1 VSPH 2244/2015-B-221
MSPH 94 INS 12509/2010 1 VSPH 2244/2015-B-221

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Roman Kapras, bytem Praha 1, Haštalská 757/21, za účasti státního zastupitelství, o odvolání věřitele č. 2: JUDr. Luděk anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 2, Karlovo náměstí 29, zastoupeného advokátem Mgr. Lukášem Damborským, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 846/1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-164 ze dne 9. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 94 INS 12509/2010- B-164 ze dne 9. listopadu 2015 se m ě n í tak, že se JUDr. Luděk anonymizovano n e o d v o l á v á z funkce zástupce věřitelů.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 9. 11. 2015 v bodu I. výroku odvolal věřitele č. 2 JUDr. Luďka Baránka z funkce zástupce věřitelů. V bodu II. výroku soud ustanovil prozatímním zástupcem věřitelů věřitele Citibank Europe plc, organizační složka, IČO 28198131, se sídlem Praha 5, Bucharova 2641/14. Rozhodnutí odůvodnil tím, že podáním z 3. 9. 2015 navrhl věřitel Československá obchodní banka, a. s., aby zástupce věřitelů v řízení byl odvolán ze své funkce dle § 63 odst. 3 insolvenčního zákona. Podle uvedeného věřitele dochází ze strany zástupce věřitelů jeho postojem v řízení k obstrukčnímu chování, které má za následek, že po dobu skoro čtyř let se v řízení nepodařilo uspokojit žádného z věřitelů dlužníka. Československá obchodní banka, a. s., jako zajištěný věřitel, dala v říjnu 2011 insolvenčnímu správci ve smyslu § 293 a násl. insolvenčního zákona pokyn k uzavření smlouvy s manžely Navrátilovými za kupní cenu 1.500.000 Kč. Zástupce věřitelů k tomuto prodeji souhlas neudělil a podal žalobu na neplatnost této kupní smlouvy. Tato žaloba však byla zamítnuta. Na svém postoji neudělit ani dodatečný souhlas k prodeji zástupce věřitelů setrval, byť byl seznámen se skutečností, že jiný kupec o prodávané nemovitosti zájem neprojevil. Na výzvu soudu zástupce věřitelů předložil písemný návrh na zpeněžení nemovitého majetku dlužníka s tím, že navrhl prodej mimo dražbu za cenu 2.500.000 Kč. Tento návrh však nelze realizovat, neboť původní smlouva je stále platná a kupující manželé Navrátilovi od této smlouvy neodstoupili. Nejde přitom jen o zájem věřitele v řízení, protože záležitostí jsou dotčeni také isir.justi ce.cz kupující manželé Navrátilovi. Zástupce věřitelů nehájí zájem celého řízení ani ostatních věřitelů a jeho jednání řízení neprospívá.

Podle insolvenčního správce byl zástupce věřitelů několikrát vyzván, aby navrhl konstruktivní řešení vzniklé situace. Žádný konstruktivní návrh nepředložil a pouze se snaží zpochybnit platnost a regulérnost výběrového řízení, ve kterém zvítězili manželé Navrátilovi. Zástupce věřitelů přitom trvá na tom, že nemovitost musí být zpeněžena za cenu, kterou nelze reálně na trhu získat.

Státní zástupkyně vyslovila obavu, že jiné řešení než odvolání zástupce věřitelů není možno zvolit, jinak se řízení nepohne z místa. Pokud se zástupce věřitelů domnívá, že byl poškozen postupem insolvenčního správce, může se domáhat náhrady škody.

Soud učinil závěr, že okolnosti prodeje nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka byly již v řízení dostatečně projednány a prokázány. Za celou dobu se neprokázalo, v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu z 26. 4. 2013, že by postupem v řízení vznikla věřitelům či dlužníkovi majetková újma. K prodeji bylo připraveno řádné výběrové řízení, ve kterém byly nemovitosti v majetkové podstatě dlužníka nabídnuty a prodány. Bylo zohledněno právo zajištěného věřitele podle § 293 insolvenčního zákona, podle kterého je při prodeji zajištěné věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele. Správce v řízení podle těchto pokynů postupoval a neodchýlil se od nich. To bylo potvrzeno také zajištěným věřitelem. Do výběrového řízení, které bylo otevřené, a mohl se do něj přihlásit kdokoliv, se nakonec přihlásil pouze jediný zájemce. V průběhu řízení nebyla ničím zpochybněna okolnost, že výběrové řízení bylo řádné a proběhlo podle zadaných podmínek. Nebyla zjištěna žádná jiná nabídka, která by byla insolvenčnímu správci učiněna ani jiný vážný zájemce, který by prokazatelně nabídl a za nemovitosti zaplatil vyšší cenu.

S výsledkem výběrového řízení a prodejem jedinému zájemci o koupi souhlasil zajištěný věřitel. Zajištěný věřitel má právo, aby zpeněžení proběhlo podle jeho pokynů a aby jeho pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení hodnoty, kterou je pohledávka zajištěného věřitele zajištěna (§ 298 odst. 1 insolvenčního zákona). Zajištěný věřitel souhlasil s prodejem za situace jediného vážného účastnícího se zájemce ve výběrovém řízení, a podle stanoviska zajištěného věřitele bylo postupováno. Neprokázalo se, že by bylo bývalo možno nemovitosti v majetkové podstatě dlužníka v dané době a za daných okolností prodat lépe.

Podle závěru Vrchního soudu v Praze vyjádřeného v rozsudku č. j. 103 VSPH 352/2014-80 z 6. 5. 2015 insolvenční správce v řízení uzavřením kupní smlouvy s manžely Navrátilovými neplatný právní úkon neučinil a smlouva o prodeji nemovitosti v Kolíně z majetkové podstaty dlužníka nedostatkem její platnosti postižena není.

I při respektu k názoru zástupce věřitelů, že si insolvenční správce měl vyžádat k prodeji nemovitostí i jeho souhlas, nelze nevidět, že toto stanovisko bylo již vývojem legislativy i postupem v judikatuře překonáno a souhlas s prodejem zajištěné věci ze strany zástupce věřitelů již nezbytný není. To, co se nezměnilo a zůstává rozhodující pro postup v insolvenčním řízení, je smysl a cíl tohoto řízení, když smyslem řízení je uspořádat majetkové poměry dlužníka a jeho cílem je uspokojení věřitelů dlužníka. Jednání zástupce věřitelů však k naplnění smyslu a cíle insolvenčního řízení v daném případě nesměřuje a vzhledem k délce trvání řízení je to již zcela zřejmé. Postoj zástupce věřitelů, který ignoruje reálně skutkově i právně existující situaci v řízení způsobuje zbytečné prodlužování v řízení a brání jeho dokončení. Podle soudu musí být i zástupci věřiteli zjevné, že vzniklou situaci po prodeji nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka lze jen velmi obtížně měnit (zda vůbec) a existuje důvodná obava, že by nemovitosti v Kolíně, i kdyby se do majetkové podstaty dlužníka vrátily, nemohly být prodány za lepší cenu a v přiměřeném čase.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud shledal důvody pro odvolání zástupce věřitelů dle § 63 odst. 3 insolvenčního zákona. Zároveň soud podle § 61 a § 68 insolvenčního zákona jmenoval prozatímního zástupce věřitelů k ochraně společného zájmu věřitelů.

Věřitel č. 2 JUDr. Luděk anonymizovano napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit tak, že odvolatel jako zástupce věřitelů se z funkce neodvolává. Odvolání odůvodnil tím, že souhlasí se závěrem, že uzavřená kupní smlouva je platná, ale není účinná vzhledem k chybějícímu souhlasu zástupce věřitelů a souhlas insolvenčního soudu byl udělen dodatečně. Insolvenční správce tedy nepostupoval v souladu s § 289 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013. Je sporné, zda dodatečný souhlas insolvenčního soudu udělený po uzavření kupní smlouvy lze považovat za řádný souhlas soudu. Kupní cena 1.500.000 Kč byla nepřiměřeně nízká s ohledem na cenu stanovenou znalcem ve výši 2.050.000 Kč. Zástupce věřitelů postupoval v souladu s insolvenčním zákonem, konkrétně § 58. Nelze akceptovat postup soudu, který odvolá zástupce věřitelů za to, že tento striktně dbá na dodržování zájmů věřitelů.

Insolvenční správce AB insolvence, v. o. s. se k odvolání vyjádřil a navrhl napadené usnesení potvrdit. Uvedl, že ke zpeněžení nemovitostí došlo již v roce 2011 a tehdy nebyla judikatura jednotná v názoru, zda je § 293 speciálním ustanovením k § 289 insolvenčního zákona, tj. jestli i v případě zpeněžení majetku tvořícího zajištění, a to mimo dražbu, postačuje jen pokyn zajištěného věřitele nebo jestli je třeba i souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru (zástupce věřitelů). V dané věci byly nemovitosti zpeněženy v otevřeném výběrovém řízení na základě pokynu zajištěného věřitele a až následně se ustálila judikatura Vrchního soudu v Praze na názoru, že jsou potřebné i uvedené souhlasy.

Insolvenční správce dále uvedl, že cena 1.500.000 Kč byla jediná objektivně možná, za cenu 2.050.000 Kč nebylo reálné nemovitosti zpeněžit, přihlásil se jediný zájemce. Dosavadní zástupce věřitelů svým jednáním znemožňoval další postup v insolvenčním řízení. Kromě toho věřitelský výbor (zástupce věřitelů) není oprávněn udělovat pokyny insolvenčnímu správci, jakým způsobem či za jakou cenu je insolvenční správce oprávněn realizovat prodej mimo dražbu, to stanoví pouze insolvenční soud. Věřitelský výbor, resp. zástupce věřitelů pouze uděluje souhlas, že prodej bude uskutečněn mimo dražbu. Jednání dosavadního zástupce věřitelů nechrání společný zájem věřitelů a ani nepřispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení, jak mu to ukládá § 58 insolvenčního zákona.

Vrchní státní zastupitelství k odvolání uvedlo, že je považuje za důvodné a navrhlo mu vyhovět. Zástupce věřitelů není povinen respektovat stav zpeněžení majetkové podstaty a pro svůj nesouhlas s cenou zpeněžení uvádí konkrétní a věcné důvody. Nelze proto postup zástupce věřitelů považovat za obstrukční.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání věřitele č. 2 opodstatněným, byť z jiných důvodů, než které uvedl odvolatel.

Odvolací soud uvádí, že po vydání napadeného usnesení soudem ustanovený prozatímní zástupce věřitelů (bod II. výroku napadeného usnesení) Citibank Europe plc, organizační složka, IČO 28198131, podáním z 24. 11. 2015 na č. d. B-169 soudu prvního stupně oznámil, že odstupuje z funkce prozatímního zástupce věřitelů. Soud prvního stupně usnesením ze 4. 1. 2016 na č. d. B-172 ustanovil prozatímním zástupcem věřitelů Komerční banku, a. s. a tato odstoupila z této funkce podáním z 11. 2. 2016 na č. d. B-181. Dále soud prvního stupně usnesením z 29. 2. 2016 na č. d. B-182 ustanovil prozatímním zástupcem věřitelů Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a tato odstoupila z této funkce podáním z 10. 3. 2016 na č. d. B-184. Další prozatímní zástupce věřitelů již nebyl soudem prvního stupně ustanoven.

Odvolací soud v prvé řadě odkazuje na skutkové a právní závěry odvolacího soudu vyjádřené v usnesení č. j. MSPH 94 INS 12509/2010, 4 VSPH 1952/2015-B-186 z 8. 3. 2016 v této insolvenční věci, od kterých nemá důvod se odchýlit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že zastavené nemovitosti zajišťovaly pohledávku zajištěného věřitele Československé obchodní banky, a. s. zjištěnou ve výši 1.116.706,09 Kč. Zajištěný věřitel udělil správci pokyn, aby správce prodal nemovitosti oceněné znalcem na částku 2.050.000 Kč mimo dražbu ve výběrovém řízení za částku nejméně 2.100.000. Kč s tím, že se jedná o částku doporučenou, jak plyne z podmínek k výběrovému řízení ze dne 7. 9. 2011. Insolvenční správce postupoval dle pokynů zajištěného věřitele a poté, co obdržel jedinou nabídku ve výši 1.421.000 Kč, vyzval v souladu s pokynem zajištěného věřitele zájemce o navýšení nabízené kupní ceny na 1.5000.000 Kč a dále akceptoval také jeho pokyn uzavřít s kupujícím kupní smlouvu. Bylo zjištěno, že nemovitosti byly nabízeny na internetových stránkách realitních serverů, na nemovitosti byla vyvěšena informace o jejich prodeji a informace o výběrovém řízení byly také vloženy do schránek majitelů okolních nemovitostí. Přihlásil se pouze jeden konkrétní zájemce a dosažená kupní cena byla nižší než cena podle znaleckého posudku, přičemž dlužník ani jiné osoby mu blízké nepředložily žádnou konkrétní nabídku na koupi nemovitostí, byť o ně dříve projevovaly svůj zájem. Co se týče okolnosti, že nemovitosti byly zpeněženy pod jejich odhadní cenu, odkazuje odvolací soud na § 289 odst. 2 insolvenčního zákona, jenž takový postup umožňuje. V posuzované věci nikdo jiný vyšší cenu nenabídl. Je třeba zdůraznit, že cena dle znaleckého posudku má především orientační význam; rozhodující je vždy konkrétní nabídka a poptávka v daném místě a čase. Pokud v roce 2011 věděli dlužník či odvolatel o jiném vážném zájemci, nic jim nebránilo ho oslovit s nabídkou nebo předat kontaktní údaje na něho insolvenčnímu správci; nic z toho se však nestalo.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že cena dosažená ve výběrovém řízení organizovaném správcem dle pokynu zajištěného věřitele, byla v daném místě a čase jediná možná, tedy že postup a výsledek zpeněžení zastavených nemovitostí-i přes absenci souhlasu zástupce věřitelů a insolvenčního soudu-nemohl nijak významně zasáhnout do práv účastníků řízení a mít za následek jejich majetkovou újmu. Postup věřitele č. 2 jako zástupce věřitelů, kterým se snažil blokovat realizaci zpeněžení nemovitostí, tedy neměl věcné opodstatnění.

Odvolací soud konstatuje, že při zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění pohledávek, prodejem mimo dražbu, byl do dne 31. 12. 2013 podmínkou účinnosti smlouvy o prodeji-nešlo-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku-souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru, a že pokyny zajištěného věřitele (§ 293 insolvenčního zákona) nemohly nahradit souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru vyžadovaný k účinnosti smlouvy o prodeji mimo dražbu (§ 289 odst. 1 insolvenčního zákona). Bez tohoto souhlasu nebylo lze vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli (§ 298 insolvenčního zákona). Jinými slovy řečeno, prodej zastavených nemovitostí mimo dražbu v roce 2011 bez souhlasu zástupce věřitelů a insolvenčního soudu představovalo pochybení insolvenčního správce a soudu prvního stupně.

Pokud jde o to, zda a jak eventuálně působí v současné době absence souhlasu zástupce věřitelů a insolvenčního soudu na účinnost smlouvy uzavřené v roce 2011, považuje odvolací soud za významné, že s účinností od 1. 1. 2014 došlo k novelizaci insolvenčního zákona v tom směru, že § 289 odst. 1 uvedeného zákona umožňující prodej mimo dražbu se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru s následkem, že dokud není souhlas udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti, se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (§ 293 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění revizní novely č. 294/2013 Sb.). Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním názorem vyjádřeným v jeho dřívějších usneseních č. j. 1 VSPH 708/2012-B-62 z 12. 6. 2012 a č. j. 3 VSPH 707/2012-B-101z 26. 4. 2013, dle nichž lze takový souhlas udělit i dodatečně, tedy po uzavření smlouvy o prodeji mimo dražbu. V posuzované věci udělil zajištěný věřitel insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení předmětu zajištění a správce jeho pokyny splnil. S přihlédnutím k novelizovanému znění insolvenčního zákona účinnému od 1. 1. 2014, jež je plně aplikovatelné i pro insolvenční řízení (jakož i právní vztahy z něho vzešlé) zahájená přede dnem nabytí účinnosti revizní novely č. 294/2013 Sb. (článek II. přechodných ustanovení), má odvolací soud za to, že i v případě, kdy ve smyslu § 289 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění před změnou provedenou revizní novelou byl souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru ve stejném znění předpokladem účinnosti smlouvy o prodeji mimo dražbu, pak po této novelizaci smlouva, k níž do té doby souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru udělen nebyl (a nic jiného její účinnosti nebránilo), nabyla bez dalšího účinnosti dnem 1. 1. 2014 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 91/2000 ze dne 23. 1. 2002 a usnesení téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 562/2001 ze dne 24. 10. 2002, nebo sp. zn. 30 Cdo 2922/2014 z 28. 1. 2015). Prezentovaný závěr odvolacího soudu je zcela v souladu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Převedeno na posuzovanou věc to znamená, že po 1. 1. 2014 již nelze z absence souhlasu dosavadního zástupce věřitelů (věřitele č. 2) s prodejem zastavených nemovitostí mimo dražbu jen podle pokynu zajištěného věřitele usuzovat na to, že by tento chybějící souhlas bránil ve zpeněžení předmětných nemovitostí.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení vydaného dne 9. 11. 2015, soud prvního stupně odvolal věřitele č. 2 z funkce zástupce věřitelů, neboť se mylně domníval, že mu postup zástupce věřitelů (který se i podle názoru odvolacího soudu opíral o nesprávný závěr) brání ve zpeněžení nemovitostí. Tento právní názor soudu ale byl z výše uvedených důvodů nesprávný a chování věřitele č. 2 nelze označit za obstrukční, neboť ve skutečnosti postupu insolvenčního řízení ode dne 1. 1. 2014 nebránilo.

Nebylo namístě postupovat dle § 63 odst. 3 a § 68 odst. 2 insolvenčního zákona a odvolat věřitele č. 2 z funkce zástupce věřitelů. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. napadené usnesení včetně závislého výroku obsaženého v bodu II. (byť samostatně není proti tomuto bodu odvolání přípustné) změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 21. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková