1 VSPH 2102/2015-A-50
KSHK 40 INS 25606/2014 1 VSPH 2102/2015-A-50

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Vladimíra Čepelky, IČO 46473238, bytem Cesta Osvobození 362, Rtyně v Podkrkonoší, zahájené na návrh věřitele Víta Duška, bytem Papírníkova 619/3, Praha 4, zast. Petrem Světlíkem, bytem tř. V. Klementa 1236, 293 01 Mladá Boleslav, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 25606/2014-A-29 ze dne 8. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 25606/2014-A-29 ze dne 8. září 2015 se bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 25606/2014-A-29 ze dne 8.9.2015 zjistil úpadek Vladimíra Čepelky (dále jen dlužník; bod. I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Helenu Kuberovou, (bod III. výroku), určil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), rozhodl o zaplacení soudního poplatku (bod V. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, se vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, dále jim uložil, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělily, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka (body VI. až VIII. výroku), na den 4.12.2015 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program, (bod IX. výroku), uložil insolvenčnímu správci povinnosti uvedené v bodě X. výroku, konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že vydání rozhodnutí o úpadku se domáhal Vít Dušek (dále navrhovatel), s tím, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 1.100.000,-Kč, vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 10017 ze dne 23.9.2013, která je zajištěna zástavním právem zřízeným na nemovitostech zapsaných na LV č. 1162 pro k.ú. a obec Rtyně v Podkrkonoší. Uvedenou pohledávku doložil smlouvou o úvěru č. 10017 ze dne 23.9.2013, výpisem z katastru nemovitostí na LV č. 1162 a zástavní smlouvou ze dne 30.10.2013. Za další věřitele dlužníka označil Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, s pohledávkou ve výši 1.110,-Kč s příslušenstvím, Českou kancelář pojistitelů, IČO 70099618, s pohledávkou ve výši 4.740,-Kč s příslušenstvím,

MIDESTA, s.r.o., IČO 27685098 s pohledávkou ve výši 109.785,-Kč s příslušenstvím, a GRATO, s.r.o. IČO 41033281, s pohledávkou ve výši 119.519,-Kč s příslušenstvím.

Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedl, že se jedná o nedorozumění s tím, že od navrhovatele žádnou hotovost nevzal a zaslal soudu svěřeneckou smlouvu ze dne 27.8.2013 uzavřenou mezi Teplickou investiční, s.r.o., IČO 27302687 jako oprávněnou osobou , navrhovatelem jako svěřitelem, dlužníkem a Advokátní kanceláří Andrášek, s.r.o. jako svěřencem.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi navrhovatelem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru č. 10017, podle níž navrhovatel dlužníkovi poskytl finanční prostředky ve výši 1.100.000,-Kč v souladu se svěřeneckou smlouvou ze dne 27.8.2013, kdy svěřenec (Advokátní kancelář Andrášek, s.r.o.) vydal tyto finanční prostředky oprávněné osobě poté, co došlo ke vkladu zástavního práva ve prospěch navrhovatele. Částka 1.100.000,-Kč byla vložena na účet podle svěřenecké smlouvy, tedy na účet advokátní kanceláře Andrášek, s.r.o.

Na základě těchto skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 1.100.000,-Kč, přitom dlužník její existenci nepopřel. Vzhledem k tomu, že dlužník má další věřitele, jejichž pohledávky jsou splatné po dobu delší třiceti dnů, soud dovodil, že dlužník je v úpadku.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh zamítá. Argumentoval zejména tím, že insolvenční návrh není důvodný, protože pohledávka navrhovatele je zajištěna zástavním právem, tedy svoji pohledávku může uspokojit zpeněžením zástavy. Navrhovatel mu poskytl úvěr na vyplacení svého domu, který mu před sedmi lety podvodným jednáním sebrala Teplická investiční, s.r.o. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru a prostřednictvím advokátní kanceláře Andrášek, s.r.o. byla poskytnutá částka vyplacena ve prospěch Teplické investiční, s.r.o. a celá pohledávka je zajištěna zástavním právem. Dále popsal okolnosti ohledně úvěru poskytnutého společností Teplická investiční, s.r.o. Dále dlužník doplnil, že navrhovatel podal insolvenční návrh bez jakéhokoliv upozornění a nabídku splácení dlužné částky odmítl. Přitom zpeněžením zastavených nemovitostí nebude dlužná částka v celém rozsahu uhrazena. Pro navrhovatele by tak bylo výhodnější, aby dlužníkovi umožnil dlužnou částku uhradit ve splátkách.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., doplnil dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V daném případě dospěl i odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti. Stejně jako soud prvního stupně vyšel přitom ze zjištění, že dlužník je po dobu delší tří měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátil právní domněnku, že není schopen plnit své peněžité závazky, když neprokázal, že má (a měl ke dni, kdy byl zjištěn jeho úpadek) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných na úhradu svých splatných závazků.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že navrhovatel doložil, že v době zahájení insolvenčního řízení i v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí měl vůči dlužníkovi splatnou pohledávku ve výši 1.100.000,-Kč s příslušenstvím, kterou doložil smlouvou o úvěru č. 10017 ze dne 23.9.2013. Uvedené zjištění dlužník nijak nepopřel. Dále odvolací soud zjistil ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 17.11.2015, založeného ve spise na č.d. B-8, že dvacet dva věřitelů přihlásilo do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 8.849.933,86 Kč, z toho pohledávky v rozsahu 4.551.924,32 Kč jsou již vykonatelné. Věřitelem dlužníka je dále například společnost ČSOB leasing, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 414.250,-Kč podle elektronického platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze č.j. 63 ECmRo 164/2010, který nabyl právní moci 6.5.2010, dále společnost GRATRO, s.r.o s pohledávkou ve výši 477.358,-Kč podle platebního rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 51 Ro 3130/2008 a Finanční

úřad pro Královéhradecký kraj s vykonatelnými pohledávkami v celkové výši 846.839,-Kč. Přitom ze soupisu majetkové podstaty pořízeného insolvenční správkyní ze dne 17.11.2015 vyplývá, že podle předběžného ohodnocení činí hodnota majetku dlužníka cca. 910.000,-Kč.

Z těchto zjištění vyplývá, že v řízení bylo prokázáno nejen to, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky déle než třicet dnů po splatnosti, ale i to, že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, což jsou skutečnosti svědčící o splnění zákonné a v řízení nevyvrácené domněnky, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. S ohledem na skutečnost, že podle předběžného ocenění majetku dlužníka provedeného insolvenční správkyní dne 17.11.2015, hodnota majetku dlužníka činí cca. 910.000,-Kč, dlužník nepředložil povinné seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona, odvolací soud rovněž konstatuje, že je zřejmé, že nebylo možné dosáhnout uspokojení vykonatelných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Co se týče rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, je odvolací soud se soudem prvního stupně zajedno v tom, že u dlužníka nepřicházelo v úvahu jiné řešení jeho úpadku než konkurs, oddlužení v jeho případě nepřichází v úvahu, protože má závazky z podnikání a ani o ně nežádal, přestože byl usnesením č.j. KSHK 40 INS 25606/2014-A-6 ze dne 23.10.2014 o této možnosti poučen. Zákonné podmínky reorganizace nesplňuje, a rovněž ani o její povolení nepožádal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti bodům I. a II. výroku napadeného usnesení důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 7. ledna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková