jinému zájemci považuje za problematické, neboť se jedná o prodej pouze podílu na nemovitosti. V tomto případě by dle zkušenosti insolvenčního správce rovněž nemuselo dojít k prodeji za cenu dle znaleckého posudku a patrně by nebylo možné ani uspokojit věřitele v plné výši. Nabídka odvolatele na koupi podílu za cenu 534.177,-Kč se tedy jeví z pohledu dlužníka, věřitelů i rychlosti insolvenčního řízení za optimální, a proto správce požádal soud o vydání nového usnesení o povolení k nabývání výše uvedeného majetku z majetkové podstaty dle § 295 IZ shora označenému spoluvlastníkovi zpeněžovaných nemovitostí za podmínky minimální kupní ceny ve výši 534.177,-Kč.

Spolu s odvoláním předložil Pavel Kořínek vyjádření dlužnice ze dne 8.10.2015 (s ověřeným podpisem), ve kterém dlužnice souhlasí s postupem, jenž následně soudu navrhl správce.

Za toho stavu věci, který je dán v době rozhodování odvolacího soudu, nevidí ten překážek pro to, aby bylo vyhověno požadavku insolvenčního správce a dlužnice a ve své podstatě i odvolatele, a aby cena co podmínka souhlasu s prodejem spoluvlastnického podílu odvolateli byla stanovena způsobem správcem navrženým, jenž tak garantuje plné uspokojení insolvenčních věřitelů i zapravení všech nákladů insolvenčního řízení.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že jsou dány podmínku pro změnu rozhodnutí ze dne 20.10.2015, a proto usnesení soudu I. stupně v napadené části výroku pod bodem 1 změnil postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 7. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková