1 VSPH 2081/2015-B-19
KSHK 41 INS 11057/2015 1 VSPH 2081/2015-B-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníků: a) Roman Forst, nar. 12. března 1964, IČO 42182590, b) Silvie Forstová, nar. 9. ledna 1965, oba bytem Lampertice 5, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 11057/2015-B-14/celk. 3 ze dne 6. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 11057/2015-B-14/celk. 3 ze dne 6. října 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e , odvolání proti bodům III. a IV. výroku se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Romana Forsta a dlužnice Silvie Forstové (dále jen dlužníci ), na jejich majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 5.5.2015 (A-6) zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením. Při povolení oddlužení soud vycházel z údajů dlužníků o výši závazků vůči 26 věřitelům v celkové výši 6.440.236,04 Kč. Do řízení se přihlásilo 25 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 9.967.738,96 Kč, z toho zajištěné pohledávky činily 3.053.922,70 Kč, z toho byly popřeny na přezkumném jednání pohledávky v celkové výši 2.401.834,37 Kč, pohledávka ve výši 11.132,-Kč byla z uspokojení vyloučena podle § 170 písm. f) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ). Dlužník má příjem ze samostatné výdělečné činnosti ve výši asi 32.000,-Kč měsíčně, dlužnice má příjem ze zaměstnání ve výši asi 12.283,-Kč měsíčně.

Na schůzi věřitelů namítl věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj existenci dluhů z podnikání dlužníka. Na jednání konaném dne 11.9.2015 věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj trval na námitce ohledně dluhů z podnikání dlužníka. Insolvenční správce předložil doklady o úhradě částek 46.996,-Kč a 199,-Kč pro věřitele Finanční úřad pro Královehradecký kraj. Na základě výzvy soudu věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj v podání ze dne 21.9.2015 uvedl, že částka 199,-Kč byla uhrazena třetí osobou na daň z nemovitých věcí dlužnice, v tomto rozsahu vzal věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj přihlášku pohledávky zpět, ohledně částky 46.996,-Kč uvedl, že rovněž vezme přihlášku pohledávky v zaplaceném rozsahu zpět, avšak nadále má za dlužníkem nedoplatky ve výši 46.111,-Kč na základě platebního výměru ze dne 5.12.2013. Věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj proto trval na řešení úpadku dlužníků konkursem.

Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 139/2015-B-17 ze dne 14.8.2015, podle něhož platná právní úprava neumožňuje soudu přezkoumávat důvody, pro které věřitelé dlužníka nesouhlasí s oddlužením, tedy má-li dlužník závazky z podnikání, pak je přípustnost oddlužení plně závislá na vůli věřitelů a na věci nemůže ničeho změnit ani úvaha o poškození ostatních věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a současně zrušil rozhodnutí o řešení úpadku dlužníků nepatrným konkursem.

Dlužníci namítali, že napadené usnesení bylo postiženo vadou spočívající na nesprávném právním posouzení věci a vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítali, že namítat skutečnosti odůvodňující odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení mohli jen věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, což však věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj nebyl. Namítali zvýhodnění věřitele Finanční úřad pro Královehradecký kraj a prolomení zásady společného zájmu věřitelů i marginální povahu pohledávky věřitele Finanční úřad pro Královehradecký kraj. Odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1582/2013-A-20 ze dne 18.2.2014 s tím, že podnikatelský charakter mají jen ty závazky, které vznikly ze smluvního vztahu, jež dlužník jako podnikatel uzavřel s jiným podnikatelem v rámci podnikatelské činnosti. Odkázali na praxi jiných insolvenčních soudů (č.j. KSHK 42 INS 797/2015-B-13 ze dne 28.7.2015, sp.zn. KSHK 40 INS 8890/2015) i na nepředvídatelnost rozhodnutí, rozhodovací praxi a účel oddlužení (sen. zn. IV. ÚS 3860/14 ze dne 18.12.2014, sen.zn. IV.ÚS 2454/14 ze dne 23.9.2014, sen.zn. I. ÚS 2134/13 ze dne 2.4.2014, sen.zn. I. ÚS 3271/13 ze dne 6.2.2014). Navrhovali, aby oddlužení bylo realizováno jak zpeněžením majetkové podstaty, tak plněním splátkového kalendáře a odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1533/2012-B-23 ze dne 15.11.2012 a č.j. 3 VSPH 34/2012-B-32 ze dne 9.3.2012 a dále na usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSCR 32/2011 ze dne 28.3.2012.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle § 405 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 397 odst. 1 IZ určuje, že pokud nedojde ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 403 odst. 2 IZ věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 18.7.2014, č.j. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A-14 zdůraznil, že úprava subjektivní přípustnosti oddlužení obsažená v § 389 IZ a procesu jejího zkoumání v insolvenčním řízení doznala s účinností od 1.1.2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) podstatných změn. Ty spočívají v tom, že jednak je oddlužení výslovně připuštěno také u dlužníka-fyzické osoby, který je podnikatelem (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ), a dále v tom, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka (ať současného nebo předchozího, pokud již podnikatelem není), nejde-li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízením ukončeném zrušením konkursu dle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, brání-bez ohledu na jejich rozsah a další okolnosti věci-řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s jeho oddlužením věřitelé příslušných podnikatelských pohledávek nesouhlasí (§ 389 odst. 2 IZ). K tomu současně znění § 397 odst. 1 IZ stanoví, že v pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na této schůzi věřitelů totiž věřitelé dle § 403 odst. 2 IZ mohou uplatnit i své námitky o skutečnostech odůvodňujících odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 IZ, s tím, že pokud takové námitky do skončení schůze nevznesou, je nastolena fikce jejich souhlasu s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Z obsahu spisu plyne, že dne 27.4.2015 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Na přezkumném jednání dne 24.6.2015 spojeném se schůzí věřitelů namítal věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj, že byly dány skutečnosti pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a to dluhy z podnikání dlužníka. Na jednání dne 11.9.2015 věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj trval na námitkách vznesených dne 24.6.2015 spočívajících v dluzích z podnikání dlužníka, pohledávka věřitele Finanční úřad pro Královehradecký kraj nebyla uhrazena. V podání ze dne 21.9.2015 věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj k platbě ve výši 199,-Kč uvedl, že tato byla uhrazena třetí osobou na daň z nemovitých věcí dlužnice, věřitel vzal v tomto rozsahu přihlášku pohledávky zpět. Částka 46.996,-Kč byla uhrazena do pokladny věřitele na druh daně z příjmu fyzických osob ze strany p. Koudelky. Jako splatné daňové nedoplatky věřitel evidoval za dlužníkem částky 9.400,-Kč jako pohledávku za majetkovou podstatou z titulu zálohy na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2015, dále částku 36.711,-Kč jako nedoplatek daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2011 a pohledávku ve výši 46.530,-Kč jako nedoplatek daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2014. Po platbě provedené třetí osobou po prohlášení úpadku evidoval nadále věřitel nezajištěnou pohledávku za dlužníkem ve výši 46.111,-Kč a vyslovil nesouhlas s řešením úpadku oddlužením a navrhoval, aby soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Protože věřitel Finanční úřad pro Královehradecký kraj účastnící se schůze věřitelů dne 24.6.2015 vyslovil nesouhlas s řešením úpadku oddlužením, když poukázal na skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení spočívající v existenci dluhů z podnikání dlužníka, soud I. stupně postupoval správně, pokud návrhu dlužníků na schválení oddlužení dle § 405 IZ nevyhověl a současně rozhodl o řešení úpadku konkursem, jenž bude při splnění podmínek § 314 odst. 1 písm. a) IZ projednán jako nepatrný. K odvolacím výhradám třeba dodat, že platná právní úprava neumožňuje odvolacímu soudu přezkoumávat důvody, pro něž věřitelé dlužníka nesouhlasí s jeho oddlužením; jinak řečeno, má-li dlužník závazky z podnikání, je přípustnost jeho oddlužení plně závislá na vůli jeho věřitelů bez možnosti její korekce ze strany insolvenčního soudu. Na věci tak nemůže změnit ničeho ani to, že dlužník považoval pohledávku věřitele Finanční úřad pro Královehradecký kraj za marginální. Oddlužení jako způsob řešení úpadku představuje dobrodiní zákona ve vztahu k dlužníkům a nelze je chápat jako právní nárok na způsob řešení úpadku. Jestliže tedy byť i jen jeden věřitel s řešením úpadku nesouhlasil, pak návrhu dlužníků na ohledně řešení úpadku oddlužením nemohlo být vyhověno.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku jako věcně správné potvrdil.

Odvolání proti zbývající části bylo jako nepřípustné odmítnuto dle § 218 písm. c/ o.s.ř., dle § 314 odst. 4 IZ (týká se bodu III. výroku napadeného usnesení) a § 212 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (týká se bodu IV. výroku napadeného usnesení).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že po případném zrušení (nepatrného) konkursu (jednak po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení nebo jednak pro nedostatek majetku) mohou dlužníci podat opětovný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž v rámci posuzování jeho přípustnosti již odpadne podmínka souhlasu věřitele Finanční úřad pro Královehradecký kraj se schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (viz § 389 odst. 2 písm. b/ IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková