1 VSPH 20/2010-38
69 ICm 769/ 2010 1 VSPH 20/2010-38 (KSUL 69 INs 3591/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl vsenátu složeném zpředsedy JUDr.Františka Kučery a soudců IUDrlvy Novotné a IUDr.Ing.]aroslava Zelenky, PhD. v právní věci žalobkyně: Česká spořitelna, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, IČ 45244782, Oblastní pobočka v Ústí nad Labem, sídlem Mírové nám. 2, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ing. Michael Jiterský, sídlem Pařížská 20, Ústí nad Labem, insolvenční správce dlužníků Ivany Černé a Pavla Černého, o určení pravosti pohledávky ve výší 231.957,99 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 lCm 769/ 2010-25 ze dne 24.září 201 O, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 ICm 769/2010-25 ze dne 24.září 2010 se mění tak, že se určuje pravost pohledávky žalobkyně za dlužníkem Pavlem Černým uplatněné přihláškou P-5 v celkové výši 231.957,99 Kč.

II. Zádný zúčastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení pravosti své popřené pohledávky uvedené ve výroku tohoto rozsudku a pod bodem II.výroku žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INS 3591/2010 je vedeno insolvenční řízení proti dlužníkům Ivaně Černé a Pavlu Černému, kteří jsou manželi. Insolvenční řízení proti Ivaně Černé a Pavlu Černému bylo původně u Krajského soudu v Ústí nad Labem vedeno proti každému z dlužníků samostatně na základě jejich návrhů, a v tomto stadiu žalobkyně podala do insolvenčního řízení vedeného na každého dlužníka samostatnou přihlášku pohledávky vyplývající z úvěrových smluv, které uzavřela s oběma dlužníky Ivanou Černou a Pavlem

69 iCm 769/2010 (KSUL 69 INS 3591/2010)

Černým a pohledávka z titulu poskytnutých úvěrů činí celkem 231.957,99 Kč. Poté soud obě samostatná insolvenční řízení spojil ke společnému projednání a žalovaný při přezkumném jednání popřel jednu z obou pohledávek přihlášenou pod P-5, když na přezkumném jednání konaném dne 18.6.2010 dovodil, že tato přihláška je duplicitní s přihláškou P-4, kde uplatnila žalobkyně pohledávku ze stejného právního titulu proti druhému ze spoludlužníků z úvěrů, takže přihláška v pořadí druhá (P-5) je přihláškou duplicitní.

Podle soudu prvního stupně je mezi účastníky nesporným, že oba dlužníci podepsali dnech 20.6.2008, 20.7.2009 a 22.4.2009 smlouvy o úvěru, na základě kterých oběma byl žalobkyní poskytnut hotovostní úvěr v celkové výši 231.597,99 Kč, nesporná je i výše dluhu z úvěrů ke dni rozhodnutí soudu o úpadku, stejně jako to, že povinnými ze smluv o úvěru jsou oba dlužníci jako solidární spoludlužníci. Tato pohledávka byla žalobkyní přihlášena do insolvenčního řízení dvakrát, a to přihláškami P-4 (vůči dlužníci lvaně Černé) a P-5 (vůči dlužniku Pavlu Černému).

Na základě této skutkové situace soud dovodil, že popření v pořadí druhé přihlášky žalovaným bylo po právu. Uvedl, že žalobkyni je nutno přisvědčit, že v případě, kdy má pohledávku vůči dvěma dlužníkům, je oprávněna se domáhat jejího upokojení po kterémkoliv znich. V tomto případě však jsou spoludlužníky zúvěrů manželé, ohledně nichž probíhá společné insolvenční řízení, kterým je oddlužováno celé společné jmění obou dlužníků, takže nepřichází v úvahu, aby žalobkyně přihlásila pohledávku vůči každému ze spoludlužníků samostatně. Žalobkyně má vůči spoludlužníkům jen jednu pohledávku, kterou lze uspokojit zjediného společného jmění, tedy pouze jednou. Obě přihlášky jsou přihláškami totožnými, takže v pořadí k druhé z nich nelze přihlížet. To proto, že i případě, kdy věřitel má společnou pohledávku vůči oběma dlužníkům-manželům, vůči nimž probíhá společné oddlužení, může tuto pohledávku přihlásit pouze jednou, a pouze jedna pohledávka také může být uspokojována ve splátkovém kalendáři. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, vněmž navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Vodvolání poukázala zejména na to, že dlužník Pavel Černý i dlužnice Ivana Černá byli účastníky úvěrových smluv, takže jsou solidárními spoludlužníky z úvěru a k zaplacení pohledávky zúvěru jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ztohoto důvodu žalobkyně přihlásila pohledávku z úvěru do insolvenčního řízení dvěma přihláškami, a to jak vůči Ivaně Černé, tak i vůči Pavlu Černému. Žalobkyně je přesvědčena, že z tohoto důvodu má lepší-tedy silnější-pozici věřitele, a je oprávněna požadovat plnění po obou zavázaných ze smlouvy o úvěru. Poukázala na to, že vinsolvenčním zákoně nikde není přímo řešena otázka vypořádání společného jmění manželů (dále též SJM), je-li jako způsob řešení úpadku zvoleno oddlužení. Pokud nárok na mzdu není součástí SIM a u obou manželů probíhá společné oddlužení, a to formou splátek hrazených zpříjmů dlužníků, které jsou jim vypláceny zaměstnavatelem, nelze popřít pohledávku žalobkyně, kterou se oba dlužníci zavázali věřiteli ve smlouvě o úvěru hradit společně a nerozdílně, a kterou žalobkyně správně do předmětného insolvenčního řízení přihlásila proti každému ze solidárních dlužníků zvlášť.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle š 212 a § 212a o.s.ř., a to postupem podle § 214 odst.3 o.s.ř, protože oba účastníci

69 lCm 709/ 2010 (KSUL 69 INS 3591/2010) s rozhodnutí věci bez nařízení odvolacího jednání souhlasili. Odvolání žalobkyně shledal odvolací soud důvodným, a to z následujících důvodů:

Podle správných zjištění soudu prvního stupně byli smluvními účastníky smlouvy o úvěru oba dlužníci, manželé Ivana Černá a Pavel Černý, takže oba společně a nerozdílně odpovídají za zaplacení jedné pohledávky z úvěru. Z toho vyplývá, že žalobkyně má pohledávku za oběma smluvními spoludlužníky, tuto pohledávku řádně přihlásila do insolvenčního řízení, které je v současné době vedeno společně na oba manželé. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že nebylo za této skutkové situace na místě jednu zpřihlášek pohledávky zúvěru popírat jen proto, že přihlášku žalobkyně podala dvakrát proti každému ze spoludlužníků.

Odvolací soud při svém právním závěru vycházel z toho, že žalobkyně má úvěrovou pohledávku jak za dlužníci, tak i za dlužníkem, kteří oba byli společně a nerozdílně účastníky úvěrových smluv. To však v žádném případě neznamená, že žalobkyně má dvě samostatné pohledávky z jednoho úvěru, a že tudíž v rámci oddlužení splátkovým kalendářem v rámci společného insolvenčního řízení vedeného na spoludlužnüy (manžele) bude tato jedna pohledávka uspokojena dvakrát, a bude ve splátkovém kalendáři uvedena rovněž dvakrát. I za této situace jde totiž stále jen o jednu pohledávku žalobkyně, která bude tak ve splátkovém kalendáři vždy zvažována jen jednou.

To, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného společně na oba manželé (smluvní dlužníky) jednu pohledávku z úvěru za oběma manželi samostatnými přihláškami, je třeba chápat jen jako taktické vyjádření toho, že žalobkyně žádá, aby pohledávka byla uspokojena ze společného jmění obou dlužníků, kteří jsou manželi, a které při řešení úpadku oddluženírn plněním splátkového kalendáře nezaniká.

To vyplývá z š 205 a odst.3 a 4 insolvenčního zákona, zněhož se podává, že majetkem, z něhož budou věřitelé uspokojování, je majetek ve společném jmění dlužníka jeho manželky. To, že při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře SJM nezaniká, vyplývá, byt' nepřímo, z § 268 odst.1 insolvenčního zákona, z něhož se podává, že SIM zaniká, jen prohlásíuli soud konkurs jako způsob řešení úpadku dlužníka.

Jinak řečeno, z toho, co bylo uvedeno shora, je zřejmé, že věřitel se může splnění závazku náležejícího do SJM (Š 143 odst.1 písm.b/ obč.zák.) domáhat v insolvenčním řízení vedeném proti oběma manželům, na něž byl prohlášen úpadek a bylo rozhodnuto o jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře, postižení společného jmění manželů, byt' to vyjádří tím, že podá dvě samostatné přihlášky téže pohledávky proti každému z nich, či že podá jen jednu přihlášku pohledávky proti jednomu, či proti oběma, ale vždy to znamená, že má pohledávku jen jednu, a ta bude uspokojována ne jen z odděleného majetku každého smluvního dlužníka, ale bude též uspokojována ze společného majetku obou manželů v

úpadku.

Jelikož se názory účastníků řízení liší ve své podstatě pouze v tom, zda v rámci oddlužení obou manželů Černých plněním splátkového kalendářemá je namístě pohledávku přihlášenou za každým z manželů zvlášť uspokojit dvakrát, či pouze jednou, bylo nutno o této mezi žalobkyní a insolvenčním správcem sporné otázce rozhodnout v rámci íncidenčního řízení, a to tak, že se žalobě na určení pravosti pohledávky i proti druhému

691Cm 769/2010 (KSUL 69 INs 3591/2010) z manželů vyhoví, nebot' pohledávka bude v daném případě uspokojována ze společného jmění obou manželů, leč při sestavování splátkového kalendáře v něm bude uvedena pouze jednou.

Odvolací soud tedy, z obecného hlediska na danou problematiku nahlíženo, shledává v zásadě oprávněným požadavek věřitele na určení pravosti jeho pohledávky vůči každému z manželů, a to již z důvodu právní jistoty pro případ, že stávající poměry doznají změny a bude vedeno samostatné řízení vůči tomu z manželů, jehož závazek (resp. vůči němu věřitelem přihlášení pohledávka) byl, at' již z jakéhokoliv důvodu, kvalifikovaně zpochybněn. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční zákon předpokládá standardní trvání insolvenčního řízení po dobu pěti let, přičemž během této doby mohou nastat různé situace, jež jeho průběh mohou významně ovlivnit, když nelze například vyloučit, že dlužníci-manželé nebudou v režimu oddlužení své povinnosti řádně plnit a dojde k prohlášení konkursu. Pokud by pak byl konkurs veden na majetek každého z manželů samostatně, mohly by vznikat pochybnosti stran zapravení té pohledávky vůči jednomu z manželů, ohledně nü nebylo vzhledem k výsledku přezkumného jednání dosud postaveno najisto, zda jde o pohledávku pravou.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle š 220 odst.1 písma) o.s.ř.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 202 odst.1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Usti nad Labem.

V Praze dne 15.března 2011

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Hana Bulínová _ ._-_-.J u.. šéz-__ __\