1 VSPH 214/2013-B-16
KSUL 45 INS 4254/2012 1 VSPH 214/2013-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Lubomír anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Nám. Svobody 2/2, adresa pro doručování: Teplice, Buzulucká 331, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 4254/2012-B-10 ze dne 16. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 4254/2012-B-10 ze dne 16. ledna 2013 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně Ing. Jana Edelmannová vyplatila zajištěnému věřiteli č. 15 CASPER CONSULTING a.s., IČ 63980401, se sídlem Olivova 2096/4, 110 00 Praha 1, výtěžek zpeněžení ze zajištění ve výši 287.873,43 Kč, v bodě II. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně Ing. Jana Edelmannová vyplatila zajištěnému věřiteli č. 13 JUDr. Ondřeji Marešovi, IČ 66253799, se sídlem Novobranská 20, 412 01 Litoměřice, výtěžek zpeněžení ze zajištění ve výši 15.600,-Kč, v bodě III. výroku určil odměnu z výtěžku zpeněžení zajištění ve výši 7.343,-Kč, v bodě IV. výroku soud uznal náklady správkyně ve výši 39.000,-Kč a v bodě V. výroku uložil správkyni provést vydání výtěžku zajištěnému věřiteli do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, a podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 21.3.2012 (A-9) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 16.5.2012 (B-4) schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Dne 25.10.2012 byl soudu doručen návrh správkyně na vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžením nemovitostí sloužících k zajištění pohledávek věřitelů č. 15 a č. 13, kterému soud v souladu s § 298 odst. 1 IZ vyhověl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodu I. výroku. Namítal, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 11 Co 286/2012-82 byl zamítnut návrh na nařízení exekuce na majetek dlužníka, ale přesto soud nařídil prodej nemovitostí. Dlužník namítal, že podle znaleckého posudku č. 6672/026 byla cena nemovitostí určena na 828.480,-Kč, přičemž při prodeji byla nemovitost podhodnocena a částka získaná zpeněžením nemovitostí činila toliko 390.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 204 odst. 1 IZ zajištění věřitelé, kteří mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena v průběhu insolvenčního řízení, uplatňují její uspokojení vůči insolvenčnímu správci. Pokud jim insolvenční správce nevyhoví, mohou se nápravy domáhat u insolvenčního soudu v rámci jeho dohlédací činnosti; sporné skutečnosti o tom, zda jde o zajištěné věřitele a zda a v jakém rozsahu trvá zajištěná pohledávka nebo zajištění, přitom nelze řešit.

Podle § 408 odst. 1 IZ o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu. Podle druhé odstavce téhož ustanovení poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, se v insolvenčním řízení dále postupuje podle ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu.

Podle § 298 odst. 1 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že do soupisu majetkové podstaty byly zahrnuty nemovitosti dlužníka-bytová jednotka č. 354/54 v budově č.p. 354, na pozemku parc.č. 571, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 687/36592 na společných částech budovy č.p. 354 a pozemku parc.č. 571, vše zapsáno na LV 1339 pro k.ú. Děčín u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín (dále jen nemovitosti ), která byla předmětem zajištění pohledávky věřitele č. 15 a č. 13 a podle posudku Ing. Vladimíra Chabery činila hodnota nemovitostí 828.480,-Kč.

Insolvenční správkyně ve zprávě ze dne 2.5.2012 navrhovala s ohledem na existenci nemovitého majetku dlužníka jako způsob řešení úpadku oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Podle zprávy insolvenční správkyně ze dne 30.8.2012 podle pokynů zajištěných věřitelů správkyně zadala určenému dražebníkovi zpeněžení předmětu zajištění-bytové jednotky, smlouvu o provedení veřejné dobrovolné dražby předložila soudu.

Dne 24.10.2012 správkyně podala žádost o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, ve které mimo jiné uvedla, že dne 27.9.2012 byly v dražbě zpeněženy shora uvedené nemovitosti. Cena dosažená vydražením nemovitostí činila 390.000,-Kč.

Odvolací soud má za to, že soud I. stupně nepochybil, když souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 15 vydal. V souzené věci dlužník žádal o řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, a ačkoli znalec určil cenu vyšší, než jaká byla v rámci dobrovolné dražby dosažena, je třeba mít na paměti, že cena dosažená v dražbě zásadně odpovídá aktuální nabídce a poptávce na trhu realit. Proto jakkoli odvolací soud může chápat subjektivní pocit nespravedlnosti dlužníka, jehož nemovitosti byly prodány za nižší cenu, než jak podle ocenění ve znaleckém posudku očekával, nelze námitky dlužníka považovat za důvodné. Lze tedy uzavřít, že v rámci odvolací argumentace dlužník neuvedl ničeho, co by bránilo vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení v rozsahu napadeném odvoláním postupem podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 22. února 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová