1 VSPH 2243/2015-B-18
KSPH 61 INS 28780/2014 1 VSPH 2243/2015-B-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Mělnické Vtelno, Mělnická 164, o odvolání zajištěného věřitele č. 2 Středočeské vodárny, a. s., IČO 26196620, se sídlem Kladno, U Vodojemu 3085, zastoupeného advokátem JUDr. Františkem Hrudkou ml., se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 61 INS 28780/2014-B-11 ze dne 22. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 61 INS 28780/2014-B-11 ze dne 22. října 2015 se

-v bodu I. výroku mění tak, že Krajský soud v Praze souhlasí s tím, aby insolvenční správce vydal výtěžek ve výši 7.695,17 Kč z celkového výtěžku 120.000 Kč ze zpeněžení spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/4 na nemovitostech:

pozemku č. parc. st. 175, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba Mělnické Vtelno č. p. 159 objekt k bydlení pozemku č. parc. 121/34 zahrada pozemku č. parc. 1118/8 zahrada

to vše v katastrálním území a obci Mělnické Vtelno, zapsáno na listu vlastnictví č. 153 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, a to zajištěnému věřiteli č. 2- Středočeské vodárny, a. s., IČO 26196620, se sídlem Kladno, U Vodojemu 3085,

-v bodu II. výroku mění tak, že insolvenčnímu správci Mgr. Milanu Edelmannovi se přiznává záloha na odměnu ve výši 692,56 Kč a záloha na 21 % DPH z částky 692,56 Kč, což je 145,43 Kč, celkem 837,99 Kč, kterou je oprávněn čerpat ze zbývající části výtěžku zpeněžení (hyperochy) 112.304,83 Kč,

-v bodu III. výroku mění tak, že Krajský soud v Praze ukládá insolvenčnímu správci Mgr. Milanu Edelmannovi, aby z výtěžku zpeněžení shora uvedeného majetku dlužníka, po odečtení zálohy na svou odměnu tak, jak je uvedena ve výroku II. tohoto usnesení a po vyplacení pohledávky zajištěného věřitele č. 2, vydal zbývající část výtěžku zpeněžení (hyperochu) ve výši 111.466,84 Kč dlužníkovi. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením z 22. 10. 2015 v bodu I. výroku vyslovil souhlas, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli č. 2 Středočeské vodárny, a. s., IČO 26196620, se sídlem Kladno, U Vodojemu 3085, výtěžek ze zpeněžení spoluvlastnického podílu ve výši 1/4 nemovitých věcí blíže specifikovaných ve výroku, a to ve výši 6.857,18 Kč s tím, že zajištěnému věřiteli je vydáván čistý výtěžek zpeněžení, přičemž od výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěnému věřiteli 7.695,17 Kč je odečtena částka odměny insolvenčního správce 9 %, což je 692,56 Kč a dále 21 % DPH z částky odměny, což je 145,43 Kč. V bodu II. výroku soud přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu 692,56 Kč a zálohu na 21 % DPH z uvedené částky, tj. 145,43 Kč (celkem 837,99 Kč), přičemž tyto částky je oprávněn čerpat z majetkové podstaty dlužníka. V bodu III. výroku soud uložil insolvenčnímu správci, aby po odečtení zálohy na svou odměnu a po vyplacení pohledávky věřitele č. 2 vydal dlužníkovi zbývající část zpeněžení ve výši 112.304,83 Kč. V bodu IV. výroku soud uložil insolvenčnímu správci do 15 dnů od právní moci usnesení vydat zajištěnému věřiteli částku uvedenou v bodu I. výroku, zapsat do upraveného seznamu přihlášených pohledávek, jaká částka byla vyplacena zajištěnému věřiteli a podat soudu do 30 dnů od právní moci rozhodnutí písemnou zprávu o provedeném výtěžku. V bodu V. výroku soud uložil zajištěnému věřiteli č. 2 a dlužníkovi, aby do 7 dnů od doručení usnesení sdělili insolvenčnímu správci čísla svých bankovních účtů.

Soud své usnesení neodůvodnil s odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř.

Věřitel č. 2 napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl změnit rozhodnutí tak, že se mu přiznává výtěžek zpeněžení ve výši 7.695,17 Kč. Odvolání odůvodnil tím, že spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/4 zpeněžovaných nemovitostí byl zpeněžen za částku 120.000 Kč. Soud sice správně vypočetl odměnu insolvenčního správce ve výši 9 % z částky 7.695,17 Kč určené zajištěnému věřiteli, avšak záloha na tuto odměnu 837,99 Kč má být vyplacena ze zbývající části výtěžku zpeněžení 112.304,83 Kč, nikoliv z pohledávky zajištěného věřitele 7.695,17 Kč, která má být v plné výši vyplacena tomuto věřiteli. Postup soudu je nelogický a v rozporu se zákonem, když výtěžek zpeněžení určeny zajištěnému věřiteli snížil o zálohu na odměnu insolvenčního správce a o to vyšší zbývající část výtěžku zpeněžení se rozhodl vydat dlužníkovi.

Odvolací soud přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně (bod I. výroku usnesení a související body II. a III. výroku) podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání věřitele č. 2 důvodným.

V prvé řadě se odvolací soud zabýval přípustností odvolání zajištěného věřitele č. 2 dle § 298 odst. 7 insolvenčního zákona a dospěl k závěru, že toto odvolání je přípustné. Věřitel č. 2 sice nepodal námitky proti návrhu insolvenčního správce z 24. 8. 2015 (č. d. B-7), nicméně neměl žádný důvod námitky podat-insolvenční správce navrhl vydat věřiteli č. 2 k úhradě jeho zjištěné pohledávky 7.695,17 Kč plnou výši této částky z výtěžku zpeněžení. Až soud prvního stupně tuto výši neakceptoval a rozhodl způsobem uvedeným v napadeném usnesení, tj. přiznal zajištěnému věřiteli tuto částku sníženou o zálohu 837,99 Kč.

Vzhledem k tomu, že soud rozhodl ve věci samé a navíc odlišně od návrhu insolvenčního správce, mělo jeho rozhodnutí dle § 169 odst. 4 o. s. ř. obsahovat odůvodnění (viz též usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 VSPH 236/2016 ze dne 16. 2. 2016). Nicméně odvolací soud neshledal potřebným napadenou část usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně, nýbrž z důvodu procesní ekonomie dotčenou část usnesení sám změnil.

V předmětné insolvenční věci bylo po zjištění úpadku a povolení oddlužení (usnesení z 11. 11. 2014 na č. d. A-8) schváleno oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, a to v usnesení z 22. 1. 2015 na č. d. B-4 ve znění opravného usnesení z 11. 2. 2015 na č. d. B-5. Na základě pokynu ke zpeněžení nemovitostí dlužníka mimo dražbu insolvenční správce zpeněžil předmět zajištění, a to na základě kupní smlouvy z 27. 5. 2015 za kupní cenu 120.000 Kč. V návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení byly náklady spojené se správou zajištěných věcí a s jejich prodejem stanoveny v nulové výši.

Podle § 298 odst. 1 insolvenčního zákona Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Podle odst. 2 Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Podle odst. 4 Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.

Ve smyslu § 1 odst. 2 v návaznosti na § 3 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb. odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí 9 % z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávky byla zajištěna, do 1.000.000 Kč. Záloha na odměnu insolvenčního správce tedy byla správně stanovena ve výši 9 % z částky 7.695,17 Kč, tj. ve výši 692,56 Kč, což je s 21 % DPH celkem 837,99 Kč. Nicméně soud nepostupoval správně, pokud o tuto částku snížil uspokojení zajištěné pohledávky věřitele č. 2. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B-60 z 20. 10. 2009, ve kterém byl vyjádřen závěr, že není správný názor, podle něhož by náklady na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla pohledávka zajištěna, měly být vždy k tíži zajištěného věřitele, neboť to by znamenalo, že § 298 insolvenčního zákona vylučuje, aby pohledávka zajištěného věřitele byla plně uspokojena i v případech, kdy po odečtení těchto nákladů a odměny insolvenčního správce, případně poloviny odměny a hotových výdajů znalce, postačuje zůstatek výtěžku zpeněžení na její plnou úhradu. Pouze v případě, kdy zůstatek výtěžku zpeněžení nedosáhne po provedeném odpočtu výše pohledávky zajištěného věřitele, je zajištěný věřitel povinen strpět, že jeho pohledávka bude uspokojena pouze zčásti. Pokud ovšem dosažený výtěžek plně postačí jak na úhradu zmíněných nákladů a odměny správce, tak na plné uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, bude zůstatek výtěžku jakožto součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu dalších pohledávek v insolvenčním řízení.

Odvolací soud se s tímto názorem plně ztotožňuje a dodává, že na rozdíl od citované insolvenční věci sp. zn. MSPH 79 INS 2373/2008, ve které byl prohlášen konkurs a z hyperochy byly uspokojovány pohledávky nezajištěných věřitelů, v předmětné věci byl úpadek dlužníka řešen oddlužením splátkovým kalendářem a s ohledem na dispoziční oprávnění dlužníka k jeho majetku (§ 409 odst. 2 insolvenčního zákona) bude hyperocha (zbývající část výtěžku zpeněžení zastaveného spoluvlastnického podílu), snížená o zálohu na odměnu insolvenčního správce, vyplacena dlužníkovi (viz též usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B-30 ze dne 28. 2. 2012, podle kterého se v případě oddlužení přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění vydá dlužníkovi do jeho volné dispozice). Není dán žádný zákonný důvod a nelze nalézt ani teleologickým výkladem z hlediska účelu insolvenčního zákona, proč i v případě existence hyperochy by neměl být zajištěný věřitel uspokojen ve výši 100 % své zajištěné pohledávky. V případě řešení úpadku konkursem jdou náklady spojené se zpeněžením a se správou majetku tvořícího zajištění na úkor nezajištěných věřitelů (hyperocha, ze které budou tito uspokojováni, se sníží o uvedené náklady), tím spíše je dán důvod, aby uvedené náklady šly k tíži dlužníka v případě řešení úpadku oddlužením, nikoliv k tíži zajištěného věřitele.

Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. část usnesení dotčenou odvoláním změnil ve výroku uvedeným způsobem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 16. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková