1 VSPH 2069/2015-B-94
KSHK 35 INS 28789/2012 1 VSPH 2069/2015-B-94

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Helena anonymizovano , anonymizovano , IČO 47505206, Bratří Štefanů 92/25, 500 03 Hradec Králové, zastoupené advokátkou JUDr. Evou Vaškovou, se sídlem Škroupova 957, 500 02 Hradec Králové, zahájené návrhem věřitele HURSTTRADE, s. r. o., IČ 28626737, se sídlem Jiráskova 81/13, 779 00 Olomouc, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-73 ze dne 16. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-73 ze dne 16. září 2015 se v bodu I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 9. 2015 v bodu I. výroku zamítl návrh dlužnice na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo uloženo insolvenční správkyni Ing. Aleně Janské zdržet se prodeje nemovitostí, a to parcely č. st. 73-zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je budova čp. 92-rodinný dům, parcely č. 104/3-zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 1041 pro katastrální území Slezské Předměstí, obec a okres Hradec Králové u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, a jednotky č. 644/12 v budově čp. 643, 644, podílu na společných částech domu o velikosti 3093/371598 a podílu o velikosti 1031/123866 na parcele č. st. 1403, č. 91/58, č. 91/63 a č. 91/64, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 24154 a 23990 pro katastrální území Třebeš, obec a okres Hradec Králové u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové. V bodu II. výroku soud rozhodl, že o návrhu dlužnice na vydání pokynu v rámci dohlédací činnosti soudu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Bod I. výroku soud odůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2014, č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-A-27, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2014, č. j. 1 VSPH 1659/2014-A-38, byl zjištěn úpadek dlužnice, na její majetek byl prohlášen konkurs (nepatrný) a insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Alena Janská. Přezkumné jednání se konalo dne 19. ledna 2015. Dlužnice si podáními ze dne 17. března 2015, 10. dubna 2015, 5. května 2015 a také při jednání dne

1. června 2015 stěžovala na insolvenční správkyni v tom směru, že v době ustanovení měla pozastavenou činnost insolvenčního správce a neměla být soudem ustanovena. Podáním ze dne 9. července 2015 navrhla, aby byla insolvenční správkyně zproštěna funkce nebo aby byla odvolána. K tomuto návrhu proběhlo dne 3. září 2015 jednání, které bylo za účelem výslechu dlužnicí navržených svědků odročeno na 12. listopadu 2015.

Podáním ze dne 10. září 2015 dlužnice navrhla vydání předběžného opatření nebo udělení pokynu v rámci dohlédací činnosti soudu, v němž zopakovala svá tvrzení uvedená v návrhu na zproštění/odvolání insolvenční správkyně ohledně nemovitostí dlužnice s tím, že považuje postupy insolvenční správkyně za protiústavní a v rozporu s právy dlužnice. Dále dlužnice namítala, že insolvenční správkyně porušuje svou informační povinnost vůči soudu, má pochybnosti o její nepodjatosti vůči věřiteli HURSTTRADE, s. r. o. Dlužnice uvedla, že postup insolvenční správkyně není v souladu se zákonem a základními zásadami insolvenčního řízení; má za to, že jsou dány důvody pro vydání předběžného opatření, neboť je ohroženo řádné zpeněžení nemovitostí dlužnice, tudíž je nutné prozatímně upravit poměry mezi účastníky. Postupem insolvenční správkyně jsou kráceny zájmy věřitelů na co možná největším uspokojení z výtěžku zpeněžení a také zájmy dlužnice. Dlužnice chápe, že v rámci insolvenčního řízení budou její nemovitosti zpeněženy, ale neztotožňuje se s postupem insolvenční správkyně a reálně se obává, že její nemovitosti budou prodány pod cenou a v rozporu se zákonem.

Soud neshledal žádný zákonný důvod pro vyhovění návrhu dlužnice na vydání předběžného opatření. Podle § 82 insolvenčního zákona může soud nařídit předběžné opatření v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Podle § 113 odst. 2 insolvenčního zákona může soud o vydání předběžného opatření rozhodnout do vydání rozhodnutí o úpadku. Omezenost doby, dokdy může soud vydat předběžné opatření je vyjádřena v obou citovaných ustanoveních výslovně. V samotném průběhu insolvenčního řízení, tzn. po rozhodnutí o úpadku již nelze vydat předběžné opatření ve smyslu uvedených ustanovení insolvenčního zákona. Soud nemůže postupovat ani podle § 293 insolvenčního zákona, neboť insolvenční správkyně nepožádala o přezkoumání pokynu zajištěného věřitele v rámci dohlédací činnosti soudu. Nenastala ani situace podle § 230 odst. 4 insolvenčního zákona, kdy by soud rozhodoval o pokynech zajištěného věřitele (pokud by druhý zajištěný věřitel nesouhlasil s pokynem v pořadí prvního zajištěného věřitele). Zpeněžení nemovitostí dlužnice probíhá za souhlasu zajištěných věřitelů i zástupce věřitelů, ostatní věřitelé se v průběhu insolvenčního řízení nevyjádřili, a to ani nesouhlasně.

Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky dle § 82 nebo § 113 insolvenčního zákona, a proto návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Dlužnice podala včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhla bod I. výroku změnit a navrhované předběžné opatření uložit s účinností do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o odvolání nebo zproštění insolvenční správkyně z její funkce. Odvolání odůvodnila tím, že rodinný dům dlužnice bude zpeněžován za situace, kdy je rozpor v pokynech zajištěných věřitelů a ze zpráv insolvenční správkyně nejsou známy bližší informace, za jakou cenu má být dům prodáván (hrozí, že bude zpeněžen za nižší cenu, než je cena stanovená znalcem). Dále dlužnice nesouhlasí s názorem soudu, že nelze po rozhodnutí o úpadku již vydat předběžné opatření. Soud se měl zabývat tím, zda není možné vydat předběžné opatření podle § 102 o. s. ř. Je zapotřebí předmětného předběžného opatření, aby byl nemovitý majetek zpeněžen za odpovídající cenu.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

V předmětné insolvenční věci již byl zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že už z těchto důvodů je vyloučeno uložení předběžného opatření dle § 82 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého může být uloženo předběžné opatření v tomto odstavci specifikované jen do rozhodnutí o insolvenčním návrhu, a je též vyloučeno předběžné opatření dle § 113 insolvenčního zákona, které lze uložit do vydání rozhodnutí o úpadku. Kromě toho odvolací soud dodává, že ani jedno z uvedených ustanovení neumožňuje ukládat předběžné opatření insolvenčnímu správci.

Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, včetně § 102 odst. 1, podle kterého může soud nařídit předběžné opatření, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen.

V projednávaném případě uváděla dlužnice jako důvod návrhu na předběžné opatření a též důvod odvolání, že insolvenční správkyně svou činností v podstatě poškozuje majetkovou podstatu. Takový návrh však nesměřuje k zatímní úpravě dispozice dlužnice s majetkem v majetkové podstatě, ale má zabránit insolvenční správkyni v provádění jejích úkonů dle insolvenčního zákona, které dlužnice považuje za nesprávné a působící v neprospěch hodnoty majetkové podstaty. Proto ani z tohoto důvodu nemůže dopadat na posouzení odvolacího návrhu dlužnice speciální ustanovení uváděného § 113 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť jeho smyslem je poskytnout věřitelům ochranu před úkony dlužníka vedoucími ke snižování hodnoty nebo změnám ve skladbě majetkové podstaty.

Formou návrhu na předběžné opatření dle § 102 odst. 1 o. s. ř. nelze insolvenčnímu správci ukládat konkrétní povinnosti. Jak již Vrchní soud v Praze uvedl ve svých předchozích rozhodnutích o této otázce vztahující se k činnosti správce konkursní podstaty podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008 sp. zn. 15 Cmo 24/2008, publikovaném pod č. R 27/2009 Sbírky soudních rozhodnutí, nebo v usnesení téhož soudu ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. 1 Ko 97/2005, publikovaném pod č. R 75/2008 tamtéž), jejichž závěry lze využít i pro úpadkové řízení dle insolvenčního zákona, podmínky pro nařízení předběžného opatření jsou dány tam, kde jednání účastníka, popř. třetí osoby, vykazuje takové znaky, pro něž je třeba nařízení předběžného opatření, aby účel zákona či cíl insolvenčního řízení (konkursu) nebyl mařen ani oddalován, avšak pouze za předpokladu, že omezení vyplývající ze zákona k zajištění téhož nepostačují. Insolvenční správce (dříve správce konkursní podstaty) však není účastníkem insolvenčního (konkursního) řízení a na jeho činnost dohlíží v průběhu řízení insolvenční soud dle § 10 písm. b) insolvenčního zákona.

Proto je pojmově vyloučeno, aby soud správci ukládal povinnosti, či jej v jeho činnosti omezoval formou předběžného opatření.

Jak odvolací soud zdůvodnil, nemůže být výkon činnosti insolvenčního správce v jeho zákonném rámci omezen vydáním předběžného opatření. Soud může tuto činnost toliko korigovat v rámci posuzování a rozhodování těch úkonů insolvenčního správce, k nimž je třeba souhlasu soudu, nebo opatřeními soudního dohledu, k jehož výkonu je vybaven řadou oprávnění (kromě oprávnění vymezených v § 11 insolvenčního zákona jsou uvedeny i v dalších ustanoveních téhož zákona, např. v § 36, § 286 odst. 2 téhož zákona).

Vzhledem k těmto závěrům odvolací soud podle § 219 o. s. ř. bod I. výroku usnesení jako věcně správný potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. listopadu 2015

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková