1 VSPH 199/2015-B-35
KSPH 42 INS 21834/2012 1 VSPH 199/2015-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníků Margity Póšové a Vladimíra Póši, bytem Pecerady 117, Týnec nad Sázavou, o odvolání insolvenčního správce První konkursní, v.o.s., sídlem Severozápadní II č. 32/306, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 21834/2012-B-28 ze dne 9. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 21834/2012-B-28 ze dne 9. ledna 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze souhlasil s tím, aby insolvenční správce První konkursní, v.o.s. (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli GE Money Bank, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení nemovitostí dlužníka-pozemek parcelní číslo st. 365, jehož součástí je stavba, budova č.p. 117, pozemek parcelní číslo st. 435, jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, a pozemek parcelní číslo 986/6, vše zapsáno na LV č. 556 vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, katastrální území Pecerady (dále jen nemovitosti), a to ve výši 2.105.084,85 Kč (bod I. výroku), konstatoval zánik zajišťovacích práv věřitelů váznoucích na zpeněženém majetku (bod II. výroku), správci uložil provést vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (bod III. výroku) a zajištěnému věřiteli uložil, aby sdělil správci číslo bankovního účtu, na který insolvenční správce zašle výtěžek zpeněžení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že dne 2.12.2014 podal správce návrh na udělení souhlasu s vydáním výtěžku, podle něhož činil výtěžek ze zpeněžení nemovitostí 2.390.000,-Kč, náklady spojené s jejich zpeněžením činily 119.500,-Kč, náklady spojené s jejich správou činily 3.029,-Kč, odměna správce činila 140.698,84 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 29.546,76 Kč a čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli činil 2.097.225,36 Kč. Soud prvního stupně shledal návrh správce věcně správným s výjimkou chybného výpočtu jeho odměny, která nesprávně (fakticky) činí 4,62% (a nikoliv 4 %) z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, když správce počítal 4 % odměnu nikoliv z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, ale z částky vypočtené jako rozdíl mezi výtěžkem zpeněžení a náklady spojenými se zpeněžením a správou. Dále konstatoval, že jiná je situace v řízeních, kde byl úpadek dlužníka zjištěn po dni 1.1.2014, když do ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. byla doplněna poslední věta, podle které (pro účely výpočtu odměny podle věty první) zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce. V dané věci byl však úpadek dlužníka zjištěn přede dnem 31.12.2013, proto se podle uvedené (nové) věty nepostupuje a správný výklad vyhlášky je takový, že 4 % odměna se má počítat z částky, která je zajištěnému věřiteli reálně vydávána, nikoliv z částky jakéhosi mezivýpočtu. Současně měl soud prvního stupně za to, že je třeba do odměny připočítat též daň z přidané hodnoty, neboť v opačném případě by se musela daň z přidané hodnoty následně odečítat z částky určené zajištěnému věřiteli, což opět změnilo výši odměny.

Za správný výpočet odměny insolvenční správce považoval soud prvního stupně postup vyjádřený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.4.2013, č.j. 2 VSPH 1613/2012-B-47 (KSPA 56 INS 2720/2010). Dle soudu prvního stupně tak je správný tento výpočet: výtěžek zpeněžení nemovitostí činí 2.390.000,-Kč, náklady spojené s jejich zpeněžením činí 119.500,-Kč (což činí jen 1,54 % výtěžku zpeněžení), náklady spojené s jejich správou činí 4.745,52 Kč (což je 5 % výtěžku zpeněžení), odměna správce činí 134.203,39 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 28.182,71 Kč a čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli činí 2.105.084,85 Kč. Protože návrh správce-vyjma nesprávného výpočtu jeho odměny-shledal soud I. stupně věcně správným, vydal podle něj napadené usnesení s opravou výše odměny správce.

Proti tomuto usnesení, a to pouze proti bodu č. I výroku se správce včas odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, aby odpovídal jeho návrhu na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 2.12.2014.

Argumentoval zejména tím, že rozdíl ve vypočtu, který použil soud prvního stupně vychází z výkladu vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění platném do 31.12.2013. Použitý výklad je sporný, a proto je pro správce méně výhodný a tedy i nesprávný. Podle správce měl soud prvního stupně při výpočtu odměny ze zpeněžení majetku dlužníka postupovat podle novelizované vyhlášky č. 313/2007 Sb. starších návrhů na vydání výtěžku zpeněžení. Soud prvního stupně v napadeném usnesení do výpočtu zahrnul zároveň daň z přidané hodnoty, která se má správně k odměně připočítat a má na ní správce jako plátce daně z přidané hodnoty ze zákona nárok.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že správce zpeněžil mimo dražbu nemovitosti uvedené v bodě I. za kupní cenu ve výši 2.390.000,-Kč. Náklady spojené se zpeněžením vyúčtoval správce ve svém podání ze dne 2.12.2014 ve výši 119.500,-Kč (což činí 5 % výtěžku zpeněžení) a náklady spojené s jejich správou činily 3.029,04 Kč (což je jen 0,13 % výtěžku zpeněžení, tedy méně než 4 %).

V dané věci soud prvního stupně správně neakceptoval výpočet odměny správce a změnil (snížil) její výši z důvodů vyložených v odůvodnění napadeného usnesení.

Odvolací soud je toho názoru, že z dikce § 38 odst. 1 insolvenčního zákona a § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění platném do 31.12.2013 plyne, že základem pro výpočet obou složek odměny insolvenčního správce je vždy čistý, a nikoli hrubý výtěžek zpeněžení, a že gramatický (jazykový výklad) těchto ustanovení neodporuje ani výkladu teleologickému (účelovému). Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno potud, že insolvenční zákon ani vyhláška neposkytuje dostatečnou oporu pro výklad preferovaný správcem, který vede k vyšší odměně správce na úkor zajištěného věřitele. Na tom nic nemění ani okolnost, že na výši odměny má vliv, zda je insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty či nikoli.

Lze tedy shrnout, že pro výpočet odměny je rozhodným výtěžkem částka určená k vydání zajištěnému věřiteli, tedy částka pozůstávající po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a odměny insolvenční správkyně. Ostatně k tomuto výkladu se Vrchní soud v Praze přihlásil v celé řadě svých dřívějších rozhodnutí, např. v usnesení ze dne 14.8.2012, sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B, ze dne 10.12.2012, sp. zn. MSPH 99 INS 2820/2010, 2 VSPH 576/2012-B, ze dne 9.4.2013, č.j. KSPA 56 INS 2720/2010, 2 VSPH 1613/2012-B-47 nebo ze dne 27.5.2013, č.j. KSCB 28 INS 12818/2010, 2 VSPH 1535/2012-B-66, a dalších, na něž lze správce pro stručnost toliko odkázat.

Odvolací soud se tedy ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně při výpočtu odměny správce, neboť správně vychází z konstantní judikatury Vrchního soudu v Praze.

Pokud jde o změnu dikce § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. účinnou až ode dne 1.1.2014, jež nově umožňuje zahrnout do základu, z něhož se odměna určuje, i tuto odměnu, nelze ji v dané věci použít, neboť toto výkladové pravidlo lze aplikovat jen ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka až po 1.1.2014 (čl. II. bod 1 přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb.). V posuzované věci soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 42 INS 21834/2012-A-17 ze dne 27.2.2013 rozhodl o tom, že úpadek dlužníků bude řešen oddlužením, tedy přede dnem nabytí účinnosti novely vyhlášky. Proto nové výkladové ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. umožňující výpočet odměny správce určené z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění podle výpočtu předestřeného správcem možný není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 za použití § 166 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení v napadeném bodě I. výroku potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. srpna 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková