1 VSPH 2144/2013-A-17
MSPH 78 INS 28557/2013 1 VSPH 2144/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka KOREK, s.r.o., IČO 35912669, sídlem Župkov 269, Slovenská republika, týkající se jeho organizační složky na území České republiky: KOREK, s.r.o., organizační složka, IČO 27235262, sídlem Praha 10, Na Výsluní 201/13, zahájené na návrh navrhovatelů a) Profi Bohemia, s.r.o., IČO 28934181, sídlem Praha 9, Jiřího ze Vtelna 1731, zast. JUDr. Janou Suchou, advokátkou, sídlem Praha 2-Vinohrady, Záhřebská 577/33, b) PROFI SCAFFRENT, s.r.o., IČO 29257727, sídlem Praha 10, U Továren 770/1b, o odvolání navrhovatelů a), b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2013, č.j. MSPH 78 INS 28557/2013-A-7

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2013, č.j. MSPH 78 INS 28557/2013-A-7, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka KOREK, s.r.o., organizační složka a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 14.10.2013 bylo zahájeno insolvenční ohledně dlužníka označeného jako KOREK, s.r.o., organizační složka, jehož zřizovatelem je zahraniční osoba KOREK, s.r.o. se sídlem ve Slovenské republice.

Soud I. stupně citoval § 19 a § 103 o.s.ř., § 5 a § 21 obch. zák. a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR zn. R 41/1997 a jeho rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2380/98 se závěrem, že odštěpný závod nemá způsobilost být účastníkem řízení a že z práv a povinností týkajících se odštěpného závodu je oprávněna zavázána osoba, jejíž odštěpný závod je organizační složkou. Zaujal názor, že právnická osoba, která má jako organizační složku odštěpný závod, se i ve věci, která se týká tohoto odštěpného závodu, označuje jako účastník řízení uvedením obchodního jména a sídla (§ 79 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), a že pro nedostatek podmínky řízení záležející v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení soud řízení zastaví, je-li nepochybné, že jako účastník řízení byl označen jen odštěpný závod. Protože v insolvenčním řízení vyšly najevo shora popsané skutečnosti, soud I. stupně řízení zastavil z důvodu nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolali insolvenční navrhovatelé Profi Bohemia, s.r.o. (A-10; dále též navrhovatel a) a PROFI SCAFFRENT, s.r.o. (A-9; dále též navrhovatel b), jenž svým insolvenčním návrhem přistoupil do řízení po vydání napadeného usnesení, a shodně požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Navrhovatel a) v odvolání především uvedl, že jako dlužník byla v insolvenčním návrhu označena jak organizační složka (KOREK, s.r.o., organizační složka), tak i zahraniční právnická osoba (KOREK, s.r.o.) a že v insolvenčním návrhu vysvětloval, že KOREK, s.r.o. je obchodní společností dle práva Slovenské republiky, která v ČR podniká prostřednictvím své organizační složky. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že by v insolvenčním návrhu označil jen organizační složku, a tvrdil, že v něm označil zahraniční právnickou osobu a její českou organizační složku. Vysvětloval, že KOREK, s.r.o. vyvíjí téměř veškerou svoji činnost v ČR a že její organizační složku identifikoval z důvodu místní příslušnosti soudu. Přitom poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.6.2012, sp. zn. 2 VSOL 242/2012, dle něhož jakkoliv věřitel označil dlužníka nepřesně (CISS Martin, s.r.o., organizační složka ČR), nejedná se o vadu, která by bránila projednání insolvenčního návrhu, neboť není pochyb o tom, vůči které osobě byl insolvenční návrh podán. Poukazoval na to, že v přihlášce pohledávky označil dlužníka jako KOREK, s.r.o. Slovensko a že Městský soud v Praze rozhodl (v osobě stejného samosoudce) usnesením ze dne 7.9.2012, sp. zn. MSPH 78 INS 2064/2012 o zjištění úpadku dlužníka označeného jako Dove Group Inc, organizační složka .

Navrhovatel b) v odvolání vyjádřil názor, že dlužník byl v insolvenčním návrhu navrhovatele a) označen srozumitelně a jednoznačně jako společnost KOREK, s.r.o., která v ČR podniká prostřednictvím své organizační složky, a že dlužník má v ČR většinu svých aktivit, když jeho tržby na Slovensku jsou 400x nižší než v ČR.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

K označení dlužníka v insolvenčním návrhu navrhovatele a):

Odvolací soud je se soudem I. stupně zajedno v tom, že organizační složka zahraniční právnické osoby, byť se zapisuje do obchodního rejstříku, nemá právní subjektivitu, a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení dle ust. § 19 o.s.ř.; tu má výlučně zahraniční právnická osoba. Procesní právo ovšem nestanoví, jak má být označen účastník řízení ve věci, která se týká jeho organizační složky. Z těchto důvodů je třeba aplikovat § 103 odst. 1 IZ, podle něhož musí být právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Okolnost, že se věc týká organizační složky zahraniční právnické osoby, může insolvenční navrhovatel vyjádřit tím, že za označení účastníka řízení připojí údaj o jeho organizační složce.

V tomto případě označil navrhovatel a) v insolvenčním návrhu (A-1) dlužníka jako KOREK spol. s r.o., organizační složka, IČ 272 35 262, se sídlem Na Výsluní 201/13, Praha 10, PSČ 100 00, zapsán v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl A, vložka 154092, organizační složka společnosti: KOREK spol. s r.o., sídlem 269 Župkov 966 71, IČO 35 912 669, Slovenská republika .

Odvolací soud především konstatuje, že je v zásadě lhostejno, zda dlužník (právnická osoba založená podle práva Slovenské republiky) byl v insolvenčním návrhu označen nejprve svojí organizační složkou, a teprve pak byla uvedena obchodní společnost, o jejíž organizační složku jde, jak učinil navrhovatel a) (A-1), anebo naopak, jak učinil navrhovatel b) (A-9). Dle názoru odvolacího soudu byl dlužník v insolvenčním návrhu označen správně, když v něm navrhovatel a) uvedl dlužníka jako právnickou osobu podnikající ve Slovenské republice, tak i její organizační složka podnikající v ČR včetně všech dalších potřebných identifikátorů (sídlo a IČO v ČR a v SR). Soud I. stupně nepostupoval procesně korektně, když se ve vyhlášce o zahájení insolvenčního řízení (A-2) a v záhlaví napadeného usnesení nesprávně omezil jen na označení organizační složky dlužníka (v ČR), avšak již neuvedl též plné označení dlužníka-právnické osoby (v SR). Pokud měl soud I. stupně pochybnost o tom, zda byla za účastníka řízení (dlužníka) označena zahraniční právnická osoba nebo (jen) její tuzemská organizační složka, byl insolvenční soud povinen pokusit se postupem dle § 104 odst. 2 a § 43 odst. 2 o.s.ř. zjednat nápravu (odstranit vadu v označení dlužníka) výzvou adresovanou navrhovateli a). Jelikož tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

K zahájení vedlejšího úpadkového řízení:

Podle článku 3 nařízení Rady ze dne 29.5.2000, ES č. 1346/2000, o úpadkovém řízení (dále jen nařízení) upravujícího mezinárodní příslušnost, platí:

1. soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak. 2. Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu. 3. Pokud bylo úpadkové řízení zahájeno podle odstavce 1, stávají se jakákoli následná řízení podle odstavce 2 vedlejšími řízeními. Tato řízení musí být likvidačními řízeními. 4. územní úpadková řízení uvedená v odstavci 2 mohou být zahájena před zahájením hlavního úpadkového řízení podle odstavce 1 pouze tehdy, a) pokud úpadkové řízení podle odstavce 1 nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo b) pokud žádá o územní úpadkové řízení věřitel, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo jehož pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny.

Podle článku 2 písm. h) nařízení se rozumí provozovnou jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že nařízení upravuje dva druhy úpadkového řízení. Prvním z nich je úpadkové řízení zahájené podle odstavce 1 příslušným soudem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, které se považuje za hlavní řízení , jež se týká majetku dlužníka, který se nachází ve všech členských státech, v nichž se nařízení uplatní. Druhým z nich je úpadkové řízení zahájené podle odstavce 2 příslušným soudem členského státu, ve kterém má dlužník provozovnu, které se považuje buď za vedlejší řízení nebo za územní řízení , přičemž jeho účinky jsou omezeny na majetek dlužníka, který se nachází na území, kde má provozovnu.

Nařízení vychází z toho, že v daném místě a čase může existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy, a tedy pouze jeden soud je příslušný zahájit hlavní úpadkové řízení dle článku 3 odst. 1 nařízení. Situací, kdy je podán návrh na zahájení řízení v členském státě, ve kterém nejsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy a kdy hlavní úpadkové řízení nebylo v příslušném členském státě dosud zahájeno, se zabývá článek 3 odst. 4 nařízení. Ten dovoluje zahájit (pouze) územní úpadkové řízení v případě, kdy nelze zahájit hlavní řízení z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo v případě, že je zahájení územního řízení v členském státě, na jehož území se nachází provozovna dlužníka, navrhováno věřiteli, kteří mají zvláštní vztah k tomuto území. Nutno zdůraznit, že i v tomto případě je zahájení úpadkového řízení vázáno na existenci dlužníkovy provozovny.

V daném případě se soud I. stupně-veden odlišným právním názorem-dosud nezabýval tím, na území kterého státu jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka a zda jsou splněny podmínky pro zahájení vedlejšího či územního úpadkového řízení, a nezjišťoval, zda vůči dlužníkovi bylo zahájeno hlavní úpadkové řízení, jednak proto, že neučinil žádná skutková zjištění o tom, zda dlužník vskutku má na území České republiky provozovnu, jak ji definuje článek 2 písm. h) nařízení, tj. jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů.

Podmínkami pro zahájení vedlejšího (územního) úpadkového řízení a výkladem pojmu provozovna se zabýval Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 31.1.2008, sp. zn. 29 Odo 164/2006 uveřejněném pod č. 87/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dospěl k závěru, že český soud může prohlásit konkurs na majetek dlužníka jako vedlejší úpadkové řízení dle článku 3 odst. 2 nařízení, jen je-li osvědčeno, že dlužník má na území České republiky provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h) nařízení s tím, že prostá skutečnost, že se majetek dlužníka nachází na území České republiky, k zahájení vedlejšího úpadkového řízení nestačí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž shora popsaným způsobem posoudí, zda jsou splněny podmínky řízení dle § 103 o.s.ř., resp. podmínky pro zahájení vedlejšího nebo územního řízení dle nařízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. prosince 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová