1 VSPH 2166/2013-A-39
KSLB 76 INS 24934/2013 1 VSPH 2166/2013-A-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka ZVĚŘINA CZ, s.r.o., IČO 25478711, sídlem Liberec, Poštovní 1124, zahájené na návrh navrhovatele GRADIENT, a.s., IČO 61676829, sídlem Kladno-Rozdělov, Rakovnická ul. 576, zast. JUDr. Romanem Kramaříkem, Ph.D., advokátem, sídlem Praha 1, Divadelní 24, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 18. listopadu 2013, č.j. KSLB 76 INS 24934/2013-A-28,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 18. listopadu 2013, č.j. KSLB 76 INS 24934/2013-A-28, se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zjistil úpadek ZVĚŘINA CZ, s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Martina Koláře (bod II. výroku; dále jen správce) a stanovil, že účinky usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku). V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení. Věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci a dlužníkovi ve výroku uvedené povinnosti a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 9.9.2013 doručen insolvenční návrh GRADIENT, a.s. (dále jen navrhovatel), jímž se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tvrzením, že má za ním splatnou pohledávku v celkové výši 7.829.137,11 Kč, kterou nabyl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.6.2013 od České spořitelny, a.s. (dále jen ČS, a.s.) a dlužník mu ji neuhradil, a označil další věřitele se splatnými pohledávkami za dlužníkem, z jejichž existence usuzoval na úpadek dlužníka. Navrhovatel podal přihlášku svých pohledávek a složil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Dlužník považoval insolvenční návrh za nedůvodný, nesouhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a na výzvu soudu ze dne 13.9.2013 nepředložil seznamy svých závazků ani majetku. Dlužník předložil jen internetový výpis ze svého účtu vedeného u ČS, a.s., jenž vykazoval zůstatek minus 5.265.435,83 Kč, z čehož dovozoval, že nedošlo k postoupení úvěrové pohledávky z ČS, a.s. na navrhovatele.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel osvědčil svoji aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, nařídil soud I. stupně jednání ve věci samé na den 19.12.2013, avšak z organizačních důvodů na straně soudu a veden záměrem rychlého projednání věci jednání posléze přeložil na dřívější termín 15.11.2013; předvolání k tomuto jednání bylo dlužníkovi doručeno dne 31.10.2013. Dne 8.11.2013 obdržel soud I. stupně od dlužníka podání, v němuž mu dlužník sděluje, že s novým termínem jednání nesouhlasí, neboť má v té době naplánované zahraniční jednání. Vzhledem k tomu, že z podání dlužníka nebylo zřejmé, kdo je za dlužníka učinil, že podání nebylo odesláno z datové schránky dlužníka ani u něho nebyly připojeny listiny, jež by nepřítomnost dlužníka u jednání omluvily, a že soud podáním ze dne 8.11.2013 sdělil dlužníkovi, že jeho žádosti o odročení nevyhoví, soud I. stupně uzavřel, že se dlužník řádně a včas neomluvil a věc projednal na jednání konaném dne 15.11.2013 bez přítomnosti dlužníka.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že navrhovatel doložil svoji pohledávku za dlužníkem ve výši 7.829.137,11 Kč, z čehož částka 7.581.530,-Kč byla splatná ke dni 31.3.2013, jak vyplývá z dodatku č. 25 ke smlouvě o úvěrové lince ze dne 6.4.2006, č. 787/06/LCD. Tento dodatek byl uzavřen dne 30.1.2013 a strany si v něm sjednaly datum konečné splatnosti poskytnutého úvěru na 31.3.2013. Čerpání úvěru vyplynulo z toho, že ČS, a.s. v jednotlivých dodatcích posouvala splatnost úvěru. Výše úvěru a dlužné částky vyplývá pak ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.6.2013, č. 6710/787/06/2013, v níž ČS, a.s. uvedla, že výše pohledávky včetně příslušenství a práv s ní spojených činí celkem 7.829.137,11 Kč. Ostatně dlužník sám ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 25.9.2013 (A-14) uvedl, že má vůči ČS, a.s. závazek, což dokládal internetovým výpisem z účtu a zpochybňoval jen jeho postoupení ve prospěch navrhovatele.

Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku dlužníka, že nedošlo k platnému postoupení pohledávky z ČS, a.s. na navrhovatele jen proto, že v internetovém bankovnictví dlužníka nebyla taková změna provedena, když navrhovatel předložil originál smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.6.2013, č. 6710/787/06/2013 a když ČS, a.s. oznámila postoupení pohledávky jak dlužníkovi, tak i jeho jednateli a ručitelům ze směnečných prohlášení učiněných vůči ČS, a.s. v souvislosti s úvěrovými smlouvami. Soud I. stupně tak uzavřel, že pohledávka ČS, a.s. byla na navrhovatele řádně postoupena a že výpis z internetového bankovnictví má pouze informativní charakter a dokládá jen to, že dlužníkův účet doposud nebyl zrušen.

Úpadek dlužníka měl soud I. stupně za prokázaný sděleními jím dotázaných věřitelů nebo došlými přihláškami, šlo o věřitele: -AGRO-Měřín, obchodní společnost, s.r.o. s přihlášenou pohledávkou 1.083.185,-Kč splatnou dílem ode dne 15.10.2011 (A-10, P2); -ČSSZ s vykonatelnou pohledávkou na sociálním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v celkové výši 1.022.754,-Kč splatnou dílem ode dne 31.1.2012 (A-11); -Kovář Plus s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 235.182,-Kč splatnou dílem ode dne 22.8.2011 (A-12, P39); -Ing. Jiří Dubec s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 393.803,75 Kč splatnou od 4.12.2013 (P3); -FIMEX, s.r.o. s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 47.375,-Kč splatnou dílem ode dne 25.5.2010 (P4); -Kaufland Česká republika, v.o.s. s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 72.901,65 Kč splatnou dílem ode dne 12.4.2011 (P5); -Antonín Tahy s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 182.012,-Kč splatnou dílem ode dne 15.9.2012 (P6); -Norbert Schaller, s.r.o. s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 13.781,-Kč splatnou dílem ode dne 7.6.2013 (P7); -Lesy České republiky, s.p. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 47.608,-Kč splatnou dílem ode dne 22.2.2010 (P8); -Technology, s.r.o. s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 1.584,-Kč (P9); -Jana Brožová s nevykonatelnou pohledávkou ve výši 100.172,-Kč splatnou dílem ode dne 15.3.2013 (P10).

Soud I. stupně proto shrnul, že dlužník má splatné závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto neplní po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, tedy že dlužník je ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) v úpadku z důvodu platební neschopnosti s tím, že jeho platební neschopnost vyplývá též z § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, a z tvrzení navrhovatele, který podniká v prostorách, které dříve užíval dlužník. Dle těchto tvrzení dlužník nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a nemá ani zaměstnance, neboť ti ukončili své pracovní poměry ke konci března 2013, když jim dlužník dlužil na mzdách částku 765.013,-Kč. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ a rozhodl o úpadku dlužníka s tím, že o způsobu jeho řešení rozhodne posléze.

Proti bodům I., II. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, neboť měl za to, že jeho úpadek nebyl osvědčen a že došlo k porušení jeho procesních práv, když mu soud I. stupně neumožnil účastnit se jednání, na němž se chtěl osobně vyjádřit k insolvenčnímu návrhu. Tvrdil, že správce nesplňuje podmínky pro své ustanovení. V doplnění odvolání (A-37) dlužník rozvedl, že nesouhlasil s přeložením termínu jednání z 19.12.2013 na 15.11.2013 vzhledem k tomu, že se ho jeho jednatel nemohl zúčastnit z pracovních důvodů (plánované jednání v zahraničí). Tím že soud I. stupně jeho žádosti o odročení jednání nevyhověl a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, porušil dle jeho mínění procesněprávní předpisy, insolvenční zákon a ústavněprávní předpisy, neboť došlo k porušení principu rovnosti účastníků před soudem.

Vrchní soud v Praze nejprve-aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ)-v odvoláním dotčeném bodě I. výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí o zjištění úpadku není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost,

že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti a též z toho, že dlužník nepředložil seznamy uvedené § 104 odst. 1 IZ, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčním spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto dlužníka pro stručnost odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje a z něhož nesporně plyne existence 12 věřitelů (včetně navrhovatele) se splatnými pohledávkami za dlužníkem ve výši přesahující 11 miliónů Kč splatnými dílem již od r. 2010. Úpadek dlužníka je jen dále potvrzen dalším průběhem insolvenčního řízení, do něhož se přihlásilo celkem 39 věřitelů s pohledávkami v celkové výši přes 19 miliónů Kč, jež správce i dlužník na přezkumném jednání konaném dne 21.1.2014 (B-8) uznali (vyjma 5 pohledávek, které se nepřezkoumávaly); ostatně dlužník v odvolání ničím nezpochybňoval existenci svých věřitelů. Na úpadek dlužníka ve formě jeho platební neschopnosti tak lze usuzovat z důvodů (vyvratitelných domněnek, jež však dlužník ničím nevyvracel) uvedených v § 3 odst. 2 písm. a), b), d) IZ, když na základě zjištění učiněných soudem I. stupně je zjevné, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud usnesením ze dne 13.9.2013 (A-5), na což dlužník reagoval podáním ze dne 25.9.2013 (A-14), v němž mj. uvedl, že předkládání seznamů svého majetku, závazků a pohledávek považuje za nedůvodné.

Třeba zdůraznit, že byl-li osvědčen úpadek dlužníka (v dané věci se tak stalo především existencí značného počtu přihlášených věřitelů, výší jejich pohledávek, jakož i naplněním shora uvedených vyvratitelných domněnek, z nichž lze usuzovat na platební neschopnost dlužníka), nebylo by lze napadený výrok o zjištění úpadku zrušit nebo změnit jen proto, že by obrana dlužníka zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatele byla jinak úspěšná, tedy že by dlužník prokázal, že navrhovatel vůči němu nemá žádnou splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení. Třeba dodat, že též odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že navrhovatel doložil svoji splatnou pohledávku za dlužníkem, původně svědčící ČS, a.s. (svůj závazek vůči tomuto věřiteli dlužník nezpochybňoval a naopak ho uznával) a to zejména smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.6.2013, č. 6710/787/06/2013, z níž plyne, že ČS, a.s. řádně postoupila své pohledávky za dlužníkem včetně příslušenství v celkové výši 7.829.137,11 Kč na navrhovatele. Ostatně dlužník sám ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 25.9.2013 (A-14) uvedl, že mu v červenci 2013 doručila ČS, a.s. oznámení o tom, že došlo k postoupení jejích úvěrových pohledávek na navrhovatele. Za takového stavu shledal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nedůvodnou obranu dlužníka založenou jen na tvrzení a na internetovém výpisu z účtu, že jeho věřitelem není navrhovatel, ale stále ČS, a.s.

Odvolací soud neshledal opodstatněnou obranu dlužníka, že by soud I. stupně svým postupem v řízení porušil jeho procesní práva tím, že by mu znemožnil obranu vůči insolvenčnímu návrhu. Odvolací soud zastává názor, že práva dlužníka byla v insolvenčním řízení dostatečně šetřena. Z obsahu zjistil odvolací soud tyto rozhodující skutečnosti:

-usnesením ze dne 13.9.2013 (A-5) uložil soud I. stupně dlužníkovi, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím o něm bez jednání, a aby předložil seznamy svého majetku včetně svých pohledávek, seznam závazků a seznam svých zaměstnanců; toto usnesení spolu s insolvenčním návrhem bylo dlužníkovi doručeno dne 19.9.2013; -podáním ze dne 25.9.2013 (A-14) se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání a že považuje za nedůvodné předkládání soudem vyžadovaných seznamů; -usnesením ze dne 1.10.2013 (A-15) nařídil soud I. stupně jednání o věci samé na 19.12.2013; předvolání k němu bylo dlužníkovi doručeno dne 13.10.2013; -usnesením ze dne 21.10.2013 (A-20) přeložil soud I. stupně termín nařízeného jednání z 19.12.2013 na 15.11.2013 z organizačních důvodů, neboť došlo k uvolnění termínu vhodného pro rychlejší projednání věci; předvolání k němu bylo dlužníkovi doručeno dne 31.10.2013 (do jeho datové schránky bylo dodáno již dne 22.10.2013); -podáním ze dne 5.11.2013 (A-22) žádal dlužník o konání jednání v původním termínu s tvrzením, že se jeho jediný jednatel nemůže přeloženého jednání zúčastnit, neboť svůj pracovní program přizpůsobil původnímu termínu a dne 15.11.2013 bude jeho jednatel na několik týdnů plánovaném jednání v zahraničí, a že není schopen v tak krátké době si zajistit zastoupení osobou, jež by byla seznámena s jeho situací do takové míry, aby mohla kvalifikovaně hájit jeho zájmy; -přípisem ze dne 8.11.2013 (A-23) sdělil soud I. stupně dlužníkovi, že jeho žádosti o odročení jednání nevyhoví, neboť v termínu 19.12.2013 je již nařízeno jiné jednání; tato datová zpráva byla dlužníkovi doručena dne 13.11.2013 (do jeho datové schránky bylo dodáno již dne 11.11.2013); -dne 15.11.2013 (A-25) se konalo jednání o věci samé bez účasti dlužníka; -dne 18.11.2013 bylo vydáno napadené usnesení.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že dlužníkovi byl dán dostatečný časový prostor předestřít svoji obranu vůči insolvenčnímu návrhu, a to jak před soudem I. stupně, tak i před soudem odvolacím; ostatně průběh insolvenčního řízení mohl dlužník sledovat též prostřednictvím insolvenčního rejstříku, v němž je zveřejněn obsah insolvenčního spisu.

Pokud jde o to, že soud I. stupně věc projednal na jednání konaném dne 15.11.2013 bez osobní účasti dlužníka podle § 101 odst. 3 o.s.ř., když neshledal důvodnou omluvu dlužníka pro jeho odročení, konstatuje odvolací soud, že takovému postupu soud I. stupně nelze vytýkat žádné pochybení za situace, kdy dlužník svoji žádost o odročení jednání (A-22) ničím nedoložil. Třeba zdůraznit, že jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny (§ 119 odst. 1 o.s.ř.). Pokud dlužník takové důležité důvody netvrdil ani nedoložil, soud I. stupně nepochybil, když jeho žádost důvodnou neshledal a věc projednal a poté o ní rozhodl. Ostatně samo tvrzení dlužníka o tom, že jeho jednatel přizpůsobil svůj pracovní program původnímu termínu a dne 15.11.2013 bude na několik týdnů plánovaném jednání v zahraničí, jeví se odvolacímu soudu nadto nevěrohodným vzhledem k posléze zjištěným okolnostem věci, totiž, že dlužník minimálně od poloviny r. 2013 fakticky nepodniká, nemá žádné zaměstnance a ani bankovní účty, jak plyne ze zprávy správce ze dne 6.1.2014 o hospodářské situace dlužníka (B-3). Nepravděpodobným se odvolacímu soudu jeví též tvrzení dlužníka, že si nebyl schopen v tak krátké době zajistit zastoupení osobou, jež by byla seznámena s jeho situací do takové míry, aby mohla kvalifikovaně hájit jeho zájmy, za situace, kdy na přezkumném jednání dlužník nijak nebrojil proti přihlášeným pohledávkám a kdy se ani v odvolání proti zjištění svého úpadku nijak věcně nebránil. Jinak řečeno, protože předvolání k jednání nařízenému na den 15.11.2013 bylo dlužníkovi doručeno dne 31.10.2013 (do jeho datové schránky bylo dodáno již dne 22.10.2013), tedy včas (§ 115 odst. 2 o.s.ř.), a kdy soud I. stupně dal dlužníkovi obratem najevo přípisem ze dne 8.11.2013 (A-23), že jeho žádosti o odročení jednání ze dne 5.11.2013 (A-22) vyhovět nehodlá, nebylo řízení postiženo žádnou procesní vadou, pro kterou by bylo lze napadený bod I. výroku zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, jak dlužník požadoval.

Odvolací soud nesdílí názor dlužníka, že by o věci nebylo možno rozhodnout bez osobní účasti jeho jednatele, neboť o úpadku lze rozhodnout především na základě předložených listinných důkazů (navrhovatele, přihlášených věřitelů a dlužníka), když event. výslech dlužníka jako účastníka řízení, jenž dlužník ostatně ani nenavrhoval, je pro posouzení věci bezpředmětný.

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 písm. a), b), d) IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 19 miliónů Kč) vůči více (39) věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil.

K napadenému bodu II. výroku o ustanovení insolvenčního správce neuvedl dlužník žádná konkrétní tvrzení a ani z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, z nichž by bylo ze usuzovat, že by správce nesplňoval podmínky pro své ustanovení nebo že by nebyl ve věci nepodjatý. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadený bod II. výroku usnesení jako věcně správný rovněž potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. ledna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová