1 VSPH 2167/2013-A-28
KSPH 41 INS 15404/2013 1 VSPH 2167/2013-A-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Mratín, Novoveská 367, zahájeném k návrhu Komerční banky, a.s., sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, IČO 45317054, zast. JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, sídlem Praha 1, Revoluční 15, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2013, č.j. KSPH 41 INS 15404/2013-A-21,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2013, č.j. KSPH 41 INS 15404/2013-A-21, se v bodě II. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným unesením Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka Pavla anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Danielu Urbanovou (dále jen správkyně; bod III. výroku). V navazujících výrocích konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají k okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek a ke sdělení zajišťovacích práv váznoucích na dlužníkově majetku (body V., VI. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám správkyně (bod VII. výroku), správkyni uložil povinnosti uvedené v bodech VIII., X. výroku, nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na den 29.1.2014 (bod IX. výroku), konstatoval, že svá rozhodnutí může zveřejňovat v Obchodním věstníku (bod XI. výroku), přihlášeným věřitelům uložil povinnosti uvedené v bodě XII. výroku a insolvenční navrhovatelce Komerční bance, a.s. (dále jen navrhovatelka) uložil povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu navrhovatelky, jež tvrdila, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 3.055.233,82 Kč a že dalšími věřiteli dlužníka jsou ČEZ Prodej, s.r.o., Holzindustrie Chanovice, s.r.o. a Raiffeisenbank, a.s., z jejichž existence usuzovala na dlužníkův úpadek.

Dlužník insolvenčnímu návrhu oponoval tvrzením, že nesouhlasí s tím, aby byla jeho insolvenční věc spojena s věcí Dany Sedláčkové. K výzvě soudu předložil seznam majetku a závazků s upozorněním, že si není jistý tím, zda je seznam závazků úplný, neboť z větší části jde o dluhy jeho manželky, která se od něho odstěhovala a má ve své péči jejich syna.

Soud I. stupně vyšel z toho, že navrhovatelka doložila svoji splatnou pohledávku za dlužníkem a že v řízení byla zjištěna existence dalších věřitelů. Proto postupoval podle § 136 insolvenčního zákona (dále jen IZ), rozhodl o úpadku dlužníka a s tímto rozhodnutím spojil též rozhodnutí o prohlášení konkursu podle § 148 odst. 1 IZ, neboť dlužník nepodal ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení.

Jen proti bodu II. výroku usnesení o prohlášen konkursu se dlužník včas odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť soudem I. stupně nebyl poučen o právu podat návrh na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

K otázce posuzování včasnosti návrhu dlužníka na povolení oddlužení ve vztahu k rozhodování soudu o způsobu řešení úpadku se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje a dle něhož smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ, obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona v odůvodnění výzvy k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ a k vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne .

Jakkoli je žádoucí, aby soud dbal i na předepsanou formu poučení, podstatné je, zda se v dané procesní situaci, v době, kdy je toho podle stavu řízení pro účastníka zapotřebí, účastníku dostalo náležitě konkrétního poučení o jeho procesních právech nebo povinnostech (podstatný je obsah poučení).

Insolvenční zákon výslovně nestanoví požadavek, aby poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení bylo součástí usnesení, jímž insolvenční soud vyzývá dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu nebo součástí usnesení, jímž insolvenční soud ukládá dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, povinnost předložit mu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ (§ 128 odst. 3 IZ).

Rozhodující tedy není forma takového poučení, tedy to, že šlo o poučení poskytnuté dlužníku (jen) jako součást odůvodnění usnesení, jímž ho insolvenční soud vyzval, aby v určené lhůtě předložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ a aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a k možnosti rozhodnout o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání, nýbrž (především) jeho obsah, tedy to, zda poskytnuté poučení bylo náležitě konkrétní (zda dlužník obdržel podstatné informace, na jejichž základě se vskutku mohl rozhodnout, zda navrhne řešení svého úpadku /bude-li zjištěn/ oddlužením).

V případech, kdy soud neposkytuje účastníku poučení o jeho procesních právech při jednání, při jiném soudním roku nebo do protokolu, nýbrž jako součást písemného vyhotovení soudního rozhodnutí, účastník zpravidla očekává, že se mu poučení o jeho procesních právech dostane v závěrečné části tohoto rozhodnutí, označené jako poučení, což je dáno obecně nastavenou strukturou soudních rozhodnutí (srov. ustanovení § 157 odst. 1 o.s.ř. a § 169 odst. 1 o.s.ř.). U těch soudních rozhodnutí (usnesení), jejichž prostřednictvím soud plní právě svou poučovací povinnost a mezi něž se řadí i usnesení o výzvě k vyjádření k insolvenčnímu návrhu, je pak povahou věci dáno, že příslušné poučení (výzva) je obsaženo ve výrokové části usnesení. To však ještě neznamená, že požadavku na řádné poučení nedostojí usnesení, které obsahuje příslušné procesní poučení v jiné své části (v odůvodnění).

Z výše podaného výkladu plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není podstavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 IZ (že dlužník není podnikatelem).

Z obsahu usnesení ze dne 18.6.2013 (A-8) plyne, že soud I. stupně vyzval dlužníka k písemnému vyjádření k insolvenčnímu návrhu, k vyjádření, zda se vzdává práva účasti na projednání věci, a k předložení seznamů uvedených v § 104 odst. 1 IZ. V odůvodnění soud I. stupně zejména odkázal na příslušná ustanovení insolvenčního zákona; o právu dlužníka podat návrh na povolení oddlužení (§ 390 odst. 1 IZ) však nikterak nepoučil a neučinil tak ani žádným dalším svým úkonem.

Ze shora uvedených důvodů má odvolací soud za to, že napadený bod II. výroku usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem je předčasný (dlužníkovi dosud neuplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení), proto jej podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. prosince 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková