1 VSPH 2027/2016-A-15
KSLB 87 INS 20268/2016 1 VSPH 2027/2016-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Spacium, o. p. s. v likvidaci, IČO 26479320, se sídlem Šlikova 127/18, 460 07 Liberec, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 20268/2016-A-8 ze dne 16. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 20268/2016-A-8 ze dne 16. září 2016, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 16. 9. 2016 uložil dlužníkovi zaplatit zálohu 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení do 7 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 31. 8. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem.

V odůvodnění usnesení soud odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, zejména se jedná o počáteční výdaje správce související s výkonem jeho funkce. Z obsahu insolvenčního spisu soud dále zjistil, že dlužník vlastní pouze scanner, kopírku, fax a knižní tituly, které nedávají záruku úhrady nákladů řízení, když lze předpokládat řešení úpadku konkursem a v takovém případě činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Proto soud dlužníku uložil povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Soud dlužníka usnesením ze 13. 10. 2016 vyzval, aby své odvolání doplnil o údaj, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu a čeho se domáhá. Dlužník tak dne 25. 10. 2016 učinil a žádal, aby soud napadené usnesení změnil tak, že je povinen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč. Uvedl, že je obecně prospěšnou společností, tedy že jejím primárním účelem není podnikatelská činnost a v současné době nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k uhrazení zálohy v soudem stanovené výši.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným. isir.justi ce.cz

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že 31. 8. 2016 byl v insolvenčním rejstříku zvěřejněn insolvenční návrh dlužníka, jímž se domáhal prohlášení úpadku. Z návrhu vyplývá, že dlužník má celkem 6 závazků v celkové výši 433.546,84 Kč. Dlužník vlastní scanner, kopírku, fax a knižní tituly Liberec 1968 (417 ks), Socha a město (463 ks), Liberec 1968 CD + DVD (14 ks), Spacium (7 ks) a V prostoru 2000 (198 ks), jejichž hodnotu dlužník odhaduje na 22.000 Kč dle nabídky Statutárního města Liberec, které je dle dlužníka ochotno tyto tituly za uvedenou cenu koupit. Dlužník dále vlastní běžný účet, jehož stav je ke dni podání insolvenčního návrhu záporný, tj.-70,93 Kč. Stav pokladny dlužníka je rovněž záporny (-1.404 Kč).

Odvolací soud konstatuje, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních právnických osob, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 insolvenčního zákona). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být (v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka) alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Z uvedeného plyne, že bude-li zjištěno, že dlužník (nehledě na to, zda je podnikatelem) nemá majetek postihnutelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Nadto třeba akcentovat, že dlužník své odvolání odůvodňuje nedostatkem finančních prostředků (majetku), jenž podle § 108 insolvenčního zákona nepředstavuje překážky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Závěr insolvenčního soudu o tom, že v projednávané věci lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem, je správný. V něm náklady insolvenčního řízení budou tvořeny mimo jiné vždy i hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000 Kč. Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že by očekávané náklady insolvenčního řízení bylo možno hradit z majetkové podstaty, když dlužník nevykazuje žádný příjem a jeho majetek bude pravděpodobně jen obtížně zpeněžitelný (nabídku na koupi knižních titulů Statutárním městem Liberec dlužník nijak nedokládá, nadto jejich obtížnou zpeněžitelnost sám tvrdí ve svém návrhu), dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková