1 VSPH 2012/2013-A-117
MSPH 93 INS 1867/2013 1 VSPH 2012/2013-A-117

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: CTY GROUP, a.s., IČO: 17046581, sídlem Praha 1, Na Poříčí 1079/3a, zast. JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1079/3a, zahájeném k návrhu věřitele: Komerční banka, a.s., IČO: 45317054, sídlem Praha 1, Na Příkopě 696/33, zast. Mgr. Jindřichem Arabaszem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 1867/2013-A-96 ze dne 8. srpna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 1867/2013-A-96 ze dne 8. srpna 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh a v bodě II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že navrhovatel tvrdil existenci pohledávek za dlužníkem a) ve výši 65.630.229,17 Kč z titulu směnečného rukojemství na směnce vystavené akciovou společností Česká Unigrafie, b) ve výši 259.891.860,21 Kč z titulu ručení za závazky akciové společnosti Česká Unigrafie, c) ve výši 248.648.738,06 Kč z titulu směnečného rukojemství směnky vystavené akciovou společností BOHEMIA PRINT a d) pohledávky ve výši 65.630.229,17 Kč z titulu směnečného rukojemství směnky společnosti s ručením omezeným TISKÁRNA REPROPRINT, která zanikla fúzí s Českou Unigrafií, a.s. Pohledávky byly splatné dne 11. června 2012, 1. listopadu 2012 a 9. července 2012. Jako dalšího věřitele navrhovatel uvedl Sun Chemical, s.r.o. a Československou obchodní banku, a.s., jejich splatné pohledávky řádně identifikoval.

Soud měl za to, že v případě navrhovatele jde o splatné a nepodmíněné pohledávky. Pohledávka ad a) byla přihlášena za výstavcem směnky, nikoli z avalu, a podmínka spočívala v tom, že nebude při přezkumném jednání zjištěna pohledávka z hlavního závazku, který směnka zajišťovala, že v případě duplicity směnky ad a) a ad d) je navrhovatel oprávněn vymáhat dle svého uvážení, že navrhovatel nebyl povinen přeložit směnku k placení dlužníkovi ani výstavci, právní následky předložení směnky k placení nastaly nejpozději doručením směnečného platebního rozkazu. Česká Unigrafie, a.s. byla v době vyplnění směnky v konkursu, konkurs byl prohlášen i na majetek BOHEMIA PRINT, a.s., v době podpisu směnky byl oprávněn jednat za BOHEMIA PRINT, a.s. Jan Černický. Pokud šlo o pohledávku z ručení

České Unigrafii, a.s., souhlasu valné hromady nebylo třeba, § 196a ObchZ na daný případ nedopadal. Ing. Frelich nebyl oprávněn jednat za Českou Unigrafii, a.s. samostatně, dlužník byl osobou ovládající Českou Unigrafii, a.s., s níž tvoří koncern, neboť je osobou jednající ve shodě s Ing. Krajňákem a Ing. Kamarásem, s nimiž v souladu s § 66 odst. 4 ObchZ disponuje většinou hlasovacích práv v České Unigrafii, a.s. Úvěry a jejich zajištění navíc byly sjednávány za podmínek obvyklých v obchodním styku, tudíž v souladu s ustálenou judikaturou nelze konstatovat rozpor s § 196a ObchZ.

Soud měl však za to, že ke dni rozhodnutí o návrhu na zjištění úpadku nebyla osvědčena pluralita věřitelů, jimž dle tvrzení navrhovatele měli být Sun Chemical, s.r.o. a Československá obchodní banka, a.s.

Podle Městského soudu v Praze bylo v řízení osvědčeno, že Sun Chemical, s.r.o. dodávala zboží akciovým společnostem Česká Unigrafie a BOHEMIA PRINT, a že dlužník podepsal dne 10. června 2011 ručitelské prohlášení, ve kterém uvedl, že je mu známo, že tento věřitel a zde uvedené společnosti uzavírají tohoto dne smlouvu o dodávce inkoustu a tiskařské barvy s tím, že kopie podmínek tvoří přílohu této smlouvy. Jako přílohu smlouvy dlužník označil ceník barev z ledna 2011. Byť je z korespondence mezi účastníky zjevné, že kromě ručitelského prohlášení měly být uzavřeny smlouvy o dodávkách, z provedeného dokazování závěr, že smlouvy, byť konkludentně, uzavřeny byly, učinit nelze bez provedení dalšího dokazování svědeckými výpověďmi. Ručení lze platně převzít toliko za existující závazek (byť třeba z neplatné smlouvy), z provedeného dokazování se (bez jeho dalšího doplňování) však pouze podává, že věřitel pokračoval v dodávkách zboží ČU a BP podle zavedené praxe. Nebyla tedy osvědčena existence právního titulu, na jehož základě měl dlužníku budoucí závazek vzniknout, zajišťovaný závazek proto nemohl být identifikován způsobem, který jej činí nezaměnitelným s jiným. Soudu tak nebylo zřejmé, za jaké závazky se měl dlužník zaručit.

K pohledávce Československé obchodní banky a.s. Městský soud připomněl, že rozhoduje o insolvenčním návrhu (nejedná se tedy o projednávání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, které podléhá zcela odlišnému režimu) a že bez dalšího dokazování (např. svědeckou výpovědí bývalého zaměstnance věřitele, jak je navrhováno v námitkách dlužníka proti směnečnému platebnímu rozkazu) není schopen posoudit, zda věřitel porušil své povinnosti dle zákona o kapitálových trzích, a především není schopen v rámci tohoto řízení posoudit, zda věřitel porušil dohodu o směnečném právu vyplňovacím v kvantitativním rozsahu, tedy zda vyplnil sumu vyšší či nikoli. Bez zpracování dalšího znaleckého posudku soud není schopen ani určit, zda závazek směnkou zajišťovaný je nižší a o kolik. Rovněž tak soud bez dalšího dokazování není schopen posoudit, zda věřitel při vyplňování směnky postupoval v rozporu s dobrými mravy či nikoli, jaké byly zvyklosti mezi účastníky ohledně restrukturalizace pohledávek ze smluv o derivátových obchodech. Pokud věřitel a navrhovatel argumentovali tím, že v řízení vedeném u téhož soudu pod sp.zn. 24 Cm 20/2010 byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, tak soud objasnil, že takový rozsudek se nevztahuje na dlužníka, nýbrž toliko na avalisty, a že některé z námitek avalistům nepřísluší, některé z jejich námitek byly vzneseny opožděně či opožděně doplňovány či nebyly dostatečně konkrétní. Proto v insolvenčním řízení nelze závěry plynoucí z dosud nepravomocného rozsudku použít ani podpůrně.

Městský soud v Praze dále zohlednil, že některé závazky dlužník uhradil po podání insolvenčního návrhu, u jiných dosáhl s věřiteli uzavření dohod o splátkách apod. Pokud navrhovatel namítal nesprávnost či neúplnost seznamu závazků předloženého dlužníkem, tak vysvětloval, že seznamy předkládané dlužníkem na základě rozhodnutí soudu podle § 128 odst. 3 IZ slouží především k tomu, aby si před rozhodnutím ve věci soud ujasnil otázku, zda je dlužník v úpadku. Ohledně tvrzení navrhovatele o chybách v seznamech spočívajících v absenci závazků vůči navrhovateli, Sun Chemical, a.s. a Československé obchodní bance, a.s., které dlužník považuje za sporné, pak dle soudu se jejich neuvedením dlužník nesnažil zakrýt svou úpadkovou situaci. Zda vede dlužník řádně své účetnictví, není pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu podstatné, tyto otázky mají být řešeny ve správním řízení.

Za situace, kdy nebyl osvědčen úpadek dlužníka (nebyla osvědčena mnohost věřitelů), soud nepovažoval za nutné doplňovat dokazování o znalecký posudek, který by měl osvědčit úpadek dlužníka ve formě předlužení. Důkazy ohledně existence dalších navrhovatelem označených věřitelů soud provedl pouze v uvedeném rozsahu dlužníkem označených věřitelů Sun Chemical, s.r.o. a Československá obchodní banka, a.s., když u ostatních věřitelů navrhovatel netvrdil, že za dlužníkem mají ke dni rozhodnutí splatné pohledávky po dobu delší 30 dnů. Další označené důkazy-hospodářské analýzy, účetní závěrky, korespondence mezi účastníky ohledně mimosoudního řešení apod. nemohly mít vliv na rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatel včas odvolal. Namítal, že pohledávka Československé obchodní banky, a.s. ve výši 106.864.730,96 Kč vznikla z titulu zajišťovací směnky vlastní vystavené dlužníkem k zajištění závazků z rámcové smlouvy o derivátových obchodech mezi Československou obchodní bankou, a.s. a dlužníkem, splatná byla od 19. prosince 2009. Pohledávka Sun Chemical, s.r.o. vznikla z titulu ručitelského prohlášení dlužníka ze dne 10. června 2011, splatná byla částečně 23. července 2012 a zčásti 13. srpna 2012. Namítal, že soud pominul existenci seznamu závazků, který prokazuje úpadek dlužníka, nesprávně posoudil pohledávky Československé obchodní banky, a.s. a Sun Chemical, s.r.o., nevypořádal se s tvrzeným úpadkem ve formě předlužení, nerozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření o ustanovení předběžného správce a dopustil se řady procesních pochybení.

Ze seznamu závazků plyne, že dlužník měl splatné závazky vůči věřitelům v celkové výši 142.703.401,32 Kč splatné po dobu delší tří měsíců a závazky splatné po dobu delší 30 dnů po splatnosti vůči dalším devíti věřitelům v celkové výši 89.931.775,39 Kč, přičemž podle výpisu z účtu k 8. srpnu 2013 měl dlužník na účtech toliko 1.813.967,79 Kč a 743.383,27 euro, což k úhradě pohledávek nepostačuje. Ohledně pohledávky Československé obchodní banky, a.s. navrhovatel uvedl, že otázka oprávnění vyplnit výši sumy ve směnce by nedopadala na samotnou existenci pohledávky, ale pouze na výši vymahatelného směnečného závazku. Dlužník neuvedl, v čem by měl spočívat rozpor s dobrými mravy při vyplňování směnky. Soudu vytýkal, že neuvedl, pro které sporné skutečnosti by musel provést dokazování. S ohledem na prohlášení dlužníka ze dne 8. února 2012 v bodě 12 měl pohledávku Československé obchodní banky, a.s. co do částky 3.384.334,73 Kč za nespornou, dále odkázal na znalecký posudek Ing. Ivo Strejce ze dne 30. srpna 2012. Navrhovatel odkázal na rozsudek sp.zn. 24 Cm 20/2010, ze kterého plyne, že námitky avalistů v řízení sp.zn. 24 Cm 20/2010 se shodují s námitkami dlužníka a soud je v rozsudku shledal jako nedůvodné.

Ohledně existence pohledávky Sun Chemical, s.r.o. navrhovatel odkázal na dokumenty Project Spring: Posouzení možných variant dalšího vývoje skupiny České Unigrafie, a.s. a finanční pozice skupiny CTY GROUP, a.s. a CTY GROUP, a.s.: Analýza závazků společnosti , že dlužník pohledávku věřitele Sun Chemical, s.r.o. zpochybnil účelově, že osvědčení písemné formy Rámcové smlouvy nebylo nutné. Namítal, že v rámci ústního odůvodnění napadeného usnesení soud vyslovil názor, že by Sun Chemical, s.r.o. s pohledávkou v rámci sporného řízení pravděpodobně uspěla a že soud neuvedl konkrétní skutečnosti, které považoval za sporné, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení.

Navrhovatel soudu vytýkal, že se v napadeném usnesení nevypořádal s otázkou předlužení dlužníka, že tržní hodnota majetku dlužníka je o více než 70 % nižší než hodnota dlužníkem tvrzená, dlužník je ve ztrátě.

Navrhovatel dále soudu vytýkal, že se žádným způsobem nevypořádal s návrhem na ustanovení předběžného správce ze dne 19. června 2013, toliko přípisem ze dne 10. června 2013 sdělil, že jej nepovažuje za návrh na vydání předběžného opatření. Protože pohledávky navrhovatele byly osvědčeny, nařízení předběžného opatření považoval za důvodné.

Navrhovatel tvrdil procesní pochybení soudu spočívající v nutnosti soud upozornit na vady seznamu závazků, nepřipravenost nařízeného jednání, nerelevantní provádění důkazů, absence naplnění vyšetřovací zásady. Soud v rozporu s návrhem neprovedl důkaz znaleckým posudkem na oceněné reálné hodnoty majetku dlužníka jako jediného relevantního důkazu pro posouzení úpadku ve formě předlužení.

Ze shora uvedených důvodů navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a zjistil úpadek dlužníka nebo aby usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 7. listopadu 2013 se dlužník vyjádřil k odvolání navrhovatele. Jednání navrhovatele považoval za šikanózní, tvrdil, že splatné a nesporné závazky řádně platí, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 30/2009, na § 133 odst. 2 a § 136 IZ.

Ohledně tvrzené pohledávky Československé obchodní banky, a.s. dlužník tvrdil rozpor s dobrými mravy spočívající v několikanásobně vyšší vyplněné směnečné sumě než jako umožňuje směnečné oprávnění. Tvrdil porušení zavedené praxe při zajištění kursových rizik ze strany Československé obchodní banky, a.s. Mezi dlužníkem a Československou obchodní bankou, a.s. probíhá sporné řízení na základě podaných směnečných námitek. Dlužník namítal porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu ze strany Československé obchodní banky, a.s. a dovozoval, že směnce chybí podstatná náležitost-jméno toho, komu má být placeno, přičemž formulaci na řad ČSOB považoval za zmatečnou. Ohledně možnosti uznání závazku odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 522/2001. Dlužník namítal, že Československá obchodní banka, a.s. nepostupovala v souladu s Rámcovou smlouvou, že část částky ze smluvních transakcí podle Rámcové smlouvy zanikla a že se Československá obchodní banka, a.s. neobrátila na referenční obchodníky a v rozporu se smlouvou uzavřela náhradní transakci se svojí mateřskou společností KBC Bank N.V.

Dlužník namítal, že se navrhovatel snažil opětovně účelově tvrdit, že měla být údajně dne 10. června 2011 uzavřena konkludentně rámcová smlouva mezi BOHEMIA PRINT, a.s., Českou Unigrafií, a.s., Sun Chemical, s.r.o. a Sun Chemical AG. Žádná písemná smlouva o dodávkách inkoustu nebyla soudu předložena. Pohledávky přihlášené Sun Chemical, s.r.o. nevznikly na základě smlouvy ze dne 10. června 2011, jejich důvodem jsou jednotlivé objednávky a dodací listy. Protože neexistuje rámcová smlouva, nemohl vzniknout žádný závazek a s ohledem na akcesoritu ručení nemůže existovat ručitelský závazek dlužníka. I pokud by byla rámcová smlouva uzavřena v písemné podobě, nenastala splatnost ručitelského závazku, protože nebyly splněny podmínky pro splatnost závazku.

Dlužník popřel, že by byl předlužen, návrh na přezkoumání předlužení znaleckým posudkem považoval za nadbytečný. Ohledně vyšetřovací zásady odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 14/2011. Pro ustanovení předběžného správce neshledal dlužník důvod.

Ze shora uvedených důvodů dlužník navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

Z vyjádření Československé obchodní banky, a.s. ze dne 8. října 2013 se podává, že zamítnutí insolvenčního návrhu nebylo důvodné, že dlužník pohledávku ve výši 3.384.334,73 Kč uznal, že nebyly porušeny povinnosti podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, což bylo dvakrát přezkoumáno ze strany ČNB, námitku dlužníka považovala za účelovou. Československá obchodní banka, a.s. popřela, že by porušila dohodu o směnečném vyplňovacím právu, odkázala na znalecký posudek, podle kterého měla dlužná částka činit 3.384.334,73 Kč. Namítala podjatost znalce Ing. Strejce, vytýkala, že znalec nepoužil pro výpočet kurz ČNB, který je pro výpočet výslovně definován smlouvou mezi Československou obchodní bankou, a.s. a dlužníkem. Pohledávku přihlásila z titulu směnky vlastní, nikoli z titulu rámcové smlouvy o devizových obchodech, a odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 24 Cm 20/2010-268. Proto se domnívala, že napadené usnesení by měl odvolací soud změnit a úpadek dlužníka by měl být zjištěn.

Rovněž tak věřitel Sun Chemical, a.s. ve svém vyjádření ze dne 8. ledna 2014 rozporoval závěry Městského soudu v Praze stran nedoložení pohledávek více věřitelů a tvrdil, že dlužníkův ručitelský závazek je ve smyslu závěrů plynoucích z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3632/2012 dostatečně určitý a že věřiteli nemůže jít k tíži, pokud dlužník v pozici ručitele nepostupoval dostatečně obezřetně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3).

Napadené rozhodnutí stojí ve své podstatě na tom, že není naplněn jeden ze znaků úpadku dlužníka, a to pluralita věřitelů, neboť vedle navrhovatele, jehož nároky měl soud za doložené, ke dni rozhodnutí o návrhu na zjištění úpadku nebylo v řízení osvědčeno, že by měl dlužník ještě další věřitele se splatnými pohledávkami po dobu delší třiceti dnů po splatnosti. Tento závěr však odvolací soud nesdílí, neboť má za to, že věřitelem dlužníka je též Československá obchodní banka, a.s., a to přinejmenším v rozsahu směnečné pohledávky ve výši 3.384.334,73 Kč, kterou dlužník uznal. Tím, že sumu na tuto pohledávku připadající dlužník složil do notářské úschovy, pak tato banka věřitelem dlužníka být nepřestala, tak by tomu bylo jedině v případě, že by dlužník tuto pohledávku zcela uhradil právě tomuto věřiteli, popř. že by zanikla jinak.

Takovéto plnění (složené do notářské úschovy) může však prokazovat existenci prostředků postačujících k úhradě závazku za situace, kdy dlužník tyto závazky rozporuje, ale pro případ, že by se s touto jeho obranou insolvenční soud neztotožnil, dokládá tímto způsobem, že není v úpadku, tedy, jinak řečeno, že je schopen uhradit i ty své závazky, které neuznává.

Dlužník však v souzené věci nevysvětlil, proč pohledávku, již sám uznává, věřiteli neuhradil, ale složil ji do notářské úschovy pro případ, že věřitel bude v nalézacím řízení úspěšný. Takové počínání nedává smysl, neboť, zjednodušeně řečeno, má-li proti nároku věřitele výhrady, je namístě je sdělit i v insolvenčním řízení v rámci obrany proti insolvenčnímu návrhu, a nemá-li jich, pak je třeba zaplatit.

Protože Městský soud v Praze, veden odlišným právním názorem stran plurality dlužníkových věřitelů, již dále nezkoumal, zda jsou splněny i ostatní znaky dlužníkova úpadku ve smyslu § 3 IZ, odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu neobstojí, a proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pro potřeby dalšího řízení k odvolacím výhradám týkajícím se náležitostí požadovaných seznamů, jejichž absence vytváří domněnku úpadku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen.zn. 29 NSČR 17/2009), odvolací soud pokládá za užitečné odkázat na standardní závěry plynoucí z rozhodovací praxe soudů, dle které dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b), odst. 3 IZ povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje (viz usnesení NS ze dne 30.4.2013, sen.zn. 29 NSČR 45/2010).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. ledna 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová