1 VSPH 2118/2015-B-123
MSPH 95 INS 8386/2011 1 VSPH 2118/2015-B-123

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: CEMA, a. s., IČO 65277406, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 808/66, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. et. Mgr. Martiny Stínkové, se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 346, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 8386/2011-B-109 ze dne 23. září 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 8386/2011- B-109 ze dne 23. září 2015 se v bodu I. výroku m ě n í tak, že se uděluje souhlas insolvenční správkyni Mgr. et. Mgr. Martině Stínkové, se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 346, k vydání zajištěnému věřiteli číslo 13 Raiffeisenbank, a. s. se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, výtěžku zpeněžení nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice, na listu vlastnictví 1275 pro katastrální území a obec Želetava, specifikovaných jednak jako pozemky parc. č. 3496, ostatní plocha o výměře 761 m2, parc. č. 3492, ostatní plocha o výměře 203 m2, parc. č. 3491, ostatní plocha o výměře 108 m2, parc. č. st. 451, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1098 m2 a parc. č. st. 448, zastavěná plocha a nádvoří o 742 m2, jednak jako stavby č. p. 156, stavba pro výrobu a skladování stojící na pozemku parc. č. st. 451 a č. p. 157, objekt občanské vybavenosti stojící na pozemku parc. č. st. 448, ve výši 1.814.131 Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 23. 9. 2015 v bodu I. výroku udělil insolvenční správkyni Mgr. et. Mgr. Martině Stínkové souhlas k vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí, specifikovaných blíže v bodu I. výroku, zajištěnému věřiteli č. 13 Raiffeisenbank, a. s. ve výši 2.197.654,10 Kč. V bodu II. výroku soud uložil isir.justi ce.cz insolvenční správkyni do 5 dnů od právní moci usnesení vydat výtěžek podle upraveného seznamu přihlášených pohledávek k uspokojení zjištěné zajištěné pohledávky (nároku) č. 1 věřitele č. 13 Raiffeisenbank, a. s. a do 10 dnů od právní moci usnesení podat insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o vydání výtěžku a současně zapsat do upraveného seznamu přihlášených pohledávek k zjištěné zajištěné pohledávce (nároku) č. 1 věřitele č. 13, jaká částka na ni byla vyplacena a jaká eventuální zbývající část se vypořádá při rozvrhu.

V odůvodnění bodu I. výroku usnesení soud uvedl, že podáním z 16. 10. 2014 požádala insolvenční správkyně o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitého majetku konkretizovaného v bodu I. výroku zajištěnému věřiteli č. 13 Raiffeisenbank, a. s. Insolvenční správkyně uvedla, že zajištěná pohledávka věřitele č. 13 zjištěná v celkové výši 15,975.301,40 Kč nebyla dosud uspokojena ani částečně. Insolvenční správkyně zpeněžila zajištěné nemovitosti dle pokynů insolvenčního soudu a zajištěného věřitele formou prodeje mimo dražbu za částku 2,420.000 Kč, přičemž náklady spojené se zpeněžením zajištěných nemovitostí dosáhly výše 40.533 Kč; tyto výlohy tvoří znalečné (10.200 Kč), správní poplatky (4.000 Kč), cestovní náhrady (24.869 Kč), administrativní výdaje (1.210 Kč) a výlohy na ověření (254 Kč). Náklady spojené se správou zajištěných nemovitostí v celkové výši 118.910,17 Kč spočívají v pojištění majetku (57.855,67 Kč), výlohách na opravy a údržbu (3.437 Kč), cestovních náhradách (16.502 Kč) a daních ze zajištěných nemovitostí za roky 2012 až 2014 (11.957 Kč + 11.957 Kč + 17.201,50 Kč). Svou odměnu stanovila insolvenční správkyně ve výši 44.830,50 Kč tvořenou 2 % z částky připadající na věřitele č. 13 (1,852.513,90 Kč) a DPH v sazbě 21 % (37.050 Kč + 7.780,50 Kč). Insolvenční správkyní určený výtěžek zpeněžení zajištěných nemovitostí zapsaných v soupisu majetkové podstaty pod položkami číslo 48 až 50 a číslo 56 až 59 jako soubor nemovitostí včetně součástí a příslušenství náležející k uspokojení přednostní pohledávky č. 1 věřitele č. 13 tak činí 1,807.683,40 Kč. Podáním ze dne 12. 2. 2015 insolvenční správkyně upřesnila sumu nákladů spojených se správou zajištěných nemovitostí na celkovou výši 128.629,67 Kč, neboť položka daně ze zajištěných nemovitostí vyměřená v roce 2014 dosáhla výše 26.921 Kč (oproti původním 17.201,50 Kč); správkyně tedy upravila i navržený výtěžek určený zajištěnému věřiteli na výši 1,798.198,71 Kč.

Soud odkázal na § 298 insolvenčního zákona s tím, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle § 298 odst. 4 zákona, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (§ 298 odst. 2 insolvenčního zákona). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (§ 298 odst. 4 insolvenčního zákona). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění k 5. 6. 2012, tj. ke dni rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, dále též jen Vyhláška ). Podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, se postupuje v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (čl. II vyhlášky č. 488/2012 Sb.). V insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (čl. II odst. 1 vyhlášky č. 398/2013 Sb.). V insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem podle insolvenčního zákona (čl. II odst. 2 vyhlášky č. 398/2013 Sb.).

Soud uvedl, že příjem ze zpeněžení nemovitých věcí zajištěných ve prospěch věřitele č. 13 činil 2,420.000 Kč. Náklady spojené se zpeněžením nemovitostí představují částku celkem 40.533 Kč (znalečné, poplatky, cestovné, administrativní výdaje a výlohy na ověření), náklady spojené se správou nemovitostí činí celkem 128.629,67 Kč (pojistné, cestovné, daň z nemovitostí, správa nemovitostí-opravy a údržba), přičemž řečené výdaje překračují 5 %, respektive 4 % zmíněné sumy získané zpeněžením nemovitosti; 5 % sazba nákladů spojených se zpeněžením nemovitosti je dána částkou 121.000 Kč, 4 % tarif nákladů spojených se správou nemovitosti odpovídá výši 96.800 Kč. Jakkoli překračuje složka insolvenční správkyní vyúčtovaných útrat za správu zajištěných nemovitostí zákonem stanovenou taxu (5,32 % namísto 4 %), vyslovil zajištěný věřitel v souladu s § 298 odst. 4 insolvenčního zákona souhlas s náklady většího rozsahu (viz podání zajištěného věřitele z 13. 2. 2015 na č. d. B-106 insolvenčního spisu). Odměna insolvenční správkyně včetně DPH v zákonné sazbě vypočtená dle výše uvedeného ustanovení Vyhlášky činí 53.183,23 Kč (odměna správkyně ve výši 43.953,08 Kč a DPH v sazbě 21 % ve výši 9.230,15 Kč). Po odečtení uvedených nákladů a odměny správkyně (včetně DPH) má zajištěný věřitel právo ve smyslu citované úpravy na vydání částky ve výši 2,197.654,10 Kč (výtěžek zpeněžení). Přihlášená pohledávka č. 1 věřitele č. 13 v celkové výši 15,975.301,40 Kč s nárokem na uspokojení ze zajištění váznoucím na zajištěných nemovitostech byla při přezkumném jednání konaném v rámci daného insolvenčního řízení dne 19. 12. 2011 zcela zjištěna. Insolvenční soud tak po přezkoumání návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 13 tento shledal (po korekci výpočtu výtěžku připadajícího na zajištěnou věřitelku a odměny správkyně z vydávaného výtěžku) věcně správným, a vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení.

Insolvenční správkyně napadla usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla bod I. výroku zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že 21% DPH ve výši 420.000 Kč byla správkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., neboť dlužník byl plátce DPH. Kupní cena bez DPH činila 2.000.000 Kč a tomu odpovídal i návrh odvolatelky na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, s nímž zajištěný věřitel vyslovil souhlas. Pohledávka věřitele č. 13, zjištěná jako zajištěná ve výši 15.975.301,40 Kč, nebyla dosud uspokojena ani částečně. Náklady spojené se správou a zpeněžením dle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona celkem činí 157.205,67 Kč, z částky 1.842.794,33 Kč určené k vydání zajištěnému věřiteli činí 2 % odměny insolvenční správkyně 36.855,89 Kč, tj. včetně DPH 44.595,62 Kč. K vydání zajištěnému věřiteli tedy zbývá částka 1.798.198,71 Kč, nikoliv suma 2.197.654,10 Kč, kterou stanovil soud.

Věřitel č. 3 se k odvolání insolvenční správkyně vyjádřil a uvedl, že souhlasí s jejím odvoláním, tj. i s jí navrhovanou původní částkou výtěžku zpeněžení 1.798.198,71 Kč.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání insolvenční správkyně zčásti důvodným. V souladu s § 206 odst. 2 insolvenčního zákona zůstal odvoláním nedotčen bod II. výroku usnesení.

Podle § 298 odst. 1 insolvenčního zákona Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Podle odst. 2 Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Podle odst. 4 Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.

Odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že na základě pokynu zajištěného věřitele č. 3 insolvenční správkyně zpeněžila zastavené nemovitosti za cenu 2.420.000 Kč včetně DPH (bez DPH cena činila 2.000.000 Kč). Zajištěná pohledávka věřitele č. 3 ve zjištěné výši 15.975.301,40 Kč může být proto uspokojena jen zčásti. Náklady spojené se správou a zpeněžením vyúčtovala insolvenční správkyně ve svém návrhu ze 14. 2. 2015 (č. d. B-106) ve výši 157.205,67 Kč, přičemž byl dán souhlas věřitele č. 3 s náklady ve větším rozsahu, než který je stanoven v § 298 odst. 4 insolvenčního zákona. Žádné námitky proti návrhu insolvenční správkyně vzneseny nebyly.

Odvolací soud se ztotožnil s názorem odvolatelky, že základem pro výpočet částky určené k vydání věřiteli č. 3 a odměny insolvenční správkyně měl být výtěžek zpeněžení 2.000.000 Kč (kupní cena bez DPH), nikoliv i s DPH v celkové výši 2.420.000 Kč. Nicméně odvolací soud nesdílí výklad vyhlášky č. 313/2007 Sb., podle kterého insolvenční správkyně spočetla 2 % z výtěžku zpeněžení sníženého o náklady spojené se zpeněžením a se správou. Jak správně uvedl soud prvního stupně, vzhledem k úpadku dlužníka zjištěnému usnesením ze 17. 10. 2011 (č. d. A-94) se uplatní vyhláška č. 313/2007 Sb. ve znění novely provedené vyhláškou č. 488/2012 Sb. S ohledem na Čl. II. Přechodné ustanovení vyhlášky č. 488/2012 Sb. a konkurs prohlášený usnesením z 21. 12. 2011 (č. d. B-10) se postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 (Vyhlášky). Proto v souladu s § 1 odst. 2 Vyhlášky se odměna insolvenční správkyně určí ve výši 2 % z částky určené k vydání věřiteli č. 3. Jiná situace je v řízeních, ve kterých byl úpadek dlužníka zjištěn po dni 31. 12. 2013. V takovém případě podle § 1 odst. 1 druhé věty vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 platí, že Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce. V uvedeném případě (podle vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2014) by se odměna insolvenčního správce počítala z výtěžku zpeněžení sníženého o náklady spojené se zpeněžením a se správou. S ohledem na úpadek dlužníka zjištěný před 1. 1. 2014 a konkurs prohlášený před 1. 1. 2013 se odměna insolvenční správkyně 2 % počítá z částky, která je zajištěnému věřiteli reálně vydávána.

X = VZ-NSZ-OIS-DPH. X je částka určená k vydání zajištěnému věřiteli, VZ je výtěžek zpeněžení, NSZ jsou náklady spojené se správou a zpeněžením, OIS je odměna správce (OIS = 2 % z X, tj. 0,02X) a DPH je daň z přidané hodnoty z odměny insolvenčního správce (ve výši 0,21 x 0,02X). V dané věci tedy rovnice zní X = VZ-NSZ-0,02X-0,0042X, tj. X = VZ-NSZ-0,0158X. Po úpravě tato rovnice zní X = (VZ-NSZ)/1,0158. V předmětné věci X = (2.000.000-157.205,67) : 1,0158 = 1.814.131 Kč. Tudíž věřiteli č. 3 náleží výtěžek 1.814.131 Kč, odměna insolvenční správkyně ve výši 2 % z uvedené částky činí 36.282,61 Kč a včetně DPH celkem 43.901,97 Kč.

Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud v souladu s § 7 insolvenčního zákona a § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil bod I. výroku co do výše zajištěné pohledávky, která se z výtěžku zpeněžení uspokojuje. S rozhodnutím co do důvodu (vyslovení souhlasu soudem s vydáním výtěžku zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěnému věřiteli č. 3 dle § 298 insolvenčního zákona) se odvolací soud ztotožnil jako s věcně správným.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 21. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková