1 VSPH 222/2013-A-14
KSCB 28 INS 31274/2012 1 VSPH 222/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , IČO 87058197, bytem Tábor, 9. května 1576/21, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. ledna 2013, č.j. KSCB 28 INS 31274/2012-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. ledna 2013, č.j. KSCB 28 INS 31274/2012-A-9, se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil Ivetě anonymizovano (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do sedmi dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužnice zjistil, že dlužnice má ve svém majetku jen automobil (20.000 Kč), mobilní telefon, stolní PC, běžné zařízení domácnosti a zastavené nemovitosti v Dolní Hořici (700.000 Kč) zajišťující pohledávku Finančního úřadu v Táboře ve výši 3.000 Kč. Vyšel z toho, že v současné fázi řízení nelze odhadnout, zda a jak se podaří zpeněžit majetkovou podstatu dlužnice, a že výtěžek ze zpeněžení její nemovitosti bude použit nejen na uspokojení pohledávky zástavního věřitele, ale též na pohledávky nezajištěných věřitelů a na úhradu nákladů insolvenčního řízení. Proto soud I. stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, neboť vzhledem k hodnotě svého majetku, jenž převyšuje odměnu insolvenčního správce, měla za to, že pro vyměření zálohy nebyl žádný důvod.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního

řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního návrhu a z jeho příloh (A-1, A-2, A-8) ověřil, že dlužnice má závazky vůči 36 věřitelům v celkové výši 1.398.417 Kč, z nichž činí jeden zajištěný závazek 3.000 Kč, že majetek dlužnice tvoří jen osobní automobil (20.000 Kč), mobilní telefon (1.000 Kč), stolní PC (1.000 Kč), chladnička (1.000 Kč), skříň (1.000 Kč), dvě postele (1.000 Kč), stůl a 2 židle (500 Kč) a zastavená chata (700.000 Kč).

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak a protože nejsou splněny předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužnice vymezené v § 144 IZ (dlužnice není odchodní společností ani družstvem), dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když po dlužnici jako navrhovatelce zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k rozsahu majetku dlužnice a k tomu, že se do insolvenčního řízení dosud nepřihlásil žádný z jeho věřitelů a úpadek dlužnice bude řešen konkursem, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 10.000 Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. února 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová