1 VSPH 2187/2013-A-15
MSPH 93 INS 33453/2013 1 VSPH 2187/2013-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Bílinská 509, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2013, č.j. MSPH 93 INS 33453/2013-A-8

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2013, č.j. MSPH 93 INS 33453/2013-A-8 se m ě n í tak, že se zamítá návrh na vydání předběžného opatření, jímž by se soudnímu exekutorovi JUDr. Filipu Exnerovi, Exekutorský úřad Praha 7, sídlem Praha 7, Přívozní 1054/2, umožnilo provést již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 151 EX 1855/12, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí dlužnice jako povinné-bytové jednotky č. 509/14 v domě č.p. 509, na pozemku parc. č. 628/24, zapsané na LV č. 7393 včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 61/1177 na společných částech domu č.p. 509 a pozemku parc. č. 628/24 zapsaného na LV č. 6692, pro katastrální území Prosek, Katastrální pracoviště Praha, obec Praha, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 33453/2013 deponován na účtu u soudního exekutora.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesení Městský soud v Praze jako soud insolvenční nařídil napadeným usnesením předběžné opatření, jímž omezil účinky zahájení insolvenčního řízení spočívající v nemožnosti provedení exekuce postihující majetek dlužnice Ivany anonymizovano (dále jen dlužnice) ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 93 INS 33453/2013 tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Filipu Exnerovi (dále též navrhovatel) umožnil provést již nařízenou exekuci, vedenou u Exekutorského úřadu Praha 7 pod sp. zn. 151 EX 1855/12, prodejem tam specifikované bytové jednotky dlužnice, s tím omezením, že případný výtěžek zpeněžení nemovitostí bude po dobu probíhajícího insolvenčního řízení deponován na účtu u soudního exekutora.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 25.11.2013 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a že podáním ze dne 4.12.2013 doručeným mu téhož dne navrhl navrhovatel nařízení předběžného opatření, jímž by byly omezeny účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a bylo mu umožněno provést nařízenou exekuci, neboť na den 12.12.2013 nařídil dražbu bytové jednotky dlužnice. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že jediným důvodem pro podání insolvenčního návrhu je snaha dlužnice sabotovat exekuční řízení a zamezit tak prodeji jejího majetku, což dovozoval z toho, že dlužnice podala insolvenční návrh opakovaně, v průběhu exekučního řízení, po vydání dražební vyhlášky a těsně před termínem konán dražby, a že dřívější insolvenční řízení vedené pod sp. zn. MSPH 93 INS 4342/2013 bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu dlužnice. Navrhovatel se dovolával právní závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.6.2013, č.j. KSOS 25 INS 8199/2013, 3 VSOL 355/2013-A-19. K návrhu připojil dražební vyhlášku ze dne 11.11.2013, č.j. 151 EX 1855/12-185.

Soud I. stupně citoval § 109 odst. 1 a § 82 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nichž věc posuzoval, se závěrem, že návrh navrhovatele je důvodný. Vyšel ze zjištění, že dlužnice podala insolvenční návrh bezprostředně předtím, než se měla konat elektronická dražba její bytové jednotky, aby tím donutila navrhovatele dražbu odložit, když insolvenční návrh byl soudu doručen soudu dne 25.11.2013 a termín dražby byl nařízen na den 12.12.2013. Za další důvod hodný zvláštního zřetele shledal v tom, že dlužnice dne 19.2.2013 již dříve zahájila jedno insolvenční řízení, v němž se domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře, avšak její ekonomická nabídka nebyla dostatečná, a proto jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, kterou neuhradila a svůj návrh vzala posléze zpět podáním ze dne 10.6.2013, v důsledku čehož bylo řízení zastaveno. Další insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení pak dlužnice podala dne 25.11.2013 po právní moci usnesení o zastavení dřívějšího insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 93 INS 4342/2013 (dne 13.7.2013). Z časové posloupnosti úkonů dlužnice dovodil soud I. stupně její úmysl zabránil provedení nařízené exekuce.

S přihlédnutím právní závěrům vyjádřeným v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.6.2013, č.j. KSOS 25 INS 8199/2013, 3 VSOL 355/2013-A-19 a k tomu, že bytová jednotka by byla tak či tak zpeněžena též v insolvenčním řízení, neboť dlužnice nemá žádné příjmy a sama navrhovala řešení svého úpadku oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, postupoval soud I. stupně podle § 82 odst. 1 a 2 IZ a navrhované předběžné opatření nařídil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil s tím, že v řízení se pokračuje . Tvrdila, že svůj insolvenční návrh míní vážně a že v řízení o dřívějším insolvenčním návrhu nepokračovala z důvodu, že na zálohu na náklady insolvenčního řízení vyměřenou jí ve výši 30.000,-Kč neměla prostředky a nechtěla se kvůli tomu dále zadlužovat. V dřívějším návrhu žádala o oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť měla mzdové příjmy ve výši

19.200,-Kč, avšak od svého zaměstnavatele dostala nečekaně výpověď, a proto nemohla zálohu zaplatit. Namítala, že předběžné opatření odporuje zájmu jejích věřitelů, neboť dle dražební vyhlášky je bytová jednotka oceněna jen částkou 1,7 miliónů Kč, avšak dle jejího znaleckého posudku činí její hodnota 2,4 miliónů Kč, a že dosud není jistý výsledek insolvenčního řízení, tedy to, zda jejímu návrhu bude či nebude vyhověno. Kdyby došlo k zamítnutí insolvenčního návrhu, mohla by exekuce vedená pro pohledávku oprávněné HFS, s.r.o. ve výši 92.400,-Kč řádně pokračovat. Dodala, že dne 6.12.2013 podal insolvenční návrh též její manžel Michal Kuchta (sp. zn. MSPH 90 INS 35178/2013), s nímž má bytovou jednotku ve společném jmění manželů

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také

a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ ve znění do 31.12.2013 (v době vydání napadeného usnesení) jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Předně je třeba uvést, že smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto insolvenční zákon v § 82 odst. 2 písm. b) IZ upravuje možnost předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Z insolvenčního rejstříku plynou tyto rozhodné skutečnosti: -usnesením ze dne 14.6.2013, č.j. MSPH 93 INS 4342/2013-A-17, jež nabylo právní moci dne 13.7.2013, bylo zastaveno insolvenční řízení zahájená dlužnicí dne 19.2.2013 pro zpětvzetí insolvenčního návrhu; v uvedeném řízení se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře a dlužnici v něm byla vyměřena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč na základě předpokladu, že její ekonomická nabídka není pro oddlužení dostatečná a její úpadek bude zřejmě řešen konkursem; -dne 25.11.2013 (A-1) podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty; dne 9.12.2013 složila dlužnice soudem vyměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč (A-9); -podáním došlým soudu dne 4.12.2013 (A-7) se navrhovatel domáhal vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, kterým se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ tak, že mu umožní provést exekuci vedenou pod sp. zn. 151 EX 1855/12 s omezením, aby výtěžek zpeněžení byl k dispozici v tomto řízení; exekuce je vedena k vymožení pohledávky oprávněné HFS, s.r.o. ve výši 92.400,-Kč; veřejná-elektronická dražba bytové jednotky byla nařízena usnesením ze dne 11.11.2013 s termínem konání dne 12.12.2013; -napadeným usnesením ze dne 5.12.2013 (A-8) insolvenční soud návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl; -dne 12.12.2013 byla bytová jednotka dlužnice zpeněžena ve veřejné dražbě za cenu 1.660.000,-Kč (A-13).

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených zjištění dle názoru odvolacího soudu nevyplývá, že by dlužnice opakovaným a účelovým zahajováním insolvenčních řízení (a jejich ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužívala zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení a dražbu vždy mařila. Dlužnice totiž způsobila toliko v jednom případě zastavení insolvenčního řízení, a to jen tím, že neměla na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyměřené jí ve výši 30.000,-Kč za situace, kdy soud vyhodnotil její návrh-oproti jejímu očekávání-tak, že její ekonomická nabídka není pro oddlužení plněním splátkového kalendáře dostatečná a její úpadek bude řešen konkursem, přičemž v průběhu tohoto (v pořadí prvého) insolvenčního řízení k žádné zmařené veřejné dražbě nedošlo. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že nelze přičítat k tíži dlužnici, že vzala svůj předešlý insolvenční návrh zpět, v důsledku čehož bylo dříve zahájené insolvenční řízení zastaveno, a že posléze podala tento (v pořadí druhý) insolvenční návrh, jímž se nově domáhala oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a který soud I. stupně shledal perfektním, přičemž dlužnice již zaplatila soudem vyměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč a v řízení řádně pokračuje. Odvolací soud proto neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, jimiž by bylo lze opodstatnit nařízení předběžného opatření, v pouhém časovém sledu událostí-v nařízení konání veřejné-elektronické dražby (11.11.2013), v podání insolvenčního návrhu (25.11.2013) a v termínu konání veřejné dražby (12.12.2013)-a ani v tom, že dlužnice sama navrhovala řešit svůj úpadek oddlužením zpeněžením své majetkové podstaty (bytové jednotky, jež byla předmětem veřejné dražby).

Aniž by chtěl nyní odvolací soud způsob řešení úpadku jakkoli předjímat, je třeba vzít v potaz, že soud I. stupně dosavad neměl k insolvenčnímu návrhu ani k návrhu na povolení oddlužení žádné výhrady a že po složení zálohy na náklady insolvenčního řízení (9.12.2013) mu již nic nebránilo v tom, aby o něm rozhodl bez zbytečného odkladu (§ 134 IZ) a vyhověl mu, tedy aby zjistil úpadek dlužnice a s takovým rozhodnutím spojil též rozhodnutí o způsobu jeho řešení (§ 148 odst. 3 IZ). Pokud by se tak stalo, pro nařízení předběžného opatření dle § 82 odst. 2 IZ by pak již zásadně nebyl dán žádný prostor a bytová jednotka by se ve veřejné dražbě (12.12.2013) organizované navrhovatelem nezpeněžila, ale zpeněžil by ji až insolvenční správce v insolvenčním řízení.

Veden závěry vyslovenými shora proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. ledna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová