1 VSPH 2234/2013-B-57
KSPH 39 INS 6776/2010 1 VSPH 2234/2013-B-57

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: BYDLENÍ SMETANKA, a.s., IČO 27235165, sídlem Dobříš, Za Pivovarem 3, zast. JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, sídlem Praha 10-Vršovice, Bělocerkevská 1037/38, o odvolání zajištěného věřitele: Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Praha 1, Týn 1049/3, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2013, č.j. KSPH 39 INS 6776/2010-B-52,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2013, č.j. KSPH 39 INS 6776/2010-B-52, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M. (dále jen správkyně) vydala zajištěnému věřiteli Česká spořitelna, a.s. (dále jen odvolatel) výtěžek ve výši 42.932.731,73 Kč ze zpeněžení nemovitostí uvedených v bodě I. výroku, a správkyni uložil toto rozhodnutí provést, zapsat vydání výtěžku do upraveného seznamu přihlášených pohledávek a podat soudu zprávu o provedení toho usnesení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že návrhem ze dne 15.10.2013 (B-50) požádala správkyně o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí (šlo o konkrétní bytové jednotky a nebytové jednotky-garáže zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na LV č. 443, pro obec Praha, kat. území Hrdlořezy, v budově č.p. 326 v části obce Hrdlořezy, na pozemku parc. č. 169/1 s příslušnými spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a pozemku parc. č. 169/1, a o pozemky zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. 267, pro obec Praha, kat. území Hrdlořezy, parc. č. 169/8, č. 169/9, č. 169/10, č. 169/11, č. 169/12, č. 169/13, č. 169/17, č. 170, č. 171/1, č. 171/2, č. 172/1, č. 172/3) odvolateli, poté co její dřívější návrh (B-40) nebyl úplný. Konstatoval, že usnesením ze dne 16.7.2012 (B-22) vyslovil souhlas se zpeněžením zastavených nemovitostí mimo dražbu a že tyto nemovitosti sloužily k zajištění pohledávky odvolatele ve výši 220.371.322,69 Kč zjištěné na přezkumném jednání konaném dne 21.3.2012.

Soud I. stupně citoval § 298 a § 299 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nichž věc posuzoval.

Vyšel ze zjištění, že správkyně v návrhu (B-50) uvedla, že všechny nemovitosti zapsané v soupise podstaty pod položkami č. 1-20, 25-39 zpeněžila jednou kupní smlouvou za cenu 52.000.000 Kč, přičemž nemovitosti uvedené pod položkami č. 25, 37 a 38 soupisu nebyly předmětem zajištění pohledávky odvolatele, že kupní cena těchto tří položek činila 6.000.000 Kč a že výtěžek zpeněžení jen zastavených nemovitostí činil 46.000.000 Kč, že náklady spojené se zpeněžením nemovitostí činily 1.292.678 Kč (tj. 2,810 % výtěžku zpeněžení), že náklady spojené se správou nemovitostí činily 1.135.497,59 Kč (tj. 2,468 % výtěžku zpeněžení) a že její odměna podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 854.349,49 Kč (tj. 2 % z částky 43.571.824,41 Kč), což s připočtením 21 % DPH ve výši 179.413,40 Kč činí celkem 1.033.762,89 Kč, a že po odečtení její odměny zbývá k uspokojení pohledávky odvolatele částka 42.538.061,52 Kč.

Soud I. stupně přezkoumal návrh správkyně a shledal, že i přes správně provedené snížení částky získané ze zpeněžení nemovitostí (odečtením částky týkající se nezastavených nemovitostí) nedošlo ani v novém návrhu ke snížení nákladů spojených se zpeněžením a správou nemovitostí, když opět nebyly odečteny náklady vztahující se k nemovitostem, které nebyly předmětem zajištění, neboť ty zůstaly stejné jako v původním návrhu (B-40).

Z předloženého vyúčtování nákladů za bytové a nebytové jednotky za roky 2011 a 2012 (B-42) soud I. stupně zjistil, že u 3 bytových jednotek A 102 (položka č. 2 soupisu), C 303 (položka č. 6 soupisu), C 403 (položka č. 7 soupisu) jsou výrazné rozdíly od jiných bytů podobných rozměrů ve vyúčtování za spotřebovanou vodu a teplo, což bylo způsobeno jejich neoprávněným užíváním, jak sdělila správkyně (B-45). Proto se soud I. stupně rozhodl snížit náklady spojené se správou nemovitostí v položce služby spojené s nájemným 2011 a 2012 (34.323,32 Kč a 815.142,58 Kč) o částku 137.334,99 Kč, která představuje náklady spojené s nezastavenou nebytovou jednotkou č. 326/701-garáž (položka č. 25 soupisu). Dále odečetl částku 84.775 Kč za neoprávněný odběr tepla a vody ve třech bytech A 102, C 303, C 403, kterou určil podle spotřeby vykazované u jiných bytů podobných rozměrů (voda 0,00 Kč, teplo podle velikosti bytu 8.300 Kč až 10.000 Kč, dohromady 84.775 Kč). Soud I. stupně dále snížil všechny ostatní položky nákladů spojených se správou nemovitostí v poměru kupní ceny připadající na zajištěné nemovitosti, tedy o 11,538 %, tj. o částku 33.002,33 Kč. Tak dospěl k celkové výši nákladů spojených se správou zastavených nemovitostí, které činí 880.385,27 Kč. Dále snížil náklady spojené se zpeněžením nemovitostí v poměru kupní ceny připadající na zajištěné nemovitosti opět o 11,538 %, tj. o částku 149.149,19 Kč. Celková výše nákladů spojených se zpeněžením zastavených nemovitostí tak dle soudu I. stupně činila 1.143.528,81 Kč a odměna správkyně činila částku 862.276,19 Kč (2 % z částky 43.976.085,92 Kč), což s připočtením 21 % DPH ve výši 181.078 Kč činí 1.043.354,19 Kč. K uspokojení pohledávky odvolatele tak zbylo 42.932.731,73 Kč, tedy o 394.670,21 Kč více, než správkyně navrhovala. Na základě těchto svých zjištění postupoval soud I. stupně podle § 298 odst. 2 IZ a rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení odvolateli.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Připomněl své dřívější výhrady k původnímu návrhu správkyně, neboť měl za to, že od výtěžku zpeněžení byly opět nesprávně odečteny položky, jež nelze považovat za náklady spojené se správou předmětu zajištění. Nesouhlasil především s tím, aby od výtěžku byly odečteny poplatky spojené s nájemným 2011 ve výši 34.323,32 Kč a poplatky spojené s nájemným 2012 ve výši 815.142,58 Kč , neboť obsahují položky, které nesouvisí s vlastnictvím nemovitostí, ale s jejich užíváním, resp. s běžným provozem bytových jednotek, a pohledávka Shira Development, s.r.o. ve výši 207.128 Kč . Dovolával se právních závěrů vyjádřených v rozhodnutích odvolacího soudu ve věcech č.j. 1 VSPH 1541/2012-B-44, č.j. 1 VSPH 404/2010-B-40 a č.j. 3 VSPH 142/2012-B-338 a odborného stanoviska advokátní kanceláře JUDr. Dušana Dvořáka, které k odvolání připojil. K nákladům Shira Development, s.r.o., jež nemovitosti od správkyně koupila, dodal, že jde o tytéž náklady jako v případě poplatků spojených s nájmem s tím, že tyto byly toliko přefakturovány správkyni za období od uzavření kupní smlouvy do doby předání jednotek, přičemž tyto náklady si uvedená společnost měla nést sama a nebyl žádný důvod je účtovat na vrub majetkové podstaty. Protože se soud I. stupně s touto jeho argumentací dostatečně nevypořádal, považoval napadené usnesení za nepřezkoumatelné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel odvolací soud z rozhodného znění příslušných ustanovení IZ platných do 31.12.2013, a to ve smyslu přechodných ustanovení obsažených v čl. II. zákona č. 294/2013 Sb., jímž byl s účinností ode dne 1.1.2014 novelizován IZ.

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 téhož zákona uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 téhož zákona, nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Podle § 230 IZ se správou majetkové podstaty rozumí zejména činnost, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů (odst. 1). Jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odst. 2). Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný věřitel ze svého (odst. 3).

Již ve svém rozhodnutí ze dne 30.6.2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003 (publikováno pod č. 160 v časopise Soudní judikatura, č. 8/2006) vyslovil Nejvyšší soud ČR názor na výklad pojmu správa (konkursní) podstaty, jenž je dle názoru odvolacího soudu použitelný též v poměrech insolvenčního řízení a podle něhož se správou rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti, a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem. K tomuto svému názoru se Nejvyšší soud ČR přihlásil též v rozhodnutí ze dne 1.7.2010, sp. zn. 29 Odo 2177/2009, kde stejně jako v prvém zmíněném případě vyložil, které konkrétní výdajové položky lze pod pojem správy konkursní podstaty zahrnout dle § 28 zákona o konkursu a vyrovnání, a v němž uzavřel, že daň z příjmu, k jejíž úhradě je úpadce povinen v souvislosti se zrušením konkursu, není nákladem spojeným s udržováním, správou a prodejem zpeněžené věci, práva nebo pohledávky, který by bylo možné poměrně odečíst od výtěžku zpeněžení vydávaného oddělenému věřiteli.

K otázce nákladů spojených se správou zpeněžené věci se vyslovil též odvolací soud ve svém usnesení ze dne 26.5.2010, č.j. KSUL 45 INS 2152/2009, 1 VSPH 404/2010-B-40, v němž dospěl k závěru, že vodné není nákladem spojeným se správou nemovitostí, jenž by bylo lze přičíst na vrub zajištěného věřitele, neboť tento výdaj spojený s užíváním nemovitosti jde na vrub jedině jejímu uživateli, a že daň z nemovitosti je naopak typickým výdajem spojeným se správou nemovitosti, jenž lze jistě přičíst na vrub zajištěného věřitele, nejvýše však do výše 4 % výtěžku zpeněžení (§ 298 odst. 3 IZ).

V usnesení ze dne 9.1.2013, č.j. KSPH 38 INS 6474/2010, 1 VSPH 1541/2012-B-44, pak Vrchní soud v Praze rozvedl, že za náklady spojené se správou (zpeněžené) zajištěné věci lze považovat jen takové výdaje, které se s udržením hodnoty takové věci přímo pojí, jako jsou náklady na její údržbu nebo zabezpečení. Jiné závazky vznikající dlužníku, byť by se jednalo o závazky vůči věřitelům s pohledávkami za majetkovou podstatou či věřitelům jim na roveň postaveným, do těchto nákladů bez dalšího zahrnovat nelze, tedy že mezi náklady spojené se správou zajištěné nemovitosti nepatří ani mzdy zaměstnanců dlužníka, kteří v nemovitosti (výrobním areálu) dlužníka vykonávají svou pracovní činnost.

V dalším usnesení ze dne 3.10.2012, sp.zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 142/2012-B-338, Vrchní soud v Praze doplnil, že zástavní věřitel má právo, aby jeho zajištěná pohledávka s příslušenstvím byla v insolvenčním řízení uspokojena též z užitků zástavy-nájemného, jen tehdy, jestliže mu zástavce právo brát užitky ze zástavy zřídil, popřípadě jestliže pohledávky nájemného zastavil.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu I. stupně, jež zůstala i za odvolacího řízení nezměněna, tedy, že usnesením ze dne 16.7.2012 (B-22) vyslovil soud I. stupně souhlas se zpeněžením částečně zastavených nemovitostí mimo dražbu, že nemovitosti zčásti sloužily k zajištění zjištěné pohledávky odvolatele ve výši 220.371.322,69 Kč a že nemovitosti byly zpeněženy jednou kupní smlouvou za cenu 52.000.000 Kč, z níž na zastavené nemovitosti připadá 46.000.000 Kč a na nezastavené nemovitosti připadá 6.000.000 Kč. Dle podání správkyně ze dne 15.10.2013 (B-50), jímž žádala soud I. stupně souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí, činily náklady spojené s jejich zpeněžením 1.292.678 Kč a náklady spojené s jejich správou 1.135.497,59 Kč, její odměna činila 1.033.762,89 Kč a odvolateli tak mělo být vydáno 42.538.061,52 Kč.

Pokud jde o správkyní vyúčtované náklady spojené se zpeněžením nemovitostí a s jejich správou, shledal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že šlo o náklady vztahující se ke zpeněžení všech (tedy i nezastavených) nemovitostí za kupní cenu 52.000.000 Kč; správkyně proto pochybila, když tyto náklady nerozdělila v poměru odpovídacím kupní ceně utržené za nezastavené nemovitosti (6.000.000 Kč) a za zastavené nemovitosti (46.000.000 Kč), neboť na vrub zajištěného věřitele nelze přenášet náklady spojené se zpeněžením nezastavených nemovitostí.

Strukturu nákladů spojených se zpeněžením nemovitostí shledal též odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně věcně správnou (a doloženou); ostatně odvolatel jejich složení a výši (1.292.678 Kč) ani nezpochybňoval. Proto lze z jejich celkové výše (1.292.678 Kč) přenést na zajištěného věřitele jen 88,462 % (jde o podíl ceny zastavených nemovitostí 46.000.000 Kč na celkové kupní ceně všech zpeněžených nemovitostí 52.000.000 Kč), tedy částku 1.143.528,81 Kč, jež je v limitu 5 % výtěžku zpeněžení (46.000.000 Kč).

Strukturu a výši nákladů spojených se správou nemovitostí, jež spočívají výlučně v platbách za provoz celého objektu (elektřina společných částí domu, odvoz odpadu, pojištění domu, provoz recepce a kamerový systém, provoz a údržba domu, zahradní práce, spr. popl., STA, teplo, úklid, vodné, výtahy), shledal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně rovněž věcně správnou (a doloženou) za situace, kdy zpeněžované nemovitosti byly prázdné-vyjma tří neoprávněně užívaných bytových jednotek-nebyly nikým užívány a neplynul z nich do majetkové podstaty žádný příjem ve formě nájemného, a kdy se tyto náklady-byť správkyní nesprávně nadepsané jako služby spojené s nájemným -nevážou k užívání nemovitostí nájemníky, ale výlučně k jejich existenci-k vlastnictví nemovitostí jako takovému.

Pokud by nemovitosti byly pronajaty (což se v dané věci nestalo), nesl by náklady spojené s provozem celého objektu-podle nájemní smlouvy-zřejmě jejich nájemce a v takovém případě by tyto náklady zásadně nesla majetková podstata (a nikoliv odvolatel) a náklady spojené bezprostředně s užíváním bytových a nebytových jednotek nájemníky nemovitostí by nebylo lze bez jeho souhlasu přenášet na zástavního věřitele, jenž by neměl právo na uspokojení své zajištěné pohledávky z užitků zástavy-nájemného. Jinak řečeno, pokud by majetková podstata dlužníka (a tím i nezajištění věřitelé)-a nikoliv zajištěný věřitel-měla profit z nájemného plynoucího ze zastavených nemovitostí, podílela by se zásadně též majetková podstata dlužníka (a nezajištění věřitelé)-a nikoliv zajištěný věřitel-i na nákladech s tím spojenými. Odlišný výklad, dle něhož by šlo nájemné výlučně ve prospěch nezajištěných věřitelů a náklady s tím spojené by šly jen na vrub zajištěného věřitele, by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ).

Protože v dané věci je nesporné, že nemovitosti nebyly nikomu pronajaty, nelze než náklady na provoz celého domu, jež se pojí výlučně k vlastnictví zpeněžovaných bytových a nebytových jednotek, považovat za náklady spojené se správou zastavených nemovitostí. Pokud jde o výši nákladů spojených se správou jen zastavených nemovitostí, ztotožňuje se odvolací soud též s postupem soudu I. stupně, jenž správně redukoval jejich výši a z celkové částky 1.135.497,59 Kč odečetl z položky služby spojené s nájemným 2011 a 2012 částku 137.334,99 Kč představující náklady spojené s nezastavenou nebytovou jednotkou č. 326/701 -garáž (položka č. 25 soupisu), částku 84.775 Kč za neoprávněný odběr tepla a vody ve třech užívaných bytech A 102, C 303, C 403, kterou určil odhadem podle spotřeby rozúčtované u jiných srovnatelných bytů, a částku 33.002,33 Kč, což je opět jen snížení všech ostatních nákladových položek spojených se správou jen zastavených nemovitostí v poměru kupní ceny na ně připadající (100 % minus 88,462 % = 11,538 %). Je tedy správná výše nákladů spojená se správou zastavených nemovitostí v částce 880.385,27 Kč, jakož i částka 43.976.085,92 Kč představující rozdíl mezi výnosy (46.000.000 Kč) a náklady spojenými se správou a zpeněžením zastavených nemovitostí (880.385,27 Kč + 1.143.528,81 Kč). Správným shledal odvolací soud též určení odměny správkyně podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (ve znění do 31.12.2012 za použití čl. II. přechodných ustanovení vyhlášky č. 488/2012 Sb.) ve výši 862.276,19 Kč, což s připočtením 21 % DPH ve výši 181.078 Kč činí 1.043.354,19 Kč. K uspokojení pohledávky odvolatele tak správně zbývá 42.932.731,73 Kč.

Pokud jde o náklady spojené se správou nemovitostí uvedené pod položkou: pohledávka Shira Development, s.r.o. ve výši 207.128 Kč , platí pro ně vše, co uvedeno shora pro položky služby spojené s nájemným 2011 a 2012 , neboť jde o stejné náklady (mají stejnou strukturu) vzniklé jen v období od nabytí vlastnického práva k nemovitostem do doby jejich předání. Je jen logické, že nelze po nabyvateli nemovitostí (Shira Development, s.r.o.) spravedlivě požadovat, aby nesl náklady nemovitostí, jejichž se stal sice vlastníkem, ale správkyně mu je dosud nepředala.

Dlužno dodat, že odvolateli jako zajištěnému věřiteli nic nebránilo v tom, aby podle § 230 odst. 2 IZ dal správkyni příslušné pokyny směřující k řádné správě zastavených nemovitostí (např. takové, aby nemovitosti pronajala a tím snížila náklady na jejich správu). Pokud tak odvolatel zavčasu neučinil, nelze jeho výtky k výši nákladů spojených se správou zastavených nemovitostí (jež byly víceméně automaticky generovány již pouhou existencí nemovitostí) akceptovat.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání nedůvodným, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. ledna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová