1 VSPH 208/2014-A-9
KSHK 42 INS 37445/2013 1 VSPH 208/2014-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Ledeč nad Sázavou, Dobrovítova Lhota 27, zahájené na návrh dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. ledna 2014, č.j. KSHK 42 INS 37445/2013-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. ledna 2014, č.j. KSHK 42 INS 37445/2013-A-4, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti, do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové uložil dlužníkovi Radku Dědičovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do pěti dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužníka a z jeho příloh zjistil, že dlužník je nemajetný. Vyšel z toho, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, v němž je třeba zajistit prostředky na náhradu insolvenčního řízení a ve kterém minimální odměna insolvenčního správce činí 45.000,-Kč. Proto uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že vyměřenou zálohu sníží na částku 20.000,-Kč. Akcentoval, že z jeho průměrné čisté mzdy ve výši 16.200,-Kč měsíčně lze zajistit prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 3). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního návrhu a z jeho příloh zjistil, že dlužník od roku 2012 již nepodniká a je v pracovním poměru u různých zaměstnavatelů-v současné době u zaměstnavatele CRYSTALITE BOHEMIA, s.r.o. s hrubou mzdou ve výši 25.000,-Kč měsíčně, nemá žádné pohledávky nebo zaměstnance ani majetek a má 11 věřitelů, jimž dluží celkem přes 422 tisíc Kč.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak a protože insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé (§ 144 IZ), dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když po dlužníkovi jako navrhovateli zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k absenci majetku dlužníka a k tomu, že se do insolvenčního řízení dosud přihlásil jen jeden věřitel a úpadek dlužníka bude zřejmě řešen jen nepatrným konkursem, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 25.000,-Kč, když další prostředky budou do majetkové podstaty plynou ze mzdy dlužníka (§ 206 odst. 1 písm. i/ ve spojení s § 207 odst. 2 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. února 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková