1 VSPH 2174/2015-B-26
KSCB 27 INS 32190/2013 1 VSPH 2174/2015-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Marie Hlaváčková, nar. 18. září 1949, bytem Pelhřimov, Žižkova 381, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 32190/2013-B-18 ze dne 18. září 2015

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli č. 1 QI investiční společnost, a.s. (dále jen věřitel ) výtěžek zpeněžení majetku dlužníka-podíl o velikosti od. 1/2 na pozemku parc.č.st. 1303, výměra 247 m2, zastavená plocha a nádvoří, stavbě č.p. 1304, rodinný dům na parc.č.st. 1303, pozemku parc.č. 1304, výměra 251 m2, zahrada, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Kraj Vysočina na LV č. 2743 pro obec a k.ú. Pelhřimov (dále jen nemovitosti ), ve výši 1.173.353,60 Kč, insolvenčnímu správci přiznal nárok na odměnu z výtěžku určeného k uspokojení zajištěného věřitele ve výši 123.255,90 Kč vč. 21% DPH (bod II. výroku) a insolvenčnímu správci uložil povinnost ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci usnesení podat zprávu o provedení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a splnění povinnosti podle § 167 odst. 5 IZ (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním ze dne 30.7.2015 doplněným podáním ze dne 21.8.2015 požádal insolvenční správce o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí, které zajišťovaly pohledávku věřitele ve výši 3.937.435,20 Kč, která byla na přezkumném jednání dne 19.5.2014 zjištěna jako zajištěná jako první v pořadí.

V sedmidenní lhůtě ode dne zveřejnění návrhu na vydání výtěžku zpeněžení nebyla podána žádná námitka podle § 298 odst. 3 IZ. Při zpeněžování nemovitostí postupoval správce v souladu s pokynem zajištěného věřitele ze dne 31.7.2015. Výtěžek prodeje poloviny nemovitostí činil 1.395.000,-Kč. Náklady zpeněžení činily 88.027,50 Kč (6,31%), náklady spojené se správou činily 10.363,-Kč (0,74%). Věřitel souhlasil se zvýšenými náklady na zpeněžení. Odměna správce činila 123.255,90 Kč vč. DPH a zajištěnému věřiteli byla k vydání určena částka 1.173.353,60 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala do bodů I. a II. výroku a namítala, že nemovitosti byly zpeněženy za nepřiměřeně nízkou cenu a dlužnice i věřitelé byli poškozeni. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Insolvenční správce ve vyjádření k podanému odvolání uvedl, že až na absenci součinnosti ze strany dlužnice probíhalo insolvenční řízení v souladu s insolvenčním zákonem, pokyny zajištěného věřitele a soudu. Kupní cena odpovídala reálnému stavu trhu nemovitostí, místu a času prodeje.

Zajištěný věřitel v podání ze dne 20.10.2015 uvedl, že cena nemovitostí byla postupně snižována, do inzerce byla nemovitost zařazena v roce 2014 s cenou 3.490.000,-Kč. Nakonec se podařilo najít zájemce za kupní cenu 2.790.000,-Kč. Nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví dlužnice a dlužníka Michala Hlaváčka (insolvenční řízení sp.zn. KSCB 27 INS 32189/2013). Protože se věřiteli vzhledem k délce inzerce a proběhlým prohlídkám cena jevila jako v místě a čase obvyklá, udělil věřitel správci souhlas s uzavřením kupní smlouvy se zájemcem. Kupní cena nebyla v nesouladu s obvyklou cenou zjištěnou znaleckým posudkem. Věřitel dlužnici vytýkal nečinnosti, v důsledku čehož došlo ke vzniku nákladů jdoucích k tíži majetkové podstaty. Nemovitosti se podařilo zpřístupnit až na základě usnesení soudu o nařízení prohlídky a činnosti zámečníka. Odvolání dlužnice měl za účelové.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda dlužnice za situace, kdy nepodala námitky proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 30.7.2015 doplněné podáním ze dne 21.8.2015, ač byla o této možnosti vyrozuměna vyhláškou zveřejněnou dne 4.9.2015 v insolvenčním rejstříku (B-17), je oprávněna podat odvolání proti uvedenému usnesení, jímž soud návrhu správce zcela vyhověl, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 201 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále též o.s.ř.) může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle § 298 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ) mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2, mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odstavec 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odstavec 5). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2, se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odstavec 7).

Ze shora citovaných ustanovení je zřejmé, že legitimaci k podání odvolání proti usnesení, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mají z účastníků insolvenčního řízení (dle § 14 odst. 1 IZ jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku), jen ti z nich, kteří proti návrhu správce včas brojili svými námitkami. Opačný výklad, dle něhož by měl legitimaci k odvolání i dlužník, jenž by proti návrhu správce nepodal žádné námitky, by byl dle názoru odvolacího soudu v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Ostatně stejná konstrukce se pravidelně prosazuje též při projednání a schvalování konečné zprávy (§ 304 IZ), když legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy mají jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno, přičemž v posuzované věci není žádný důvod se od ní odchylovat ani v případě usnesení, jímž insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

Jinak řečeno, odvolání proti rozhodnutí, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mohou podat jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Protože odvolání proti napadenému usnesení podala osoba, jež k tomu není oprávněna, odvolací soud podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání dlužnice odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková