1 VSPH 2190/2013-B-14
KSPL 27 INS 13821/2013 1 VSPH 2190/2013-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , IČO 87236249, bytem Plzeň, Strážnická 995/3, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. listopadu 2013, č.j. KSPL 27 INS 13821/2013-B-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. listopadu 2013, č.j. KSPL 27 INS 13821/2013-B-9, se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni neschválil oddlužení dlužníka Ivana anonymizovano (bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 16.5.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, že usnesením ze dne 24.7.2013 (A-11) rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením vycházeje z pravdivosti jeho návrhu, dle něhož dlužník má 9 věřitelů s 8 nezajištěnými závazky a s jedním zajištěným závazkem a že jeho závazky z podnikání nepřevyšují 1/3 ostatních závazků.

Z podání Společenství pro domy Strážnická 1 a 3 v Plzni (dále jen společenství) soud I. stupně posléze zjistil, že tomuto věřitel dluží dlužník z titulu neplacení příspěvků na správu domu a pozemku ke dni 4.10.2013 celkem částku 87.623,-Kč, jež sestává z nezaplacených záloh za období roku 2010, 2011, 2012 a za období leden až srpen 2013. Dlužník byl o úhradu svého dluhu opakovaně upomínán a tento svůj závazek v insolvenčním návrhu ani v seznamech svých závazků nikde neuvedl.

Dlužník potvrdil svůj dluh vůči společenství, avšak nedokázal spolehlivě vysvětlit, proč tento závazek neuvedl v insolvenčním návrhu ani v seznamu závazků. Ve svém písemném podání (B-5) uvedl, že neobdržel podklady od správcovské organizace, že si myslel, že se společenství se svým nárokem přihlásí do insolvenčního řízení, a že dlužné nájemné neplatil, aby společenství neupřednostnil před jinými věřiteli. Tvrdil, že jeho rodina je ochotna uhradit dlužné poplatky spojené s užíváním bytu za období květen až říjen 2013.

Ze zprávy insolvenčního správce soud I. stupně zjistil, že ho dlužník sice informoval o úhradě svých závazků vůči společenství za měsíce červenec, srpen, září a říjen 2013, avšak zaplatil zálohy pouze za měsíce září a říjen 2013.

Soud I. stupně citoval § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval se závěrem, že dlužník návrhem na oddlužení nesledoval poctivý záměr.

Nepoctivost jeho záměru shledal soud I. stupně v tom, že dlužník zatajil v insolvenčním návrhu a v seznamech svých závazků nezanedbatelnou pohledávku společenství. Z toho dovodil, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení spočívající v porušení povinností vyplývajících z § 104 odst. 1 písm. b), odst. 3, 4 a § 392 odst. 1 písm. a) IZ. I kdyby dlužník tohoto věřitele opomněl uvést jen nedopatřením, měl možnost tuto chybu napravit do povolení svého oddlužení. Konstatoval, že dlužník ví, že užívá byt a že za jeho užívání musí platit úhradu s tím spojenou, když tak činil nepravidelně jen v některých měsících roku 2010, 2011, 2012. Pokud dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že předkládá přistupitele k zajištěnému závazku, neboť nechce o byt přijít , pak mohl tento svůj závazek vůči společenství řešit i jiným způsobem. Soud I. stupně nepřehlédl, že dlužník o tomto závazku neinformoval ani insolvenčního správce, z jehož zprávy (B-8) vyplývá, že dlužník i nadále poskytuje nepravdivé a neúplné informace. Z toho soud I. stupně dovodil, že dlužník sledoval nepoctivý záměr, když nedokázal přesvědčivě vysvětlit, z jakého důvodu neuvedl společenství v seznamech závazků a neinformoval o tom ani insolvenčního správce. K názoru dlužníka, že na zajištěné nemovitosti (bytu) vázne úvěr a že z jejího zpeněžení se sotva uspokojí zajištěný věřitel a nezajištění věřitelé by v případě konkursu neobdrželi ničeho, soud I. stupně dodal, že otázka prodejnosti bytové jednotky není na posouzení dlužníka, neboť rodina dlužníka, jež byt užívá, měla možnost vyrovnat jeho dluh vůči společenství.

Protože míra nepoctivosti dlužníka dosahuje značné intenzity, postupoval soud I. stupně podle § 405 odst. 2 IZ, oddlužení neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (§ 314 IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal (B-10) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému a podrobnému řízení . Tvrdil, že dne 4.6.2013 dodal do soudní podatelny doklad ze dne 22.5.2013 o dlužných částkách vůči společenství, který dříve neměl k dispozici. Poukazoval na to, že Triumfa, s.r.o., která za společenství spravuje její bytový fond, nepřihlásila do insolvenčního řízení žádnou pohledávku. Z toho dovozoval, že soudu I. stupně nezatajil existenci společenství jako svého věřitele a že soud o něm věděl. Vysvětloval, že částku 8.932,-Kč (platby za měsíce červenec a srpen 2013) omylem odeslal na špatný účet, tudíž tato platba společenství nedorazila, a že správci nepodal mylnou informaci (o jejím odeslání). Soudu I. stupně vytýkal, že nevyvinul natolik velkou aktivitu, aby celou věc podrobně projednal, a že uvěřil společenství, které se do insolvenčního řízení ani nepřihlásilo, a přesto žádá prohlášení konkursu na jeho majetek. Měl za to, že dodatečně uvedl společenství jako svého věřitele, a tím napravil své dřívější pochybení. Dodal, že dlužné částky za léta 2010, 2011 a 2012 vznikly tím, že se mu začaly kumulovat splátky jiných dluhů a nevěděl, co má dříve platit. Závěrem vyjádřil názor, že cílem insolvenčního řízení je udržení sociální stability oddlužované osoby.

Odvolací soud z podnětu odvolání dlužníka přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované pod zn. R 14/2012).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností.

Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení vědomě či nevědomě zatají většinu svých věřitelů nebo závazků.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a) IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Odvolací soud se v posuzované věci zcela ztotožňuje se zjištěními a závěry soudu I. stupně, jenž v podání návrhu na povolení oddlužení shledal nepoctivý záměr.

V dané věci soud I. stupně neschválil oddlužení vycházeje ze zjištění, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení zatajil jednoho ze svých významných věřitelů a o svých závazcích vůči němu pravdivě neinformoval správce, v čemž shledal nepoctivý záměr, který by jinak odůvodňoval zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodujících skutkových zjištění soudu I. stupně a dále zjistil, že dlužník v insolvenčním návrhu ve spojení s návrhem na povolení oddlužení (A-1) a seznamem svých věřitelů, který podepsal a prohlásil o něm, že je správný a úplný (A-3), uvedl jen 8 svých nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 688.215,13 Kč, když posléze vyšlo v řízení najevo, že dlužník má ve skutečnosti 11 přihlášených nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 581.954,73 Kč (B-2). Ostatně do insolvenčního řízení se v řadě případech přihlásili věřitelé s vyšší výší svých pohledávek, než dlužník deklaroval ve svém návrhu a seznamu (např. zajištěný věřitel Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. přihlásila zajištěnou pohledávku ve výši 300.355,10 Kč, ačkoliv dlužník ji uvedl jen ve výši 150.000,-Kč). Dále bylo zjištěno, že oproti dlužníkem uvedeným 8 nezajištěným věřitelům se do insolvenčního řízení přihlásilo dalších 6 nezajištěných věřitelů, které dlužník zatajil, a to věřitelé Tardiano, s.r.o. (P1) s pohledávkou ve výši 5.291,16 Kč, Oberbank AG pobočka ČR (P2) s pohledávkou ve výši 32.170,33 Kč, RWE Energie, a.s. (P7) s pohledávkou ve výši 5.378,28 Kč, VZP ČR (P9) s pohledávkou ve výši 29.397 Kč, UPC ČR (P11) s pohledávkou ve výši 4.673,-Kč a ESSOX, s.r.o. (P13) s pohledávkou ve výši 1 582 Kč. Z obsahu insolvenčního spisu plyne i to, že dalším dlužníkem neuvedeným věřitelem je též společenství, jež se do insolvenčního řízení nestihlo včas přihlásit se svojí pohledávkou ve výši 87.623,-Kč (B-3), přičemž o tomto věřiteli dlužník nutně věděl.

S ohledem na počet věřitelů (7) a výši jejich pohledávek (166.114,-Kč), jež dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu ve spojení s návrhem na povolení oddlužení ani v seznamu svých závazků a na přezkumném jednán konaném dne 8.10.2013 (B-4) všechny přihlášené pohledávky uznal, nelze dle odvolacího soudu uspokojivě a hodnověrně vysvětlovat jen tím, že na ně dlužník pozapomněl (týká se jen pohledávky společenství), když k nově přihlášeným a v seznamu opomenutým pohledávkám 6 věřitelů dlužník ani žádné vysvětlení neposkytl.

Třeba připomenout, že v seznamu závazků byl dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, měl dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník měl v seznamu závazků stručně uvést, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Měl-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, měl je uvést odděleně. U pohledávek těchto věřitelů měl dále označit věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále měl dlužník uvést, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (§ 104 odst. 3 IZ).

Citované ustanovení upravující náležitosti seznamu závazků dlužníka nepovažuje odvolací soud za natolik komplikované nebo nesrozumitelné, aby podle něho nemohl řadový dlužník sestavit pravdivý a úplný seznam všech svých věřitelů, tedy včetně těch, jejichž pohledávky zpochybňuje (neuznává je, neboť je nepovažuje za oprávněné). Jinými slovy řečeno, pokud dlužník přistupoval k sestavení seznamu svých závazků natolik nezodpovědně, že v něm neuvedl 7 dalších věřitelů (a uvedl jen věřitelů 8), nelze to důvodně omlouvat výhradami uvedenými v odvolání.

Odvolací soud nesdílí názor dlužníka, že by svým podáním založeným na A-8 jakkoliv doplnil svůj insolvenční návrh ve spojení s návrhem na povolení oddlužení (A-1) nebo seznam svých závazků (A-3), neboť pouhé zaslání vyúčtování služeb spolu s dalšími listinami bez jakéhokoliv vysvětlení či průvodního dopisu nelze považovat za procesní úkon, jímž by byl doplněn insolvenční návrh či seznam věřitelů.

Pro posouzení poctivosti záměru dlužníka není rozhodující, že společenství nestihlo přihlásit svoji pohledávku za dlužníkem, když podstatné je toliko to, že dlužník tento svůj závazek-o němž věděl-neuvedl ve svém návrhu ani v seznamu. Odvolací soud stejně jako soud I. stupně hodnotí vysvětlení dlužníka na jednání konaném dne 8.10.2013 (B-4) jako neuspokojivé a nepřesvědčivé (dlužník na svoji obranu uvedl jen to, že na těch neskenovaných papírech jsem Triumfu uvedenou měl, z jakého důvodu není Triumfa uvedena v kolonce č. 18 nevím ).

Příznivější náhled na věc neposkytuje ani okolnost, že dlužník zaslal část dlužné částky 8.932,-Kč (platby za měsíce červenec a srpen 2013) omylem na špatný účet, ani neopodstatněný názor dlužníka, že by snad soud I. stupně jeho věc podrobně neprojednal či nekriticky uvěřil podání společenství, když dlužník potvrdil své závazky vůči tomuto věřiteli. Dlužníka nijak neomlouvá ani to, že se mu v minulosti začaly kumulovat splátky jiných dluhů a že nevěděl, co má dříve platit, zda dlužné částky za léta 2010, 2011 a 2012 vůči společenství či jiné své závazky. Zbývá dodat, že sociálního účelu insolvenčního řízení se může právem dovolávat jen dlužník, jenž pravdivě a úplně uvede všechny rozhodující okolnosti věci, a nikoliv ten, jenž ze 15 svých nezajištěných věřitelů opomene uvést hned 7 z nich.

Za situace, kdy soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když dlužník ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátil soudem I. stupně správně zjištěný nepoctivý záměr, postupoval soud I. stupně právem podle § 405 IZ, když oddlužení neschválil a prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodech I., II. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. prosince 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková