1 VSPH 2159/2015-A-10
KSLB 82 INS 25707/2015 1 VSPH 2159/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Julie anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonné v Podještědí, PSČ 471 25, Postřelná 7, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 82 INS 25707/2015-A-5 ze dne 20. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci,

č. j. KSLB 82 INS 25707/2015-A-5 ze dne 20. října 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením z 20. 10. 2015 odmítl insolvenční návrh dlužnice Julie anonymizovano . Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že podáním doručeným soudu dne 14. 10. 2015 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud odkázal na § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a učinil závěr, že dlužnice nevylíčila rozhodné skutečnosti osvědčující její úpadek-v insolvenčním návrhu nejsou řádně označeni věřitelé a dlužnice neuvedla výši svých závazků a jejich splatnost. Tyto údaje nebylo možné dovodit z příloh insolvenčního návrhu, neboť dlužnice nepřiložila seznam svých závazků. S ohledem na tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, soud proto v souladu s § 128 odst. 1 insolvenčního zákona návrh odmítl.

Dlužnice napadla usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém uvedla, že se proti usnesení odvolává. Dlužnice též požádala o vrácení příloh, které předložila soudu v originálech. isir.justi ce.cz

V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvolatelka domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.). Soud prvního stupně nerozhodl napadeným usnesením o dělitelném plnění, proto jediný možný v úvahu přicházející odvolací návrh spočívá ve změně usnesení, že se insolvenční návrh neodmítá (případně zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Z toho důvodu již z pouhé skutečnosti, že bylo podáno odvolání (a tedy odvolatelka nesouhlasí s napadeným usnesením), lze dovodit odvolací návrh.

Odvolání neobsahuje žádné odvolací důvody, což ale s ohledem na ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř. nemá žádný právní význam. Jak plyne a contrario z uvedeného ustanovení, usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, jak je tomu v tomto případě, lze přezkoumat i tehdy, neobsahuje-li žádné odvolací důvody.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Náležitosti seznamů, jež je dlužník povinen k návrhu přiložit, vymezuje ustanovení § 104 insolvenčního zákona. V odstavci 1 určuje, že je dlužník povinen k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné. Odvolací soud zdůrazňuje zvláště třetí větu odst. 3 § 104 insolvenčního zákona Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je insolvenční navrhovatel povinen splnit zákonem předepsanou povinnost, tj. v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Na této povinnosti je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Shodný závěr vyjádřil Nejvyšší soud i v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, ve kterém dovodil, že dlužník, který neopatří předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů obsažených v takovém seznamu" se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek.

Odvolací soud konstatuje, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedla jako svého věřitele Českou spořitelnu a dále dalšího věřitele stavební spořitelnu (toto označení je neurčité), neuvedla přesnou výši svých závazků a jejich splatnost. Ke svému insolvenčnímu návrhu nepřiložila seznam závazků, ze kterého by bylo možné tyto chybějící údaje zjistit.

Dlužnice nedostála své povinnosti uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, přičemž tyto skutečnosti nelze dovodit z příloh návrhu. Absence zákonem požadovaných náležitostí brání pokračování v řízení, přičemž použití výzvy k odstranění vad insolvenčního návrhu dle § 43 odst. 1 o. s. ř. je v insolvenčním řízení vyloučeno (viz § 128 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Soud prvního stupně z toho důvodu rozhodl po právu dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, když insolvenční návrh dlužnice odmítl. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Žádostí dlužnice o vrácení originálů předložených dokladů se bude zabývat soud prvního stupně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 26. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná