1 VSPH 224/2013-B-26
KSUL 77 INS 12400/2011 1 VSPH 224/2013-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Lom, Osecká 656/46, (dříve bytem Litvínov, Alešova 990), fakticky bytem a adresou pro doručování: Horní Jiřetín, Generála Svobody 297/5, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. prosince 2012, č.j. KSUL 77 INS 12400/2011-B-18,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. prosince 2012, č.j. KSUL 77 INS 12400/2011-B-18, se m ě n í tak, že se schválené oddlužení neruší a konkurs na majetek dlužnice se neprohlašuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem pod bodem I. výroku zrušil schválené oddlužení dlužnice Heleny anonymizovano (dále jen dlužnice), pod body II., III. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužnice, jenž bude projednáván jako nepatrný, pod bodem IV. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu jsou účinné okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, pod body V., VI. výroku uložil insolvenční správkyni Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové (dále jen správkyně) uvedené povinnosti a pod bodem VII. výroku konstatoval přechod dispozičních oprávnění na správkyni.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně především uvedl, že usnesením ze dne 14.10.2011 (B-5), jež nabylo právní moci dne 25.10.2011, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a dlužnici uložil, aby po dobu trvání účinků schválení oddlužení plnila povinnosti stanovené v § 412 insolvenčního zákona (dále jen IZ), tedy mj. i to, aby vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložila soudu, správkyni a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců s tím, že poprvé tak má učinit ke dni 15.1.2012. Pokračoval, že usnesením ze dne 27.8.2012 (B-13) nařídil na den 5.12.2012 jednání o zrušení schváleného oddlužení vzhledem k tomu, že dlužnice dosud nepředložila přehledy svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, ač tak měla učinit ke dni 15.1.2012 a ke dni 15.7.2012, což jí uložil usneseními ze dne 14.10.2011 (B-5) a ze dne 10.5.2012 (B-11). Dlužnice se k nařízenému jednání nedostavila, neomluvila se z něho ani nepožádala o jeho odročení a ve věci se nevyjádřila.

Správkyně k věci uvedla, že dlužnici opakovaně vyzývala k předložení kontaktních údajů, avšak až na konci listopadu 2012 zjistila faktickou adresu dlužnice v Horním Jiřetíně, Generála Svobody 297/5, a že dlužnice odvádí své příjmy tak, aby splnila minimální zákonné uspokojení nezajištěných věřitelů, avšak neplní další své povinnosti, když nepředkládá přehledy svých příjmů a nesděluje kontaktní údaje.

S ohledem na očekávanou míru uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 31,84 % jejich pohledávek navrhla, aby oddlužení plněním splátkového kalendáře pokračovalo i nadále.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mu dlužnice již podvakrát nepředložila přehledy svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, přestože jí tuto povinnost uložil v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ze dne 14.10.2011 (B-5) a znovu v rozhodnutí ze dne 10.5.2012 (B-11), které jí bylo doručeno dne 15.5.2012 vhozením do schránky. Z fotokopie občanského průkazu dlužnice předložené správkyní a z výpisu z Centrální evidence obyvatel dále zjistil, že dlužnice změnila svůj trvalý pobyt již v 1. čtvrtletí roku 2012 a rovněž i svůj pobyt faktický, aniž by o tom bez zbytečného odkladu informovala soud a správkyni. Z toho soud I. stupně dovodil, že dlužnice neplní podstatné povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 písm. c) a písm. d) IZ, a proto není možné, aby prošla úspěšně procesem oddlužení. Vyjádřil názor, že předpoklad alespoň 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů je sice základní, avšak nikoli jedinou podmínkou pro úspěšnou realizaci oddlužení, a že ostatní povinnosti stanovené v § 412 IZ nejsou jen formální. Pokud je dlužnice neplní a přehledy svých příjmů nepředkládá, znemožňuje tím kontrolu plnění oddlužení. Dosavadní pasivní a liknavý přístup dlužnice k plnění jejích povinností podle soudu I. stupně neumožňuje předpokládat, že by mohlo dojít k nápravě. Proto postupoval podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ, schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs. Ostatní výroky usnesení odůvodnil odkazy na příslušná zákonná ustanovení.

Proti výrokům o zrušení schváleného oddlužení (bod I.) a prohlášení konkursu (bod II.) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a schválené oddlužení jí zachoval. Uvedla, že obdržela usnesení ze dne 10.5.2012 (B-11), na něž reagovala tak, že dne 15.1.2012 odeslala soudu obyčejnou poštovní zásilku bez uvedení spisové značky a že zřejmě došlo k její ztrátě, že dne 21.5.2012 odeslala správkyni přehled svých příjmů ve formě sjetiny z ČSSZ , v níž byla uvedena její adresa Vrchlického 237 , a že každých 14 dní navštěvovala své rodiče, k nimž si nechávala zasílat písemnosti z důvodu svého stěhování za levnějším bydlením, a ptala se jich, zda neobdržela nějakou zásilku. Vysvětlovala, že nový nájemce si nepřál, aby měla v jeho bytě trvalé bydliště, a že se v místě svého evidovaného trvalého bydliště nezdržuje. Přiznala, že přehled svých příjmů nezaslala věřitelskému výboru ani soudu, což považuje za chybu, a že si nevěděla s tímto termínem rady. Poukazovala na to, že dne 30.10.2012 odeslala správkyni doporučeně příjmy formou kopií poštovních poukázek za duben až říjen 2012 s kopií občanského průkazu . Tvrdila, že nevěděla o možnosti sledovat průběh insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, že si je vědoma svých chyb a neznalostí a že nechtěla řízení úmyslně ztěžovat. Na nařízené jednání se nedostavila proto, že o něm nevěděla, a vysvětlovala, že již vyhledala poradnu při finanční tísni, kde jí pracovnice sdělila, že jí připomínám jejího syna, který trpí poruchou pozornosti a dělá vše napůl, má pravdu, dělala jsem věci na půl . Slibovala, že bude do poradny pravidelně docházet, kontrolovat stav insolvenčního řízení a plnit všechny své povinnosti. Připomněla, že splátkový kalendář řádně plní a že též správkyně navrhovala v oddlužení pokračovat. Z toho dovozovala, že je schopna nápravy a že její pochybení nebylo tak podstatné, aby schválené oddlužení bylo zrušeno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil správnost zjištění soudu I. stupně ohledně několikaměsíční delikvence dlužnice, jež soudu, správkyni a věřitelskému výboru nesdělila bez zbytečného odkladu změnu svého bydliště (§ 412 odst. 1 písm. c) IZ) a která k 15.1.2012 a k 15.7.2012 nepředložila soudu, správkyni a věřitelskému výboru přehledy svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců (§ 412 odst. 1 písm. d) IZ), z nichž soud I. stupně správně vycházel při vydání napadeného usnesení. Odvolací soud se proto v zásadě ztotožňuje s úvahou soudu I. stupně, jenž v této situaci dovodil zrušení schváleného oddlužení z důvodu uvedeného v § 418 odst. 1 písm. a) IZ.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je však dle odvolacího soudu rozhodující skutečnost, že dlužnice své základní povinnosti, které v roce 2012 tak trestuhodně zanedbávala, dodatečně splnila, když až v odvolání předložila přehled vyplacených dávek státní sociální podpory za období od 1.1.2011 do 31.12.2012, a když podacími lístky doložila zaslání přehledu příjmů za listopad 2011 až květen 2012 a květen 2012 až říjen 2012 správkyni. O tom, že se dlužnice upřímně snaží plnit své povinnosti svědčí i to, že dne 24.1.2013 a 30.1.2013 nově předložila přehled vyplacených dávek státní sociální podpory za období od 1.6.2012 do 31.1.2013 (B-22) a rozhodnutí příslušného úřadu práce ze dne 8.1.2013 o přiznání podpory v nezaměstnanosti od 1.3.2013 po dobu příštích měsíců (B-23). Pokud jde o poslední faktické bydliště dlužnice v Horním Jiřetíně, Generála Svobody 297/5, byla jeho existence v řízení zjištěna jednak ze sdělení dlužnice učiněného v listopadu 2012 a vyplývá též z přehledů vyplacených dávek státní sociální podpory zpracovaných Úřadem práce ČR-Krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Most.

Celkově shrnuto, v době rozhodování odvolacího soudu dlužnice již napravila, co dosud zanedbávala. Odvolací soud nemá důvod nevěřit upřímně míněné snaze dlužnice dostát všem podmínkám plnění splátkového kalendáře a je přesvědčen o tom, že si dlužnice bude-poučena následky svého dosavadního lehkomyslného počínání (resp. nekomunikace s insolvenčním soudem, správcem a věřitelským výborem)-napříště dobře vědoma všech svých povinností, jež musí po schválení oddlužení bezezbytku (a nikoliv jen na půl ) plnit.

Dle přesvědčení odvolacího soudu nasvědčuje obsah odvolání dlužnice spíše tomu, že dlužnice svým nynějším chováním zřetelně projevuje úmysl následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení i nadále výhodnějším řešením jejího úpadku, než nepatrný konkurs. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužnice-za změněného skutkového stavu-již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužnice splátkovým kalendářem může být stále ještě reálné a nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet více než při nepatrném konkursu (a absenci majetku dlužnice) a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužnici, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčila insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že její snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě a bude své povinnosti plnit zase jen na půl , může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a úpadek by pak byl již definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není zrušení schváleného oddlužení dlužnice namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadených bodech I., II. výroku, jakož i v ostatních na nich závislých bodech III. až VII. výroku, změnil ve výroku uvedeným způsobem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. února 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva