1 VSPH 2076/2014-A-26
KSUL 46 INS 22800/2014 1 VSPH 2076/2014-A-26

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci navrhovatele-věřitele: A-Trading, a.s., IČO: 48289540, sídlem Praha 1, Karlova 455/48, a dlužnice: Růžena Matrasová, nar. 2. října 1958, IČO:46012338, sídlem Krupka-Maršov, Zelený sad 349, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 22800/2014-A-14 ze dne 29. září 2014,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 22800/2014-A-14 ze dne 29. září 2014 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužnice, na její majetek prohlásil konkurs (bod III. výroku), odmítl návrh na povolení oddlužení dlužnice (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Burián & Penka, insolvence v.o.s. (bod IV. výroku), objasnil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 29.9.2014 (bod V. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek a ke sdělení zajištění váznoucího na majetku dlužnice (body VI. a VII. výroku), nařídil konání prvního přezkumného jednání a svolal první schůzi věřitelů na 13.1.2015 (bod VIII. výroku) a insolvenčnímu správci uložil předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužnice seznam přihlášených pohledávek (bod IX. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 20.8.2014 mu byl doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud měl za doložený příjem dlužnice z podnikání do výše 16.072,-Kč. Jiné příjmy z činnosti dlužnice neměl soud za doložené, včetně příjmů z údajného poradenství v oblasti oddlužení. Dlužnice má dva nezajištěné závazky v celkové výši 71.342,34 Kč, dalších 11 závazků je zajištěných. Dlužnice má nemovitosti v hodnotě asi 3,4 mil. Kč, které jsou předmětem zajištění, avšak s ohledem na předpoklad, že ze zajištění bude uspokojen zřejmě jen první zajištěný věřitel, považoval soud ostatní zajištěné pohledávky za nezajištěné, v celkové výši 822.957,54 Kč, u kterých není dán předpoklad jejich plného uspokojení, přičemž mezi nezajištěnými závazky dlužnice je asi 50% z podnikání.

Soud odkázal na § 389 IZ a oddlužení se závazky z podnikání považoval za možné v případě, že závazky budou uspokojeny v rozsahu 100%. Zároveň dospěl k závěru, že zpeněžením majetkové podstaty by byla dlužnice schopna uhradit méně než 30% nezajištěných závazků a plněním splátkového kalendáře jen 63%, což však při absenci zákonných výjimek k překonání překážky spočívající v existenci závazků z podnikání podle § 389 IZ nepovažoval za dostačující.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že provize za zprostředkování úvěrů byly od ledna do září 2014 v celkové výši 180.988,-Kč, tedy asi 20.110,-Kč měsíčně, příjmy z poradenské činnosti činily 14.000,-Kč měsíčně. Celkové příjmy dlužnice činily 24.776,-Kč, což považovala za dostačující. Životní náklady dlužnice jsou hrazeny ze starobního důchodu její matky. Dodala, že návrhy na povolení oddlužení nezpracovává a že její poradenská činnost spočívá i v oblasti finančních investic. Ze soudního odhadu ceny nemovitostí zjistila, že cena nemovitostí je ještě vyšší, než předpokládala. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení ohledně prohlášení konkursu zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené i řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 a § 390 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Návrh na povolení oddlužení musí podat spolu s insolvenčním návrhem, a podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníkovi.

Podle § 396 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodne insolvenční soud současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne.

Podle § 397 odst. 7 insolvenčního zákona nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné. Podle § 403 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dne 20.8.2014 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenčním návrhem ze dne 29.8.2014 přistoupil k řízení s návrhem na zjištění úpadku dlužnice věřitel A-Trading, a.s. Dlužnice má závazky v celkové výši 3.888.921,63 Kč, z toho z podnikání pochází závazky vůči České podnikatelské pojišťovně, a.s. ve výši 9.918,-Kč, Telefónica Czech Republic, a.s. ve výši 71.394,07 Kč, P.F.art, spol. s r.o. ve výši 34.560,-Kč, Profi credit Czech, a.s. ve výši 49.800,-Kč, VZP ČR ve výši 104.000,-Kč a OSSZ Teplice ve výši 348.082,-Kč. Dlužnice tvrdila existenci měsíčního příjmu ve výši asi 20.000,-Kč a stále podniká. Dlužnice vlastní běžné vybavení domácnosti, vůz a rodinný dům v okresu Teplice, č.p. 349, pozemky st.parc.č. 675, parc.č. 491/26, 491/30, 779/4 v k.ú. Maršov u Krupky, obec Krupka, LV č. 3143, které mají podle znaleckého posudku cenu 4,4 mil. Kč.

V insolvenčním zákoně ve znění účinném od 1.1.2014 akcentoval zákonodárce závěry soudní praxe, podle nichž to, zda existuje rozumný důvod nepokládat neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení, uváží insolvenční soud vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010).

Podle platné úpravy již dluhy z podnikání nebrání oddlužení obecně a zákonodárce ponechává na věřitelích takových pohledávek, aby svým případným rozhodnutím hlasováním na schůzi věřitelů spojeným s podáním námitek podle § 403 insolvenčního zákona definitivně rozhodli, zda má být úpadek dlužníka řešen oddlužením. Při rozhodování o povolení oddlužení by soud měl vzít rovněž v úvahu znění § 397 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda je namístě návrh na povolení oddlužení odmítnout, ponechat definitivní závěr o této otázce až na pořad schůze věřitelů. Pokud jsou ustanovení hlavy páté insolvenčního zákona vnímána ve vzájemných souvislostech, je vyloučeno interpretovat § 389 odst. 2 tohoto zákona tak, že by předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení bylo doložení výslovného souhlasu všech věřitelů (s pohledávkami z podnikání dlužníka) s řešením úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. V obecné rovině by požadavek aktivního souhlasu takových věřitelů měl v praxi za následek faktickou nemožnost oddlužení u naprosté většiny subjektů, jež mají závazky z podnikání. V kontextu citovaných ustanovení se úvaha soudu prvého stupně o tom, že dlužnice nebyla (jako osoba mající závazky z podnikání) oprávněna návrh na povolení oddlužení podat, jeví jako zcela předčasná (k dané problematice viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.2014, sp. zn. 2 VSPH 1294/2014).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 30. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná