1 VSPH 2130/2015-A-29
KSPH 69 INS 18103/2015 1 VSPH 2130/2015-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Bc. Lenka Pucholtová, nar. 14. března 1967, IČO 68139896, bytem Senec 110, zahájené na návrh JUDr. Michaely Strnadové, bytem Dobříč 36, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 18103/2015-A-20 ze dne 16. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 69 INS 18103/2015-A-20 ze dne 16. září 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh dlužnice na ustanovení zástupce pro insolvenční řízení zahájené k návrhu věřitelky JUDr. Michaely Strnadové.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud zejména uvedl, že ve věci insolvenčního návrhu dlužnice podala žádost o ustanovení právního zástupce z důvodu, že není znalá práv a v insolvenčním řízení není schopna se orientovat. Soud měl za to, že ustanovení právního zástupce nebylo třeba s ohledem na povahu úkonu, ke kterému byla dlužnice soudem vyzvána (předložit seznamy a vyjádřit se ohledně závazku navrhujícího věřitele). Proto soud návrh dlužnice zamítl

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že není znalá práva, že není schopna se v řízení orientovat, neumí vyplnit vzorové formuláře, že řízení o pohledávce, které bylo pravomocně skončeno k 26.6.2008, pokračuje stížností pro porušení zákona. Tvrdila, že soud I. stupně jí znemožnil svobodný přístup k soudu, omezil její právo na ochranu jejích zájmů, které jí zaručuje Ústava. Dále namítala, že v napadeném usnesení nebyla poučena o možnosti podat odvolání. Navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a byl jí přiznán právní zástupce.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 30 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále též o.s.ř.) ustanoví předseda senátu účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto paragrafu vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že při rozhodování o ustanovení zástupce účastníka přihlíží soud jednak k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, jednak k povaze uplatněného nároku.

K názoru dlužnice, že ustanovení advokáta pro insolvenční řízení je jejím ústavním právem, jež nelze zamítnutím žádosti porušit, odvolací soud doplňuje, že toto ústavní právo (jako ostatně i další ústavní práva) je dále upraveno zákonem. V případě práva na ustanovení zástupce (právo na rovný přístup k soudu) je toto právo regulováno § 30 a § 138 o.s.ř. I když si je odvolací soud vědom toho, že zákonná úprava nevyžaduje, aby byl dlužník v insolvenčním řízení zastoupen, je toho názoru, že i v takovém případě má dlužník právo na ustanovení zástupce z řad advokátů (právo na rovný přístup k soudu), leč pouze v případě, že skutečně splňuje podmínky ust. § 30 a § 138 občanského soudního řádu. Jejich splnění je nezbytné proto, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto práva, a náleží pouze těm, kdo doloží, že takové zastoupení je skutečně zapotřebí, že v hájení jejich práv jim brání nepříznivá majetková situace (a současně se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva).

Jak popsáno shora, postavil soud prvního stupně své závěry na tom, že takové opatření není nezbytně třeba. V této fázi řízení nejde o nic jiného, než aby dlužník podal soudu pravdivý obraz o své ekonomické situaci přesně tak, jak byl o to požádán soudem a poučen, jak má takový seznam vypadat, co má obsahovat. K vyjádření o tom, zda dlužník má závazek vůči navrhujícímu věřiteli , rovněž není třeba prokázat hluboké znalosti práva, zejména jde-li o pohledávku věřitele, která byla předmětem nalézacího řízení, pravomocně skončeného 26.06.2008 .

V zásadě shodně s vysvětlením podaným soudem I. stupně je též odvolací soud toho názoru, že dlužnice je schopna hájit své zájmy v dané fázi řízení sama a není třeba jí ustanovit zástupce. Lze dále doplnit, že dlužnice i bez právní pomoci splnila

částečně výzvu soudu a vyjádřila se k insolvenčnímu návrhu věřitele. Pokud jde o seznamy podle § 104 IZ, k jejichž předložení byla vyzvána, pak z usnesení ze dne 3.8.2015 (A-12) plyne, že dlužnice byla podrobně poučena, co tyto seznamy mají obsahovat. U každé svéprávné osoby lze přitom předpokládat, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku), tím spíše to lze očekávat u vysokoškolsky vzdělané osoby, jíž dlužnice užívající titulu bakaláře bezpochyby je.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná