1 VSPH 1957/2015-A-23
KSPH 72 INS 8085/2015 1 VSPH 1957/2015-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: STAVKOR Development, s.r.o., IČO: 25055828, se sídlem, Hostomice, Dobříšská 512, zast. JUDr. Janou Brodinovou, advokátkou, se sídlem Všeradice 51, 267 26 Všeradice, zahájené na návrh věřitele: 1) Czech Buildings, s.r.o., IČO: 28244818, se sídlem Praha 5, Ostrovského 1213/23, zast. Mgr. Michaelem Dubem, advokátem se sídlem Praha 6, Na Baště Sv. Jiří 258/7, 2) 2S-stav, s.r.o., IČO: 27604721, se sídlem Hlubočinka-Sulice, Hlavní 813, zast. Mgr. Michalem Zahradníkem, advokátem se sídlem Praha 1, Krakovská 1392, 3) Iveta anonymizovano , anonymizovano , IČO: 74759485, bytem Obořiště 122, zast. Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Příbram III, Na Flusárně 168, 4) JUDr. David Termer, nar. 12. února 1968, IČO: 40582779, sídlem Praha 1, Opatovická 24/156, insolvenční správce dlužníka SOLID FRAME, s.r.o., o odvolání dlužníka a navrhovatele 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 8085/2015-A-15 ze dne 28. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 8085/2015-A-15 ze dne 28. května 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi a navrhovatelům 1) až 4) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k insolvenčnímu návhru navrhovatele 1) bylo zahájeno insolvenční řízení, do které následně přistoupili další insolvenční navrhovatelé. Soud odkázal na § 108 odst. 1 IZ a 2 IZ a konstatoval, že s ohledem na větší počet navrhovatelů byli navrhovatelé povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Proti tomuto usnesení se dlužník a navrhovatel 3) včas odvolali.

Dlužník namítal, že záloha byla uložena v maximální zákonem stanovené výši, že nemá hotové prostředky k její úhradě, má jen jednoho zaměstnance, který je dlouhodobě práce neschopný, s ohledem na podané insolvenční návrhy nemůže nakládat se svým majetkem, aby případným prodejem získal finanční prostředky pro úhradu zálohy. Dlužník poukázal na to, že vlastní nemovitost-nebytový prostor

č. 180/105 v k.ú. Karlín, vůz a má pohledávku ve výši 2.522.060,-Kč a potřebné prostředky by mohly být získány z jeho majetku. V případě zastavení řízení pro nezaplacení zálohy by musel dlužník podat insolvenční návrh znovu. Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč navrhovatelům neukládá, případně, aby výši zálohy snížil.

Navrhovatelka 3) v odvolání uvedla, že záloha byla uložena v maximální výši, že výše zálohy byla nepřiměřená, není schopna ji uhradit, vyjádřila obavu, že záloha nebude ze strany dlužníka uhrazena a že insolvenční navrhovatelé-věřitelé budou nuceni zálohu uhradit, což naruší jejich finanční situaci. Navrhovatel 4) vzal insolvenční návrh zpět z důvodu nedostatku finančních prostředků, čímž došlo ke snížení počtu navrhovatelů. Domnívala se, že by bylo namístě výši záloy snížit. Ze shora uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a výše zálohy byla snížena na částku 10.000,-Kč.

Vrchní soudu v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 169 odst. 2 o.s.ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne,

že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V napadeném usnesení neuvedl žádné konkrétní poznatky o majetkových poměrech dlužníka, jejichž podkladem jsou insolvenční návrhy, a seznamy majetku a závazků (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2010, sp.zn. KSHK 45 INS 5103/2009, 1 VSPH 517/2009-A), přestože z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh plyne, že dlužník vlastní nebytový prostor v budově čp. 180/105 na pozemcích p.č. 338/1, 338/3 v Praze, k.ú. Karlín spolu se spoluvlastnickým podílem 14/12930 na společných částech domu a pozemcích, v ceně 37.500,-Kč (nebytový prostor) a 12.500,-Kč (hodnota podílu na pozemcích), dále vlastní vůz Chrysler Voyager CRD v ceně 120.000,-Kč a eviduje pohledávky za třetími osobami v celkové výši 2.522.060,-Kč. Soud při ukládání zálohy rovněž nevzal v úvahu, že dlužník a dva další navrhovatelé jako způsob řešení úpadku navrhovali konkurs ani celkovou výši závazků dlužníka přesahující 15 mil. Kč.

Celkově vzato tak soud prvního stupně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, tedy-především-že v daném případě nelze předpokládat, že očekávané budoucí náklady insolvenčního řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty, a že dokonce bude majetek podstaty s největší pravděpodobností natolik nedostatečný, že je nutno požadovat po navrhovatelích zálohu v maximální zákonem stanovené výši.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. února 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková