1 VSPH 2036/2013-A-13
MSPH 89 INS 28031/2013 1 VSPH 2036/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Ocelíkova 672, 149 00 Praha 4, adresa pro doručení: Einsteinova 10, 109 00 Praha 10, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 28031/2013-A-8, ze dne 12. listopadu 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 28031/2013-A-8, ze dne 12. listopadu 2013, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi Zdeňku Šťástkovi (dále jen dlužník) povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení a zejména uvedl, že v projednávaném případě podal dlužník řádný návrh na zahájení insolvenčního řízení, z něhož vyplývá, že vlastní 1/2 nemovitostí: dům č.p. 10, parc. č. 34 a pozemku parc. č. 34 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku parc. č. 35 (zahrada) zapsaných na LV č. 52 pro obec Praha, katastrální území Petrovice, u KÚ pro hl. m. Prahu, pozemku parc. č. 428/7 (orná půda) a č. 430/5 (ostatní plocha) zapsaných na LV č. 419 pro obec Prahu, katastrální území Petrovice, u KÚ pro hl. m. Prahu a pozemek parc. č. 486/2 (vodní plocha), zapsaný na LV č. 489 pro obec Prahu, katastrální území Křeslice, u KÚ pro hl. m. Prahu. Dlužník navrhl jako způsob řešení svého úpadku oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Z obsahu jeho insolvenčního návrhu a připojených příloh však vyplývá, že v případě prodeje nemovitostí dlužníka bude uspokojen zajištěný věřitel dlužníka, na nezajištěné věřitele však nezbudou z výtěžku prodeje k rozdělení prostředky ani k úhradě 30 % výše jejich pohledávek. Dlužník navíc eviduje nezajištěné závazky ze svého podnikání. Nesplňuje proto zákonné předpoklady pro oddlužení a jeho úpadek bude třeba řešit prohlášením konkursu na jeho majetek. Za této situace mu soud uložil zálohu v takové výši, která by poskytovala dostatečné prostředky pro náklady insolvenčního správce v prvotní fázi řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu odvolací soud zálohu snížil na 8.000,-Kč, což je výše, kterou je schopen uhradit. Tvrdil,

že z prodeje jeho nemovitostí bude možno uhradit 30 % výše jeho závazků vůči nezajištěným věřitelům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník má závazky ve výši 10.860.338,51 Kč, z toho ve výši 9.377.973,60 Kč zajištěné nemovitostmi, které jsou z 1/2 ve vlastnictví dlužníka. Dle znaleckého posudku činí odhadní cena ideální poloviny nemovitostí, které má dlužník ve svém majetku, 10.390.000,-Kč. Finanční prostředky v hotovosti nebo na účtech dlužník žádné v seznamu majetku neuvedl.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud předesílá, že z odhadu obvyklé ceny dlužníkova podílu na nemovitostech vyplývá, že lze očekávat výtěžek jejich zpeněžení přibližně o 100.000,-Kč vyšší, než činí celková výše pohledávek zajištěných věřitelů dlužníka. V současném stadiu řízení proto nelze zcela vyloučit, že jako způsob řešení jeho úpadku bude možno zvolit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka.

Se soudem I. stupně ovšem lze souhlasit v tom, že insolvenčnímu správci je třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty a jejího prodeje, a to bez zřetele k tomu, jakým způsobem bude jeho úpadek řešen. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, postupoval soud prvního stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž je možnost řešení úpadku dlužníka oddlužením a to, že z majetku dlužníka by bylo možno i v případě prohlášení konkursu z prodeje nemovitého majetku dlužníka uhradit též náklady tohoto řízení, a pro potřeby úhrady prvotních úkonů insolvenčního správce bude postačovat dle odvolacího soudu záloha ve výši 10.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že zálohu dlužníku snížil na částku 10.000,-Kč a současně prodloužil její splatnost.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 31. prosince 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová