1 VSPH 217/2015-A-11
KSPL 52 INS 33153/2014 1 VSPH 217/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovy Vary, Lesov 128, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 33153/2014-A-6 ze dne 15. prosince 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 33153/2014-A-6 ze dne 15. prosince 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 15.12.2014 uložil dlužníkovi zaplatit do 7 dnů od právní moci usnesení zálohu 45.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 108 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Dlužník podal insolvenční návrh a jako způsob řešení úpadku navrhl konkurs. Učinil tak již podruhé, předchozí insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSPL 52 INS 2651/2014 bylo zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení usnesením ze dne 19.11.2014.

Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má závazky vůči 3 věřitelům, v celkové výši 3.135.644,-Kč. Uvádí, že nemá žádný majetek ani pohledávky. Soud učinil závěr, že přiměřenou výší zálohy je částka 45.000,-Kč, která bude použita zejména na úhradu výdajů insolvenčního správce a jeho odměny, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí nejméně 45.000,-Kč.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že nemá žádné peněžní prostředky, ze kterých by mohl zálohu zaplatit.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníka- insolvenčního navrhovatele.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty. Nemožnost této úhrady z majetkové podstaty je zřejmá-sám dlužník uvedl, že nemá žádný majetek.

V daném případě přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona). Okolnost, že dlužník nemá dle svého tvrzení dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 insolvenčního zákona insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

V konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 45.000,-Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková