1 VSPH 2101/2015-B-53
KSUL 77 INS 23792/2012 1 VSPH 2101/2015-B-53

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníků Jitky Benešové a Eduarda Beneše, oba bytem Ludvíkovice 181, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 23792/2012-B-48 ze dne 20. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 23792/2012-B-48 ze dne 20. října 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 23792/2012-B-48 ze dne 20.10.2015 zamítnul návrh Jitky Benešové a Eduarda Beneše (dále jen dlužníci) na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil Mgr. et Mgr. Milanu Svobodovi (dále jen insolvenční správce) povinnost zdržet se prodeje jejich nemovitosti.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, v průběhu insolvenčního řízení byla zjištěná zajištěná pohledávka věřitele BP Integralis Limited, který udělil insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení nemovitostí zajišťující jeho pohledávku. Proto soud neshledal žádné okolnosti pro nařízení předběžného opatření. Dále doplnil, že výtěžku zpeněžení předmětu zajištění lze se souhlasem dlužníků využít jako mimořádné plnění na splátkový kalendář pouze tehdy, jestliže budou z tohoto výtěžku nejdříve zcela uspokojeny zajištěné pohledávky zajištěného věřitele a také náklady na správu a zpeněžení předmětu výtěžku, včetně příslušné odměny insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali. V odvolání uvedli, že předběžným opatřením požadovali, aby soud uložil insolvenčnímu správci, aby se zdržel prodeje jejich nemovitostí za cenu, která neodpovídá skutečné hodnotě jejich nemovitostí. Dlužníkům je podezřelé, že o jejich návrhu bylo rozhodnuto již ten den, kdy návrh na vydání předběžného podali u soudu, mají proto za to,

že soud prvního stupně jejich návrh řádně nepřezkoumal. V případě, že by byly zpeněženy jejich nemovitostí, došlo by k poškození ostatních věřitelů.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení po jeho věcné stránce, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Podle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení ohledně dlužníků, přihlásil mimo jiné pohledávky věřitel BP Integralis Limited (dále věřitel č. 14) v celkové výši 315.360,-Kč, které jsou zajištěny zástavním právem zřízeným na nemovitostech ve vlastnictví dlužníků nacházejících se v katastrálním území Ludvíkovice. Podáním ze dne 15.9.2015 dal věřitel č. 14 insolvenčnímu správci pokyn za účelem zpeněžení nemovitostí sloužící k zajištění jeho pohledávky, a to tak, aby tyto nemovitosti byly zpeněženy dražbou za cenu odpovídající 100% hodnoty těchto nemovitostí.

Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud dospěl k závěru, že návrhu dlužníků na nařízení uvedeného předběžného opatření nelze vyhovět, neboť podmínky pro jeho nařízení splněny nejsou. Odvolací soud považuje ovšem za významné především to, že správce není účastníkem insolvenčního řízení, a již proto i přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu či insolvenčního zákona týkajících se institutu předběžného opatření je vůči němu v insolvenčním řízení vyloučena.

V souladu s ust. § 37 insolvenčního zákona insolvenční správce při výkonu své funkce odpovídá za škodu či jinou újmu spočívající v porušení zákonné povinnosti či povinnosti uložené rozhodnutím soudu a za výkon funkce s odbornou péčí, a proto jej nelze při výkonu jeho základní činnosti (kterou zpeněžení majetkové podstaty jistě je) předběžným opatřením omezit. Je třeba přihlédnout k tomu, že insolvenční správce je procesním subjektem sui generis a předběžným opatřením lze ukládat povinnosti zásadně toliko účastníkům řízení.

Soud proto nemůže výkon činnosti insolvenčního správce v jeho zákonném rámci omezit vydáním předběžného opatření. Může ji toliko korigovat v rámci posuzování a rozhodování těch úkonů insolvenčního správce, k nimž je třeba souhlasu soudu, nebo opatřeními soudního dohledu, k jehož výkonu je vybaven řadou oprávnění (kromě oprávnění vymezených v ust. § 11 insolvenčního zákona jsou vymezeny i v dalších ustanoveních téhož zákona, např. v ust. § 36, ust. § 286 odst. 1 téhož zákona). Soud prvního stupně proto nepochybil, když návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, protože již ze skutkových tvrzení uvedených v předběžném opatření směřujícím proti výkonu funkce insolvenčního správce bylo zřejmé, že návrhu nemůže být vyhověno.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková