1 VSPH 2143/2013-A-27
MSPH 95 INS 25899/2012 1 VSPH 2143/2013-A-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 3, Květinková 2576/17, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2013, č.j. MSPH 95 INS 25899/2012-A-21

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2013, č.j. MSPH 95 INS 25899/2012-A-21, se v bodě I. výroku potvrzuje; v bodě II. výroku se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Ing. Ivana anonymizovano (bod I. výroku; dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 22.10.2012 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením a že ho usnesením ze dne 1.11.2012 (A-8) vyzval k doplnění insolvenčního návrhu, v němž nebyl úpadek dostatečně vylíčen ani u něho nebyl připojen seznam majetku a závazků s uvedením jejich splatnosti. Soud I. stupně citoval § 103 odst. 2, § 104, § 106, § 128 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nichž věc posuzoval, se závěrem, že dlužník vady svého insolvenčního návrhu neodstranil ani přes jeho výzvu. Proto postupoval podle § 128 IZ a insolvenční návrh odmítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a oddlužení mu povolil, neboť měl za to, že jeho insolvenční návrh by perfektní a že na výzvu soudu řádně doplnil i splatnost svých závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jež byl doručen insolvenčnímu soudu 22.10.2012. Za rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek označil, že má 12 věřitelů a 16 závazků v celkové výši 872.951,-Kč, že se jedná o půjčky od úvěrových společností nebo bank, že se dostal do dluhové pasti, neboť jednotlivé měsíční splátky výrazně přesahují jeho současné výdělkové a majetkové poměry. Uvedl, že jeho aktuální měsíční příjem činí 9.640,-Kč čistého, zatímco měsíční splátky přesahují částku 30.000,-Kč. Dále popsal důvody, pro které se do finančních potíží dostal. Z připojeného seznamu závazků se podává označení jednotlivých věřitelů firmou, resp. názvem bez uvedení formy, dále výše jednotlivých půjček, výši jednotlivých splátek, údaj o částkách, jež byly dosud jednotlivým věřitelům zaplaceny, a aktuální výše závazku. Seznam závazků dále obsahuje prohlášení dlužníka, že žádný z uvedených závazků nepopírá co do důvodu nebo výše, že žádný z uvedených věřitelů není osobou mu blízkou, že nepopírá právo věřitele na uspokojení ze zajištění a že seznám závazků je správný a úplný. U žádné z pohledávek dlužník neuvedl lhůtu splatnosti těmto pohledávkám odpovídajících závazků.

Usnesením ze dne 1.11.2012 (A-8) soud I. stupně vyzval dlužníka, aby řádně vylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, tj. specifikoval jednotlivé své závazky a u každého z nich uvedl dobu, po kterou není schopen jej splácet a výši závazku s jejímž splacení je v prodlení a u každého z nich dále uvedl výši poskytnuté částky, konečnou lhůtu splatnosti půjček a také lhůtu splatnosti jednotlivých splátek. Dále insolvenční soud vyzval dlužníka ke sdělení skutečností rozhodných pro závěr, zda dlužník nebyl veden při podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení nepoctivými záměrem a zda se nejedná o závazky, jež pocházejí z podnikatelské činnosti. Dlužník svůj návrh doplnil včetně seznamu závazků, který se s původním seznamem závazků shoduje po obsahové stránce a liší se jen tím, že prohlášení k jednotlivým závazkům je umístěno u každého závazku zvlášť; navíc je u každého závazků doplněn údaj o jejich nevykonatelnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu netvrdil, že by měl více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tj. předpoklad úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, neboť neuvedl lhůtu splatnosti jednotlivých pohledávek a ta neplyne ani ze seznamu závazků, jehož obsah by mohl insolvenční soud při zkoumání projednatelnosti insolvenčního návrhu vzít v potaz jako doplnění insolvenčního návrhu, neboť neobsahuje řádné označení věřitelů a lhůtu splatnosti jejich pohledávek. Za uvedené situace pak nelze zkoumat znak úpadku podle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, neboť závěr o neschopnosti dlužníka své závazky věřitelům plnit se připíná až k závěru o splnění podmínky mnohosti věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužníkův insolvenční návrh tak postrádá skutková tvrzení k úpadku ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 IZ (úpadek ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 IZ nebyl vzhledem k podanému návrhu na povolení oddlužení navrhován), jež jsou obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužníka zjevně nebyl způsobilý k projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby insolvenční soud takový návrh podle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. Uvedené skutkové a právní závěry byly dlužníkovi zpřístupněny již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.9.2013, sp. zn. 3 VSPH 75/2013, jímž bylo odklizeno dřívější usnesení soudu I. stupně o povinnosti k zaplacení zálohy, neboť pro jeho vydání nebyly dány podmínky, když zde nebyl projednatelný insolvenční návrh. Soud I. stupně proto nepochybil, když insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě I. výroku potvrdil. Pokud jde o bod II. výroku, odvolací soud jej zrušil, neboť v řízení, jehož se účastní jen dlužník, postrádá smyslu rozhodovat o náhradě nákladů řízení navzájem mezi jeho účastníky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. prosince 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová