1 VSPH 2131/2015-A-12
MSPH 98 INS 25980/2015 1 VSPH 2131/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučera a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Elkom Praha, a.s., v likvidaci , IČO 25111477, sídlem Praha 10, Ke Strašnické 50/16, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 25980/2015-A-7 ze dne 20. října 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 25980/2015-A-7 ze dne 20. října 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil navrhovateli (dlužníkovi) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným dne 18.10.2015 domáhal zjištění svého úpadku.

Soud odkázal na § 108 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), vyložil účel zálohy, odkázal na § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. Soud zjistil, že insolvenční návrh podal likvidátor dlužníka, dlužník nevlastní žádný majetek a ze složené zálohy budou hrazeny nejen hotové výdaje správce, ale i jeho odměna. Soud dále odkázal na § 98 IZ a konstatoval, že bylo na dlužníkovi, aby insolvenční návrh podal bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl či při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku a finanční prostředky si zajistil v předstihu. Pokud dlužník nepodal insolvenční návrh bez zbytečného odkladu, v důsledku čehož není schopen dnes zálohu uhradit, pak jde tato okolnost jen k jeho tíži, protože nelze spravedlivě požadovat, aby náklady insolvenčního řízení za dlužníka nesl stát.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že likvidátor dlužníka podáním insolvenčního návrhu splnil svoji zákonnou povinnost, nepřevzal žádný majetek dlužníka a sám nedisponoval prostředky k úhradě zálohy, a i kdyby prostředky disponoval, pak by bylo nesmyslné, aby je zaplatil za společnost a pak se přihlásil, když je zřejmé, že by se mu tento vklad nemohl nikdy vrátit. Likvidátor navrhoval zamítnutí konkursu pro nedostatek majetku a neviděl smysl v dalším zjišťování věřitelů, které není z čeho uspokojit. Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil nebo aby celé řízení zastavil, protože zálohu není schopen uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněné:

Podle § 108 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně (odst. 2).

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 18.10.2015 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Dlužník v insolvenční návrhu zejména uvedl, že podnikání ukončil v roce 2013, nevlastní žádný majetek, má splatné závazky vůči 5 věřitelům (Pražská plynárenská, a.s., Pražská správa sociálního zabezpečení, Finanční úřad pro hl. m. Prahu, DCK Holoubkov Bohemia, a.s., ALLIANZ POJIŠŤOVNA, a.s.) ve výši přes 1,8 mil. Kč, nemá žádné zaměstnance.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 IZ. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky-obvykle nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč. Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Odvolací soud shodně se závěry insolvenčního soudu dospěl k závěru, že okolnosti, za nichž podal dlužník insolvenční návrh vyžadují, aby mu byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné

V Praze dne 18. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná