1 VSPH 2000/2013-A-60
KSHK 41 INS 12083/2012 1 VSPH 2000/2013-A-60

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice Žanety anonymizovano , anonymizovano , IČO 68495749, místem podnikání Nová 390, 507 91 Stará Paka, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Orlická 163, 500 03 Hradec Králové, zahájené na návrh: a) BOS GROUP, s.r.o., IČO 27479463, sídlem Tovární 1112, 537 01 Chrudim, zastoupeného JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem Poděbradova 54, 512 51 Lomnice nad Popelkou, b) Universal Opportunity, s.r.o., IČO 28821149, sídlem Bořivojova 878/35, 130 00 Praha-Žižkov, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, o odvolání navrhovatelů a), b) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 12083/2012-A-45/celk. 5, ze dne 31. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 12083/2012-A-45/celk. 5, ze dne 31. července 2013, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením v bodu I. výroku zamítl insolvenční návrh věřitelů BOS GROUP, s.r.o. a Universal Opportunity, s.r.o. (dále jen navrhovatel a/, b/), v bodu II. výroku rozhodl o povinnosti navrhovatelů zaplatit dlužnici Žanetě anonymizovano (dále jen dlužnice) náhradu nákladů řízení ve výši 13.068,-Kč k rukám jejího právního zástupce, dále v bodu III. výroku rozhodl o vrácení složené zálohy navrhovateli a) na náklady insolvenčního řízení (bod II. výroku), v bodu IV. výroku o povinnosti navrhovatele a) sdělit pro účel vrácení zálohy číslo bankovního účtu a v bodu V. výroku o povinnosti navrhovatelů zaplatit státu soudní poplatek.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno návrhem podaným navrhovatelem a) dne 18.5.2012. Navrhovatel a) ve svém návrhu zejména tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 225.989,-Kč s úrokem z prodlení (ke dni 22.4.2012) splatnou déle než 30 dnů (konkrétně od července 2010). Pohledávka se skládá z dluhu vzniklého dlužnici na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnanců k výkonu práce ze dne 17.5.2010, ve znění dodatku č. 1 ze dne 27.9.2010, podle které dlužnice neplnila povinnost hradit navrhovateli a) sjednané plnění za přidělené zaměstnance a dále z neuhrazených poskytnutých bezpečnostních služeb na základě smlouvy uzavřené dne 26.11.2010, ve znění dodatku č. 1 ze dne 27.1.2011. Uvedený nárok uplatnil navrhovatel vůči dlužnici též občanskoprávní žalobou, která je projednávaná pod sp. zn. 14C 753/2011 u Okresního soudu v Jičíně.

Navrhovatel a) označil další věřitele dlužnice, a to Českou republiku-Českou správu sociálního zabezpečení, Křížová 25, 150 00 Praha, a Okresní správu sociálního zabezpečení Jičín, Riegrova 1143, 506 11 Jičín, s pohledávkami ve výši 29.870,-Kč splatnými déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, dále Universal Opportunity, s.r.o., IČO 28821149, Bořivojova 878/35, 130 00 Praha-Žižkov, s pohledávkou z titulu neuhrazené faktury za objednané služby-zajištění zhotovení hromosvodů včetně revize ve výši 68.966,-Kč, dále pohledávku KEIZER, s.r.o., IČO 25950860, Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3-Žižkov, z titulu neuhrazené faktury za dodávku lisovaného sena ve výši 228.297,-Kč, dále pohledávku FjordStar, s.r.o., IČO 24144355, Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3-Žižkov, z titulu neuhrazené faktury-přefakturace spotřeby el. energie ve výši 25.585,-Kč, dále pohledávku z titulu neuhrazené faktury za vodoinstalatérské práce ve výši 151.502,-Kč, všechny splatné déle než 90 dnů po lhůtě splatnosti. Navrhovatel a) tvrdil, že dlužnice není schopna plnit své závazky, neboť má více věřitelů a těmto věřitelům (minimálně třem) neplní závazky déle jak 3 měsíce.

Navrhovatel b) přistoupil do insolvenčního řízení svým návrhem došlým soudu dne 3.12.2012. Ve svém návrhu tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku za zhotovení a revizi hromosvodů na nemovitostech dlužnice, budově hřebčína č.p. 1080/9. Zakázku za dlužnici objednal a zaplatil u společnosti ELIT plus CZ, s.r.o.-elektro, se sídlem Vlkov 6, Nová Paka, a to ve výši 68.966,-Kč, a dále ji přefakturoval dlužnici dne 30.9.2011 se splatností ke dni 14.10.2011. Jako dalšího věřitele dlužnice označil navrhovatel b) navrhovatele a) s jeho pohledávkou přihlášenou v insolvenčním řízení dlužnice.

Dlužnice s návrhy navrhovatelů a), b) nesouhlasila a tvrdila, že navrhovatelům ničeho nedluží a v úpadku se nenachází. Zejména uváděla, že nemá žádný závazek po splatnosti, pohledávku navrhovatele a) označila za spornou z toho důvodu, že odporuje učiněným dohodám. Dlužnice namítala, že její podpisy pod dohodou a smlouvou, na základě kterých měly vzniknout pohledávky navrhovatele a), nejsou pravé a vyslovila podezření o jejich zfalšování Šárkou Valentovou, jednatelkou navrhovatele b). Na Šárku Valentovou proto dlužnice podala trestní oznámení. Dlužnice rovněž popřela, že by navrhovateli b) vznikla vůči ní pohledávka z uhrazených prací a revize při zařízení hromosvodu na jejích nemovitostech a namítala, že uvedený nárok není nijak doložen. K pohledávkám dalších označených věřitelů dlužnice uvedla, že za společností KEIZER, s.r.o., dlužnici žádný závazek nevznikl, neboť dodané seno zaplatila panu Hofmanovi hotově prostřednictvím pana Lumíra Thiela, druha paní Šárky Valentové. I tato skutečnost je předmětem trestního oznámení na neznámého pachatele. Svůj dluh u České správy sociálního zabezpečení pravidelně splácí dle schváleného splátkového kalendáře. Ve společnosti

FjordStar, s.r.o. je dlužnice jednatelkou a vlastnicí obchodního podílu ve výši 50%. Dle dlužnice žádné dohody o přefakturaci nákladů neexistují, nýbrž tyto faktury bez jejího vědomí vystavila a do účetnictví zanesla paní Šárka Valentová (která měla přístup k účetnictví dlužnice), jakož i fakturu za instalatérské práce. Tvrdila, že spolu s manželem disponuje nemovitým majetkem v hodnotě 5.051.695,-Kč. Jelikož majetek manželů výrazně převyšuje závazky podnikatelské i osobní, dlužnice bezdůvodně nezastavila většinu plateb, nehradí pouze dluhy, které neuznává a sporuje.

Soud I. stupně dále vycházel ze zjištění, podle kterých dlužnici vede Česká spořitelna, a.s. tři účty, na kterých není žádný dluh po splatnosti více než 30 dní. Ze sdělení Komerční banky, a.s. ze dne 4.1.2013 soud zjistil, že společnost eviduje podnikatelský úvěr a současně půjčku, ve které vystupuje dlužnice jako spolumajitelka, a jsou řádně spláceny. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 20.8.2012 bylo soudem zjištěno, že Okresní správa sociálního zabezpečení v Jičíně eviduje splatnou pohledávku ve výši 58.933,-Kč s dobou delší než 30 dnů po splatnosti. Dlužnici však byl dne 28.11.2011 povolen splátkový kalendář s měsíční splátkou 900,-Kč, který dosud plní.

Soud I stupně na základě provedeného dokazování při jednání dospěl k závěru, podle něhož navrhovatelé neosvědčili existenci svých splatných pohledávek za dlužnicí, neboť pohledávka navrhovatele a) je předmětem sporného řízení, ve kterém dosud nebylo dokazování skončeno a pohledávka navrhovatele b) nesvědčí podle předložených dokladů o závazku dlužnice vůči tomuto navrhovateli. Rozhodl proto o zamítnutí insolvenčního návrhu a procesně úspěšné dlužnici přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a o povinnosti navrhovatelů zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh.

Proti tomuto usnesení se v celém rozsahu navrhovatelé a) i b) včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání zejména namítali, že soud I. stupně nevyužil procesních možností, které v insolvenčním řízení má při zjišťování úpadku dlužnice, a nedoplnil dokazování o zjištění majetkové situace dlužnice a o zprávu o jejím splácení úvěrů u Komerční banky, a.s. a u České správy sociálního zabezpečení. Dále dle navrhovatelů nesprávně hodnotil listiny, kterými své pohledávky vůči dlužnici dokládali navrhovatelé, neboť se v odůvodnění napadeného usnesení nevypořádal s tím, že navrhovatelé předkládali faktury vystavené na jméno dlužnice ze vzájemných obchodních vztahů. Uvedené faktury byly vystaveny v případě navrhovatele b) za zhotovení a revizi hromosvodů dlužnice navrhovatelem na základě ústní objednávky dlužnice, jejíž realizaci tento navrhovatel zajišťoval u dalšího dodavatele. Práce i revize byly provedeny na nemovitosti ve vlastnictví dlužnice (což dokládal znaleckým posudkem pro potřeby úvěru u České spořitelny, a.s.) a i kdyby nevznikl navrhovateli b) nárok na zaplacení vystavených faktur, nepochybně by mu vznikl nárok na základě bezdůvodného obohacení dlužnice. Soud I. stupně se dle navrhovatelů řádně nevypořádal ani s pohledávkami dalších označených věřitelů, jako je FjordStar, s.r.o. a Lubomír Thiel. Dovozovali proto, že úpadek dlužnice byl na základě jimi osvědčených skutečností dle § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona prokázán.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Při projednání návrhu na zjištění úpadku podaného věřitelem se pozornost soudu zaměřuje tedy nejprve na otázku, zda navrhovatelé prokáží existenci své pohledávky za dlužníkem splatné déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Teprve v případě, že navrhovatel takovou pohledávku za dlužníkem prokáže, zabývá se insolvenční soud i jeho tvrzením o úpadku dlužníka, tedy existenci dalších věřitelů se splatnými pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a neschopností dlužníka tyto pohledávky splácet.

Při zkoumání úpadku dlužníka insolvenční soud není vázán důkazními návrhy účastníků a dle potřeby je povinen provést k osvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené (ust. § 86 insolvenčního zákona). V otázce aktivní legitimace navrhujících věřitelů, jež je předpokladem projednání dlužníkova úpadku (a o níž se v dané věci jedná), však spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní výhradně na insolvenčních navrhovatelích (nikoli na dlužníku, jak se ve svém odvolání mylně domnívá navrhovatel). Proto jim ust. § 103 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona zvlášť ukládá uvést v návrhu skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, označit důkazy, kterých se k prokázání těchto skutečností dovolává, a rovněž takto označené důkazy (včetně přihlášky pohledávky) k návrhu připojit. Je na insolvenčním navrhovateli-věřiteli, aby k doložení své tvrzené splatné pohledávky za dlužníkem nabídl takové listinné důkazy, z nichž lze závěr o její existenci spolehlivě učinit a aktivní legitimaci navrhovatele tak mít za doloženou.

Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel tedy zejména prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a současně poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku podle § 3 IZ, jejichž zjištění založené osvědčením nebo dokazováním rozhodných skutečností je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku dle § 136 odst. 1 IZ.

K otázce posouzení samotného úpadku dlužníka se soudní praxe v zásadě usnesla na tom (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2010, sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009), že dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku se řídí vyšetřovací zásadou a že přiměřené uplatnění ustanovení občanského soudního řádu o koncentraci řízení je vyloučeno.

Podle ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998 sp. zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, která se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 ze dne 29.4.2010 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-68 ze dne 20.7.2010 i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů.

Z uvedeného plyne, že insolvenční soud se při posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem zaměří nejprve dokazování ke zjištění aktivní legitimace navrhovatelů k podání insolvenčního návrhu (tedy k otázce, zda prokázali existenci své pohledávky za dlužníkem). V případě, že je aktivní legitimace navrhovatelů prokázána, zabývá se dále zjišťováním úpadku dlužníka, tedy existence dalších věřitelů dlužníka s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a neschopností dlužníka tyto pohledávky plnit. Při posuzování otázky úpadku dlužníka již není omezen důkazními návrhy účastníků řízení.

V projednávané věci soud uzavřel, že navrhovatelé a) ani b) své pohledávky neprokázali. Z protokolu o jednání ze dne 29.5.2013 však vyplývá, že soud neprovedl důkazy, které k prokázání existence svých pohledávek za dlužnicí označil navrhovatel b). Dále z odůvodnění napadeného usnesení soudu není zřejmé, jak se vypořádal s důkazy provedenými na podporu tvrzení navrhovatele a) o vzniku jeho pohledávky, a zejména k tvrzení o poskytnutém plnění dlužnici, za něž se mu nedostalo protiplnění. Nevypořádal se s tvrzením navrhovatele a) o zajištění bezpečnostních služeb dlužnici a podobně se nevypořádal s tvrzením navrhovatele b) o provedení prací při osazení a revizi hromosvodu na nemovitosti dlužnice.

Insolvenční návrh mohou podat i věřitelé s nevykonatelnou pohledávkou. Jsou však povinni své pohledávky za dlužníkem prokázat. Brání-li se dlužník tvrzeným nevykonatelným nárokům, které vyplývají z navrhovateli předložených důkazů, je i on povinen na svoji obranu tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. Není proto pojmově vyloučeno, aby insolvenční soud provedl přiměřené dokazování k prokázání nároků navrhovatelů nebo obrany dlužníka. Insolvenční soud k dokazování nepřistoupí pouze za takových okolností, pokud by dokazování přesahovalo rámec insolvenčního řízení (a nahrazovalo řízení nalézací). K postupu insolvenčního soudu při dokazování odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR reprezentovanou např. usneseními ze dne 21.2.2012, sp. zn. 29 NSČR 72/2011 nebo ze dne 26.6.2012, sp. zn. 29 NSČR 42/2011.

Protože v projednávané věci neprovedl soud I. stupně důkazy navrhované navrhovatelem b) k prokázání existence jeho pohledávky za dlužnicí, (faktura č. 110100224, č. 11v058, zpráva o revizi hromosvodů, znalecký posudek), aniž by v odůvodnění usnesení vysvětlil, proč k jejich provedení nepřistoupil, ač jeho návrhu nevyhověl, je řízení stiženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu.

Napadené usnesení soudu je dále nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění nevyplývá, jak se soud vypořádal s tvrzenou existencí další pohledávky navrhovatele a) za poskytování bezpečnostních služeb, a proč shledal nedůvodnou pohledávku navrhovatele b) za osazení a revizi hromosvodů na nemovitosti dlužnice. K tomu odvolací soud připomíná, že pro zjištění aktivní legitimace navrhovatelů postačuje zjištění byť jen části splatné pohledávky z jejich skutkově vymezeného důvodu popsaného v podaném insolvenčním návrhu. Není proto např. vyloučeno, aby pohledávka některého z navrhovatelů existovala na základě jiného právního důvodu, např. v důsledku fakticky provedených prací, tedy v podobě bezdůvodného obohacení dlužnice.

Protože rozhodnutí soudu I. stupně vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu a tento soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal se všemi skutečnostmi tvrzenými navrhovateli, je odvolací soud toho názoru, že nebyly dány předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu neosvědčení úpadku dlužnice.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude na místě, aby soud I. stupně provedl jako důkaz další navržené listiny osvědčující existenci pohledávky navrhovatele b), v mezích dokazování obvyklých pro insolvenční řízení posoudil tvrzení o vzniku a výši pohledávek navrhovatelů i důvodnost obrany dlužnice a podle výsledku tohoto posouzení přistoupil k případnému zjišťování dalších věřitelů dlužnice, jejich splatných pohledávek a schopnosti dlužnice je plnit.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. prosince 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková