1 VSPH 211/2014-A-15
KSPH 39 INS 34532/2013 1 VSPH 211/2014-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Tetín, Hájka z Libočan 278, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2013, č.j. KSPH 39 INS 34532/2013-A-8

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2013, č.j. KSPH 39 INS 34532/2013-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužnice Martiny anonymizovano .

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením s tvrzením, že má 8 věřitelů, kterým není schopna více jak 30 dnů splácet závazky, které dosahují výše cca 5 miliónů Kč. Soud I. stupně citoval § 103 a § 128 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a příslušnou judikaturu soudů vyšších stupňů, podle nichž věc posuzoval, se závěrem, že dlužnice neuvedla u svých závazků jejich splatnost, bez čehož nelze posoudit její úpadek. Proto postupoval podle § 128 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť měla za to, že insolvenční návrh byl perfektní, když v něm uvedla, že její závazky jsou již exekučně vymáhány, a je tedy nepochybné, že jsou 3 měsíce po splatnosti, a když k němu připojila řádný seznam závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jenž byl doručen insolvenčnímu soudu 2.12.2013 (A-1). Za rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek dlužnice označila (kolonka č. 6 návrhu na povolení oddlužení), že má 8 věřitelů, jimž dluží 2.845.000,-Kč (společně se svým manželem pak dluží 5 miliónů Kč), že všechny její závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a není schopna je plnit, což prokazuje připojenými listinami. Dlužnice příkladem uvedla věřitele ČSOB, a.s. s pohledávkou ve výši 40.674,-Kč, Home Credit, a.s. s pohledávkou ve výši 35.000,-Kč a GE Money Bank, a.s. s pohledávkou ve výši 51.000,-Kč, jež jsou minimálně 3 měsíce po splatnosti, a dodala, že má 2 zaměstnání a podniká od r. 2012. Z připojeného seznamu závazků (A-4) se podává označení jednotlivých věřitelů firmou, resp. názvem, IČO, dále důvod a výše jednotlivých závazků, vykonatelnost závazků, stanovisko dlužnice, údaj o zajištění závazku a označení, zda jde o závazek z podnikání, či nikoliv. Seznam závazků dále obsahuje prohlášení dlužnice, že je správný a úplný. U žádného ze závazků však dlužnice neuvedla jeho splatnost.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla lhůtu splatnosti svých jednotlivých závazků a ta neplyne ani ze seznamu závazků, jehož obsah by mohl insolvenční soud při zkoumání projednatelnosti insolvenčního návrhu vzít v potaz jako doplnění insolvenčního návrhu, kdyby byl perfektní. Za uvedené situace pak nelze zkoumat znak úpadku podle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, neboť závěr o neschopnosti dlužnice své závazky věřitelům plnit se připíná až k závěru o splnění podmínky mnohosti věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Insolvenční návrh dlužnice tak postrádá dostatečná skutková tvrzení k úpadku ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 IZ (úpadek ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 IZ nebyl vzhledem k podanému návrhu na povolení oddlužení navrhován), jež jsou obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužnice zjevně nebyl způsobilý k projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby insolvenční soud takový návrh podle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. února 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r . předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková