1 VSPH 1984/2015-B-87
KSHK 45 INS 8226/2011 1 VSPH 1984/2015-B-87

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Miloslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Žacléř, PSČ 542 01, Revoluční 152, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 8226/2011-B-63 ze dne 15. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 8226/2011-B-63 ze dne 15. června 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e. Odvolání proti bodům III. a IV. výroku se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 15. 6. 2015 v bodu I. výroku zrušil oddlužení dlužníka Miloslava anonymizovano . V bodu II. výroku soud dále prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku soud rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu IV. výroku soud vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením z 23. 8. 2011 na č. l. A-9 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Václav Špůr. Usnesením z 30. 3. 2012 na č. l. B-18 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty. Byly přihlášeny pohledávky zajištěných věřitelů ve výši 124.158,30 Kč, pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 966.235,84 Kč. V usnesení ze dne 30. 03. 2012 soud uložil zaměstnavateli dlužníka Pekárny a cukrárny Náchod, a. s., aby prováděl ze mzdy dlužníka srážky a poukazoval je ve prospěch majetkové podstaty. Ze zpráv insolvenčního správce vyplynulo, že splátkový kalendář není plněn. Na jednání dne 27. 06. 2013 insolvenční správce sdělil, že srážky ze mzdy dlužníka jsou nízké, splátkový kalendář není plněn a na splátkovém kalendáři je dluh ve výši 7.486 Kč. Usnesením z 28. 06. 2013 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas k prodeji nemovitého majetku za kupní cenu ve výši 500.000 Kč. Ze zpráv následně zasílaných insolvenčním správcem vyplynulo, že srážky ze mzdy dlužníka nejsou i nadále prováděny v dostatečné výši a nepostačují ani na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Insolvenční soud následně usnesením z 30. 12. 2013 změnil rozhodnutí o prodeji nemovitosti na minimální kupní cenu ve výši 1.000.000 Kč. Věřitel Agentura Česká inkasní, s. r. o. navrhl 2. 6. 2014 zrušit oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona z důvodu neplnění splátkového kalendáře. Insolvenční správce oznámil soudu 16. 6. 2014, že ke zpeněžení nemovitosti nedošlo, dlužník zpeněžení nemovitosti maří a odmítá zájemce do nemovitosti vpustit. Nezajištěným věřitelům bylo uhrazeno 1.152 Kč a zbývá uhradit 964.686,84 Kč, zajištěným věřitelům nebylo uhrazeno nic, na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce zbývá uhradit 427 Kč. Dlužník na jednání 12. 8. 2014 uvedl, že nepředkládal potvrzení zaměstnavatele o příjmech, jelikož nevěděl, že tuto povinnost má. Následně soudu předložil potvrzení zaměstnavatele Pekárny Trutnov o příjmech za měsíce leden až červen 2014. Dlužník uvedl, že ve prospěch splátkového kalendáře může hradit pouze splátky ze svého platu a žádný dluh na splátkovém kalendáři hradit nemůže, protože by neměl z čeho žít.

Dne 3. 4. 2015 vydal zajištěný věřitel Wüstenrot, a. s. insolvenčnímu správci nový pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění své pohledávky, a to přímým prodejem společnosti Nemovite, s. r. o., Hradec Králové, za cenu 350.000 Kč.

Z poslední zprávy insolvenčního správce z 13. 5. 2015 vyplývá, že srážky ze mzdy dlužníka jsou stále nízké a nepostačují ani k uspokojení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, který na nich eviduje dluh ve výši 409 Kč. Nezajištěných věřitelům bylo doposud uhrazeno 1.549 Kč, což je 0,16 % z celkové výše zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Na základě uvedeného lze konstatovat, že předpokládané uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů se pohybuje hluboko pod hranicí zákonem stanovené hranice 30 %.

Soud odkázal na § 418 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že dlužník není dlouhodobě schopen plnit splátkový kalendář a lze očekávat, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Soud proto podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Podle § 314 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona pak soud rozhodl v bodu III. výroku, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, které odůvodnil tím, že odhad ceny nemovitosti byl 1.200.000 Kč, nikoliv 1.000.000 Kč. Nemovitost dlužník již rok neobývá a tato chátrá. Z dluhů 1.490.000 Kč je již uhrazeno 400.000 Kč z dědictví. S konkursem dlužník nesouhlasí, insolvenční správce měl splnit příkaz soudu-prodat nemovitost, což nesplnil.

Insolvenční správce se k odvolání vyjádřil (č. l. B-67 a B-81) a uvedl, že dlužníkem uváděnou částku 400.000 Kč neobdržel. V mezidobí správce zpeněžil podle pokynů zajištěných věřitelů nemovitý majetek mimo dražbu, kupní smlouva byla podepsána 10. 6. 2015. Vlastnické právo kupujícího nebylo dosud zapsáno do katastru, proto správce zatím nepožádal soud o souhlas s vyplacením výtěžku zpeněžení. Dlužník v rozporu s insolvenčním zákonem neinformoval soud ani správce o změně bydliště a zaměstnání. Dlužník se správcem nekomunikuje.

Ve zprávě z 13. 1. 2016 insolvenční správce uvedl, že srážky ze mzdy dlužníka byly vesměs nízké a nepostačovaly v některých měsících ani na uspokojení zapodstatových pohledávek. První splátku poukázal správce nezajištěným věřitelům až v prosinci 2013, pak v lednu, únoru a červenci 2014. Nezajištěným věřitelům bylo celkem uhrazeno jen 1.549 Kč, což je 0,16 % z celkové výše zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Za cenu 1.000.000 Kč a později ani za 500.000 Kč se nepodařilo prodat zastavené nemovitosti. Dne 3. 4. 2015 vydal zajištěný věřitel Wüstenrot, a. s. pokyn správci ke zpeněžení předmětu zajištění za 350.000 Kč přímým prodejem společnosti Nemovite, s. r. o. a insolvenční správce podepsal smlouvu dne 10. 6. 2015. Zajištěné pohledávky budou uspokojeny v plné výši a na pohledávky nezajištěných věřitelů bude použita částka 218.712 Kč, od které bude nutno odečíst úhrady zapodstatových pohledávek. Nezajištěným věřitelům se dostane necelých 20 % jejich zjištěných pohledávek. Dlužník neoznámil soudu ukončení pracovního poměru ani nepředkládá správci pololetní přehledy o svých příjmech. Rozhodnutí o zrušení oddlužení a vyhlášení konkursu bylo učiněno oprávněně, dlužník nesplní hranici 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Při jednání u odvolacího soudu dlužník uvedl, že má nadále stejné trvalé bydliště jako dosud. Mění nyní pracoviště a měl by začít pracovat u zaměstnavatele Tatra Kopřivnice. Prodaná nemovitost, která byla zastavena ve prospěch zajištěných věřitelů, byla dále prodána za 700.000 Kč. Z výtěžku zpeněžení této nemovitosti mohla být uhrazena podstatná část dluhu.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ztratí-li dlužník zaměstnání, nelze to pokládat za důvod pro osvobození od placení pohledávek, ani to neznamená, že by dlužník byl zbaven povinnosti dostát svým závazkům (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. KSPH 55 INS 1199/2009, 3 VSPH 607/2010-B ze dne 29. 9. 2010).

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že podstatná část splátkového kalendáře nebyla splněna, neboť od začátku pětiletého splátkového kalendáře od dubna 2012 bylo nezajištěným věřitelům zaplaceno pouze 1.549 Kč, což činí 0,16 % z celkové výše zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Od té doby dluh dlužníka na splátkách dlouhodobě narůstá a příjmy dlužníka neumožňují provádět srážky. Nic nesvědčí závěru, že by dlužník mohl pravidelně každý měsíc splácet ze svých příjmů částku, která je nutná pro uspokojení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů do konce pěti let splátkového kalendáře, jež by skončila v případě trvání schváleného oddlužení v březnu 2017. Odvolací soud podotýká, že celkový součet nezajištěných pohledávek činí 966.235,84 Kč a 30 % z této částky včetně odměny a nákladů insolvenčního správce i s 21 % DPH 65.340 Kč (měsíční záloha na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenční správkyně činí 900 Kč, resp. s 21 % DPH 1.089 Kč) dosahuje částky 355.210 Kč. Jak plyne ze zprávy insolvenčního správce z 13. 1. 2016, z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (po plném uspokojení zajištěných věřitelů) bude možné použít částku 218.712 Kč k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů a k úhradě odměny a výdajů insolvenčního správce, což ale nebude postačovat k uspokojení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

I kdyby dlužník prokázal své tvrzení, že nabyvatel zastavené nemovitosti společnost Nemovite, s. r. o. prodala tuto nemovitost dále za 700.000 Kč, nic by to neměnilo na skutečnosti, že se nepodařilo v minulosti prodat nemovitost za cenu 1.000.000 Kč, dále ani za cenu 500.000 Kč a prodej se následně uskutečnil až za částku 350.000 Kč podle pokynu zajištěného věřitele v souladu s § 409 odst. 3 a § 293 insolvenčního zákona.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, čímž byl dán důvod jak dle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení, tak i důvod dle písm. b) uvedeného ustanovení (ukázalo se, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit). Soud prvního stupně postupoval po právu, když zrušil schválené oddlužení a současně dle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Odvolání proti bodům III. a IV. výroku usnesení byla odmítnuta dle § 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovala proti rozhodnutí, vůči kterým není odvolání přípustné. V případě bodu III. výroku je přípustnost odvolání vyloučena ustanovením § 314 odst. 4 insolvenčního zákona. V bodu IV. výroku soud pouze seznámil účastníky s účinky prohlášení konkursu (tato informace mohla být obsažena i jen v odůvodnění usnesení a jedná se o doslovný text ustanovení § 245 odst. 1 insolvenčního zákona). Kromě toho v bodu IV. výroku nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech dlužníka.

Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Ve smyslu tohoto ustanovení je odvoláním pouze takové podání účastníka, které směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech.

P o u č e n í : Proti první větě výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná