1 VSPH 218/2015-A-17
KSPL 52 INS 24747/2014 1 VSPH 218/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Lenka anonymizovano , anonymizovano , IČO 74086685, bytem Pec 71, PSČ 344 01, zastoupené advokátem JUDr. Františkem Grznárem, se sídlem Horšovský Týn, Nám. Republiky 108, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 24747/2014-A-11 ze dne 24. listopadu 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 24747/2014-A-11 ze dne 24. listopadu 2014 se p o t v r z u je .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 24.11.2014 uložil dlužnici zaplatit do 7 dnů od právní moci usnesení zálohu 40.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 11.9.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužnicí. Soud uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona). Z insolvenčního návrhu a jeho příloh plyne, že dlužník má více věřitelů, jejichž pohledávky dosahují celkové výše 1.738.494,50 Kč. V daném případě je jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs (§ 148 odst. 1 insolvenčního zákona), proto výše zálohy musí odpovídat předpokládané odměně a hotovým výdajům insolvenčního správce. Nejnižší odměna správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí v takovém případě nejméně 45.000,-Kč. Tyto náklady nebude patrně možné uhradit z majetkové podstaty, neboť majetek dlužníka je nepostačující (vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti, jehož zpeněžení bude velmi obtížné a zůstatek na bankovních účtech činí celkem 24.569,66 Kč). Insolvenčnímu správci vzniknou též náklady na dopravu a na administrativní činnosti. Je nutno vzít též v úvahu, že při řešení úpadku konkursem náleží insolvenčnímu správci dále odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky, přičemž dlužník uvedl, že má 25 věřitelů. Za této situace shledává soud výši zálohy 40.000,-Kč za přiměřenou.

Dlužnice podala včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhla rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím,

že je nemajetná. Předpokládá, že náklady insolvenčního řízení nebudou vysoké s ohledem na to, že úpadek dlužnice bude řešen nepatrným konkursem a následně bude zrušen dle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Po pravomocném ukončení sporu zvažuje dlužnice, která byla podnikatelkou, podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení dle § 389 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Kromě toho usnesení neodkazuje na příslušná ustanovení zákona, dlužnice proto neví, na základě čeho soud rozhodl. V insolvenčním rejstříku byl návrh dlužnice označen jako insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a u takového návrhu je vyloučeno vyžadovat placení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužnice- insolvenčního navrhovatele.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

V dané věci nepodala dlužnice insolvenční návrh zároveň s návrhem na povolení oddlužení, nýbrž pouze insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění svého úpadku bez toho, že by specifikovala způsob řešení úpadku (jak plyne z § 390 odst. 1 první věty insolvenčního zákona, dlužník musí podat návrh na povolení oddlužení společně s insolvenčním návrhem, není proto možné, aby dlužník dodatečně svůj insolvenční návrh v tomto směru doplnil). Na tom nic nemění okolnost, že po určitou dobu (nikoliv již v době rozhodování odvolacího soudu) byl v insolvenčním rejstříku návrh dlužnice nesprávně označen jako insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení . V dané věci proto nepřichází v úvahu řešení úpadku oddlužením.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty. Nemožnost této úhrady ve významné části z majetkové podstaty je zřejmá-sama dlužnice potvrdila, že kromě zůstatku 24.569,66 Kč na účtech nemá žádný majetek.

V daném případě přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona). Okolnost, že dlužnice nemá dle svého tvrzení dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 insolvenčního zákona insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

Dlužnice jako podnikatelka je podle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužnice použila prostředky k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost k její tíži.

V konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 40.000,-Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková