1 VSPH 2213/2015-A-21
MSPH 93 INS 15873/2015 1 VSPH 2213/2015-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: PRIMA GRIL, s.r.o., IČO 49243772, sídlem Praha 9, Cíglerova 1138, zahájeném k návrhu věřitele: Czech collection service, s.r.o., IČO 29151236, sídlem Praha 8, Primátorská 296/38, zast. Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 15873/2015-A-16 ze dne 16. října 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 15873/2015-A-16 ze dne 16. října 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil navrhovateli-věřiteli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy, odkázal na § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Soud znova rozhodoval poté, co bylo jeho předchozí usnesení ze dne 28.7.2015 (A-8) zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1602/2015-A-13 ze dne 28.8.2015 a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že dlužník je spoluvlastníkem nemovitostí, s jejichž nakládáním byl omezen předběžným opatřením soudu. Dlužník k výzvě soud nepředložil seznamy majetku a navrhovatel nedoložil vyjma spoluvlastnického podílu existenci žádného dalšího majetku dlužníka. Soud dovodil, že dlužník má závazky vůči navrhovateli a minimálně dalším dvěma věřitelům.

Protože dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány prostředky k úhradě nákladů řízení, měl soud za to, že vzhledem k celkové výši závazků a počtu věřitelů je nezbytná záloha ve výši 30.000,-Kč k zajištění úhrady předpokládaných nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a namítal odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), f) a g) o.s.ř., nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci.

Navrhovatel tvrdil, že dlužník nabyl další významný majetek-spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/6 na nemovitostech zapsaných na LV č. 109, k.ú. Černý most na parc.č. 41, jejíž součástí je stavba čp. 1138 na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 67 C 222/2014, nadále dlužník vlastní id. podíl 1/3 na téže nemovitosti. Dále odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1602/2015-A-13 ze dne 28.8.2015 a č.j. 3 VSPH 1108/2010-A-16 ze dne 3.12.2010 s tím, že hodnota nemovitostí přesahuje předpokládané náklady řízení a majetkové poměry dlužníka se zlepšily. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se povinnost zaplatit zálohu ve výši 30.000,-Kč navrhovateli neukládá, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem ze dne 17.6.2015 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tvrdil, že měl za dlužníkem pohledávku ve výši 3,8 mil. Kč příslušenstvím, pohledávka byla přiznána soudním rozhodnutím a byla exekučně vymáhána, dosud nebylo ničeho vymoženo. Jako dalšího věřitele uvedl Finanční úřad pro hl. město Prahu se zajištěnou pohledávkou ve výši 769.183,-Kč.

Dlužník se k insolvenčnímu návrhu ani k výzvě soudu I. stupně ze dne 22.6.2015 (A-6) nevyjádřil. ani nepředložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když po navrhovateli-věřiteli zaplacení zálohy požadoval, přičemž s ohledem na předpokládané řešení případně zjištěného úpadku konkursem rovněž zohlednil, že náklady insolvenčního řízení bude lze hradit ze zpeněžení majetkové podstaty, která bude tvořena zejména nemovitostmi dlužníka. Pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady a pokud dlužník nedisponuje potřebným majetkem, který bude zcela bez problému okamžitě zpeněžitelný (což nemovitý majetek dlužníka není) ani nebylo prokázáno, že by dlužník měl k dispozici vlastní finanční prostředky, bude záloha na náklady řízení požadována po insolvenčním navrhovateli-věřiteli.

Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. obvykle minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné

V Praze dne 14. prosinec 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná