1 VSPH 197/2011-B-19
KSUL 43 INS 922/2010 1 VSPH 197/2011-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, U Panského Dvora 984/1, o odvolání České spořitelny, a.s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo 45244782, adresa pro doručování: Regionální centrum Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, Mírové nám. 2 (dále též odvolatelka), proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. května 2010, č.j. KSUL 43 INS 922/2010-B-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. května 2010, č.j. KSUL 43 INS 922/2010-B-5, se v bodech II., III., V., VI., VII. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; odvolání proti bodům I., IV., VIII., IX., X. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5.5.2010, č.j. KSUL 43 INS 922/2010-B-5, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužnici, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce Ing. Michaela Jiterského (dále jen správce) vždy ke každému prvnímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že si správce ponechá z částky placené dlužnicí odměnu ve výši 750,-Kč zvýšenou o DPH v zákonné výši a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč zvýšenou o DPH v zákonné výši, celkově tedy 900,-Kč + DPH v zákonné výši a zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele (v bodě II. výroku uvedl výši jednotlivých pohledávek a procento jejich uspokojení), určil, že první splátka bude zaplacena k 1.6.2010 z příjmu dlužnice, který jí bude vyplacen v průběhu měsíce května 2010 (bod III. výroku), vyzval věřitele, aby sdělili správci čísla svých bankovních účtů (bod IV. výroku), přikázal plátci mzdy dlužnice Ing. Vlastimilu Kolářovi, aby po doručení tohoto usnesení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužnice zákonné srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácel sražené částky dlužnici, ale správci (bod V. výroku), přikázal Okresní správě sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, aby po doručení tohoto usnesení prováděla z dávek nemocenského pojištění dlužnice zákonné srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácela sražené částky dlužnici, ale správci (bod VI. výroku), přikázal plátci mzdy dlužnice J.P.M. Plus, s.r.o., aby po doručení tohoto usnesení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužnice zákonné srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácel sražené částky dlužnici, ale správci (bod VII. výroku), uložil dlužnici, aby vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložila insolvenčnímu soudu a správci přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců (bod VIII. výroku) a aby v případě změny plátce mzdy nebo jiného příjmu tuto skutečnost neprodleně sdělila insolvenčnímu soudu (bod IX. výroku), uložil správci, aby prováděl pravidelnou kontrolu plnění splátkového kalendáře a v případě, že zjistí lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění jejích povinností v insolvenčním řízení, aby to neprodleně sdělil soudu a aby podával každé tři měsíce zprávy o průběhu oddlužení (bod X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.3.2010 (A-12) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením a že dne 5.5.2010 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů, jíž se neúčastnil žádný z věřitelů. Konstatoval, že se do insolvenčního řízení přihlásili jen nezajištění věřitelé s pohledávkami ve výši 967.970,51 Kč, z nichž Česká spořitelna, a.s. (dále jen odvolatelka) přihlásila svoji pohledávku ve výši 374.262,03 Kč. Tutéž pohledávku ovšem odvolatelka uplatnila též v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSUL 43 INS 9417/2009 ve věci manžela dlužnice Josefa anonymizovano , kde je již uspokojována podle schváleného splátkového kalendáře. Proto ji soud I. stupně nezahrnul do splátkového kalendáře dlužnice a nadále uvažoval jen s pohledávkami ostatních nezajištěných věřitelů ve výši 593.708,48 Kč, z nichž 30 % činí 178.112,544 Kč. Uvedl, že pokud v průběhu příštích pěti letech nedojde ke zvýšení příjmů dlužnice, umožňuje její čistý měsíční příjem ve výši 12.658,-Kč, z něhož zabavitelná část činí 3.290,-Kč, uhradit za 5 let jen částku 197.400,-Kč, což dovolí plně uspokojit nároky správce v celkové výši 64.800,-Kč, avšak zbytek ve výši 132.600,-Kč neumožňuje uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů (593.708,48 Kč) ani v minimální výši 30 %. Protože soud I. stupně nezjistil žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly rozhodnutí podle § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ), schválil podle § 406 IZ oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby její nezajištěná pohledávka ve výši 374.262,03 Kč byla zařazena do splátkového kalendáře. Uvedla, že její úvěrová pohledávka směřuje jak za dlužnicí tak i za jejím manželem jako solidárním spoludlužníkem. Proto by měla obdržet 30 % + 30 % v rámci každého schváleného splátkového kalendáře.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda uvedené rozhodnutí může napadnout odvoláním odvolatelka, a dospěl k závěru, že-v dále uvedeném rozsahu -může.

Vyšel přitom z § 406 odst. 4 IZ, dle něhož odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle

§ 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl; proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval. V daném případě se odvolatelka jako věřitelka (ani žádný jiný věřitel) neúčastnila schůze věřitelů, na níž mělo být rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, a proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nehlasovala. Z uvedeného je zřejmé, že odvolatelka nemá legitimaci k podání odvolání proti bodu I. výroku usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pokud jde o bod II. výroku usnesení, jímž byl schválen konkrétní splátkový kalendář, do něhož nebyla pojata pohledávka odvolatelky, je situace odlišná, neboť tímto výrokem bylo dotčeno subjektivní právo odvolatelky uplatněné vůči dlužnici, a odvolání proti němu proto přípustné je.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal usnesení v napadeném bodě II. výroku i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 5.5.2010 (B-4) byla zcela zjištěna přihlášená (P2) nezajištěná úvěrová pohledávka odvolatelky ve výši 374.262,03 Kč směřující vůči dlužnici. Za situace, kdy uvedená pohledávka není vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 IZ, soud I. stupně pochybil, když ji nepojal do splátkového kalendáře dlužnice. Na věci nic nemění skutečnost, že povinným k úhradě této pohledávky je vedle dlužnice společně a nerozdílně též její manžel jako spoludlužník a že tato pohledávka již byla dříve pojata do jeho splátkového kalendáře v jiném insolvenčním řízení. Úvaha soudu I. stupně, že jde o duplicitní přihlášku, již proto nelze uspokojit v daném insolvenčním řízení, nemá v IZ žádnou oporu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu II. výroku a bodech III., V., VI., VII. výroku, jež jsou na něm závislé, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolání proti bodu I. výroku odvolací soud odmítl podle § 218 písm. b) o.s.ř., neboť bylo podáno neoprávněnou osobou. Odvolání proti bodům IV., VIII., IX., X. výroku odvolací soud odmítl podle § 91 IZ a § 218 písm. c) o.s.ř., neboť proti rozhodnutím, učiněným při výkonu dohlédací činnosti, event. proti rozhodnutím, jimiž se upravuje vedení řízení, není odvolání přípustné.

Pro další postup v insolvenčním řízení je ovšem podstatné, že soud I. stupně nedostatečně zhodnotil okolnost, že spolu s dlužnicí podal u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení též její manžel Josef anonymizovano , že dlužnice jeho insolvenční návrh spolupodepsala, že dlužnice má se svým manželem společné jmění manželů (SJM), že usnesením ze dne 24.3.2010, č.j. KSUL 43 INS 9417/2009-B-5, bylo manželovi dlužnice dříve schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a že manžel dlužnice rovněž spolupodepsal insolvenční návrh dlužnice. Za této situace měl soud I. stupně insolvenční řízení týkající se dlužnice a jejího manžela spojit do řízení jediného a v jeho rámci měl schválit jen jeden splátkový kalendář, neboť jiným způsobem (společný) úpadek manželů řešit nelze. Blíže k tomu srovnej zejména judikaturu týkající se oddlužení společného jmění manželů: a) Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A, dle něhož manžel dlužníka svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává souhlas k tomu, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek ve společném jmění jeho a dlužníka, včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny. Jestliže dlužníkův manžel svůj podpis a souhlas na návrh na povolení oddlužení nepřipojí ani přes výzvu soudu, soud návrh odmítne podle § 393 odst. 3 IZ, ledaže bude doloženo, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů a rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem. Jde-li o oddlužení plněním splátkového kalendáře, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu podle § 398 odst. 3 IZ. Nedostatek takové součinnosti bude zpravidla bránit tomu, aby proces oddlužení byl ve vztahu k oběma manželům (i ke každému z nich zvlášť) úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek, tedy, podle toho, v jaké fázi řízení vyšel najevo, by tvořil překážku povolení nebo schválení oddlužení, popřípadě by mohl vést ke zrušení již schváleného oddlužení. b) Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.4.2010, sp.zn. KSUL 43 INS 7135/2009, 2 VSPH 76/2010-B, dle něhož jestliže v průběhu insolvenčního řízení zjištěné závazky jsou společnými závazky dlužníka a jeho manželky, jež spolupodepsala návrh na povolení oddlužení, dojde úhradou těchto společných závazků z majetku náležejícího do společného jmění manželů v rámci schváleného oddlužení k jejich snížení, resp. zániku i ve vztahu k manželce dlužníka; c) Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B, dle něhož zjistí-li insolvenční soud již v průběhu oddlužení prováděného formou splátkového kalendáře, že podstatnou část splátkového kalendáře zjevně nebude možné splnit (že v jeho rámci nebude dosaženo ani minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů), rozhodne dle § 418 odst. 1 písm. b) IZ-po projednání věci podle odstavce 3 tohoto ustanovení-o zrušení schváleného oddlužení. Důvod k takovému rozhodnutí zakládá-i bez výslovné úpravy v § 418 IZ-rovněž zjištění okolností svědčících o nepoctivém jednání dlužníka, které jeho návrh na oddlužení provázelo a které poškodilo nebo bylo sto poškodit práva jeho věřitelů; plnění podle splátkového kalendáře podléhají i budoucí příjmy manžela dlužníka. Pokud o nich není nic podstatného známo, je předčasný závěr, že potřebné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nemůže být během splátkového kalendáře dosaženo. d) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008, dle něhož neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 % (i s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem, jež mají podle tvrzení dlužníka nastat

v budoucnu), insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Obecný úsudek typu, že mzdy porostou nebo že důchody se budou zvyšovat (ve vazbě na možnou inflaci), není podkladem pro závěr, že dlužník (jenž v tomto směru jiné tvrzení nenabídne a nedoloží) dané kriterium splní.

Je tomu tak proto, že právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a) obč.zák.). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají být) příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou ve SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh, popřípadě každý z nich samostatně (jako v posuzovaném případě). Jinak

řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek ve SJM užit pro účely oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. února 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová