1 VSPH 200/2015-A-12
KSPH 68 INS 33375/2014 1 VSPH 200/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka CORECT, s.r.o., IČO 47550279, sídlem Aloise Jiráska 260, Příbram, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 33375/2014-A-7 ze dne 9. ledna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 33375/2014-A-7 ze dne 9. ledna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil CORECT, s.r.o. (dále jen dlužník), který se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do deseti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně 10.12.2014 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení soud vyšel z minimálních nákladů na insolvenční řízení a předpokládaných příjmů do majetkové podstaty z údajů uvedených v insolvenčním návrhu. Podle ust. § 38 odst. 1 a 5 insolvenčního zákona v souladu s ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, náklady insolvenčního řízení činí minimálně 45.000,-Kč, což je minimální částka náležející insolvenčnímu správci jako odměna. Z tohoto důvodu soud vyměřil dlužníkovi zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá. Argumentoval zejména tím, že v insolvenčním návrhu uvedl, že nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl zálohu uhradit. Rozsah majetkové podstaty však poskytuje záruku, že odměna insolvenčního správce bude uspokojena. Tuto skutečnost soud prvního stupně nevzal v úvahu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 10.12.2014 se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má závazky v celkové výši 4.687.489,-Kč, když některé z nich jsou splatné již od srpna 2010. Dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil řádné seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona. Listina označená jako seznam majetku není podepsána a není výslovně uvedeno, že seznam je správný a úplný.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení je zřejmé, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45 tis. Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč. Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Pokud se jedná o námitku dlužníka, že rozsah jeho majetku postačí na úhradu nákladů insolvenčního řízení, odvolací soud konstatuje, že dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil řádný seznam závazků a proto odvolací soud nemohl ověřit rozsah jeho majetku a posoudit, zda by z výtěžku jeho zpeněžení bylo možné uhradit náklady insolvenčního řízení.

Ze skutečnosti, že některé ze závazků dlužníka byly splatné již v roce 2010, vyplývá, že úpadek dlužníka nastal již v tomto roce, a že dlužník podal insolvenční návrh opožděně, když tak učinil až v roce 2014. Ostatně insolvenční návrh mohl dlužník podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona). Jinak řečeno, pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení za dlužníka.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. srpna 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková