1 VSPH 1941/2016-B-44
KSPL 29 INS 23272/2013 1 VSPH 1941/2016-B-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem 330 36 Pernarec, Krukanice 17, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 29 INS 23272/2013-B-33 ze dne 21. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 29 INS 23272/2013- B-33 ze dne 21. září 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e. Odvolání proti bodu III. výroku se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 21. 9. 2016 v bodu I. výroku zrušil schválené oddlužení dlužníka Ladislava Komárka. V bodu II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku soud rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu IV. výroku uložil insolvenčnímu správci předložit do 10 dnů od doručení usnesení zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením na č. d. B-4 z 16. 12. 2013 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Insolvenční správce předložil soudu 1. 6. 2016 zprávu o plnění oddlužení dlužníka, ze které vyplývá, že dlužník k měsíci květnu 2016 plnil na 4,37 %, přičemž očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů byla 9,36 %. Dne 1. 9. 2016 byla soudu doručena zpráva insolvenčního správce o plnění oddlužení dlužníka, podle které předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů byl k 1. 9. 2016 v rozsahu 13 %. Ze soudu předložených zpráv insolvenčního správce plynulo, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, není proto předpoklad, že by uhradil minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, z čehož je zřejmé, že nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Dlužník neplní i další povinnosti, např. nepředkládá insolvenčnímu soudu pravidelné zprávy a přehledy svých příjmů tak, jak vyplývá z § 412 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon). Dlužník je nekontaktní. isir.justi ce.cz

Dlužník se bez omluvy nedostavil na jednání nařízené na den 7. 9. 2016. Soud učinil závěr, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (§ 418 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona). Dlužník nesplňuje ekonomické předpoklady spočívající v předpokladu úhrady minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a vzhledem k datu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře je zřejmé, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Dlužník neplní i další povinnosti, které mu ukládá insolvenční zákon v § 412, tedy předkládat pravidelné zprávy o svých příjmech a informovat insolvenční soud a insolvenčního správce o změně bydliště, sídla nebo zaměstnání, a to bez zbytečného odkladu.

Vzhledem ke splnění podmínek uvedených v § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona soud zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. S odkazem na § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona konkurs bude projednáván jako nepatrný konkurs. Bod IV. výroku byl odůvodněn ustanovením § 281 insolvenčního zákona.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl usnesení změnit tak, že se oddlužení nezrušuje a neprohlašuje se nepatrný konkurs. Odvolání odůvodnil tím, že nebyl přítomen při jednání soudu, neboť si nebyl vědom toho, že by se konalo. Dlužník měl rodinné a zdravotní problémy, léčil se tři měsíce v době od února do dubna 2014. Po tuto dobu nedostával plat a nemohl splácet splátky dle splátkového kalendáře. Dlužník uznává, že nekomunikoval s insolvenčním správcem a neřešil s ním vzniklou situaci. Od insolvenčního správce obdržel zprávu, že by musel navýšit měsíční platbu na nejméně 7.000 Kč. Dlužník by jako OSVČ měl být schopen měsíčně platit mimo platbu 1.089 Kč insolvenčnímu správci a 2.800 Kč výživného ještě nejméně 6.000 Kč, což by činilo po zbývajících 28 měsíců celkem 168.000 Kč. Bude-li třeba pro dosažení hranice 30 % pohledávek navýšit plnění, dlužník by uzavřel smlouvu o důchodu. Do 10. 10. 2016 dlužník odešle na účet insolvenčního správce 10.000 Kč; v budoucnu bude insolvenčnímu správci hlásit všechny změny.

Insolvenční správce ve zprávě z 11. 10. 2016 o hospodářské situaci dlužníka (č. d. B-35) uvedl, že dlužník nevlastní žádný majetek, který by bylo možné zpeněžit, má jen věci osobní potřeby. Dlužník je veden jako OSVČ a ze svých příjmů je schopen měsíčně splácet částku 10.000 Kč.

Při jednání před odvolacím soudem insolvenční správce uvedl, že pokud by dlužník začal od nynějška hradit splátky, musel by měsíčně splácet částku 12.000 Kč, a to i s ohledem na povinnost placení výživného 2.800 Kč. Od září 2016 dlužník zaplatil pouze jednorázovou částku 10.000 Kč, je nekontaktní, se správcem nekomunikuje. Stejně jako v řízení u soudu prvního stupně, insolvenční správce není informován o majetkové situaci dlužníka, o jeho podnikatelské činnosti a jeho příjmech.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Jednání se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti dlužníka.

Odvolací soud se nejdříve zabýval procesní námitkou dlužníka, že se nedozvěděl o jednání konaném u soudu prvního stupně dne 7. 9. 2016.

Soud prvního stupně zaslal dlužníkovi poštou předvolání k jednání (č. d. B-25) dne 6. 6. 2016, avšak obálka s předvoláním se vrátila dne 14. 6. 2016 soudu zpět s poznámkou pošty, že se adresát odstěhoval. Poté soud postupoval dle § 50 odst. 2 a § 50l o. s. ř. a předvolání vyvěsil na úřední desce soudu dne 17. 6. 2016, přičemž desátým dnem, tj. dne 28. 6. 2016, se předvolání považuje za doručené adresátovi. Kromě toho dlužník mohl nahlédnutím do elektronické verze insolvenčního rejstříku, přístupné veřejnosti zdarma na internetu (isir.justice.cz) zjistit, že bylo svoláno jednání na uvedený den 7. 9. 2016. Odvolací soud je názoru za tohoto procesního stavu, že soud prvního stupně postupoval správně, když věc v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal v nepřítomnosti dlužníka.

Odvolací soud poznamenává, že dlužník měl i v odvolacím řízení možnost projednat věc ústně u soudu, ale ani k jednání u odvolacího soudu, nařízeném na den 24. 11. 2016, se bez omluvy nedostavil, byť v tomto případě mu bylo předvolání vhozeno do jeho poštovní schránky dne 27. 10. 2016.

Odvolací soud se dále zabýval věcí samou.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat,

že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Podle § 412 odst. 1 písm. c) a d) insolvenčního zákona Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání.

Odvolací soud uvádí, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Mezi podstatné povinnosti dlužníka při oddlužení plněním splátkového kalendáře patří též průběžné splácení jeho dluhů, neboť věřitelé mají právo na to, aby jejich pohledávky byly spláceny průběžně každý měsíc během 5 let, nikoliv nárazově jednou větší částkou, např. až na konci pětiletého období (viz povinnost měsíčního splácení uložená dlužníkovi v § 398 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ztratí-li dlužník zaměstnání, nelze to pokládat za důvod pro osvobození od placení pohledávek, ani to neznamená, že by dlužník byl zbaven povinnosti dostát svým závazkům (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. KSPH 55 INS 1199/2009, 3 VSPH 607/2010-B-35 ze dne 29. 9. 2010).

Odvolací soud podotýká, že celkový součet přihlášených nezajištěných pohledávek, které byly v insolvenčním řízení zjištěny, činí 645.202,39 Kč. 30 % z této částky je 193.560,72 Kč. Sečteno s odměnou a náklady insolvenčního správce i s 21 % DPH 65.340 Kč (měsíční záloha na náklady insolvenčního řízení a odměna insolvenčního správce činí 900 Kč, resp. s 21% DPH 1.089 Kč) dosahuje celková částka, kterou by musel dlužník zaplatit v pětiletém splátkovém kalendáři 258.900,72 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce, potvrzené při odvolacím jednání vyplývá, že do srpna 2016 (tj. za 32 měsíců, pětiletý splátkový kalendář začal v lednu 2014 a měl skončit v prosinci 2018) zaplatil dlužník věřitelům celkem 44.728 Kč, byť při průběžném placení od ledna 2014 do srpna 2016 mělo být zaplaceno již nejméně 103.232 Kč, zohlední-li se hranice 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 193.560,72 Kč. Dále je nutno vzít i v úvahu další výdaj dlužníka, a to jím placené výživné 2.800 Kč měsíčně. Od září 2016 do dne konání odvolacího jednání dlužník nezaplatil ničeho s výjimkou jednorázové částky 10.000 Kč, nelze tedy ani konstatovat, že by se po rozhodnutí soudu prvního stupně změnil dlužníkův přístup k plnění splátkového kalendáře.

Není zřejmé, jaký má dlužník příjem a jak dokumentuje i nekomunikace dlužníka s insolvenčním správcem, dlužník neplní své informační povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 písm. c) a d) insolvenčního zákona, což nepochybně jsou podstatné povinnosti ve smyslu § 418 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona.

V době rozhodování odvolacího soudu není osvědčen závěr, že by dlužník mohl pravidelně každý měsíc splácet ze svých příjmů částky potřebné ke splacení aspoň 30 % výše uvedených pohledávek nezajištěných věřitelů a náklady insolvenčního řízení spočívající v odměně a výdajích insolvenčního správce do konce pěti let splátkového kalendáře, jež by skončila v případě trvání schváleného oddlužení v prosinci 2018. Odvolací soud se proto ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a že lze předpokládat, že podstatná část splátkového kalendáře nebude splněna. Tím byl a je i nadále dán důvod dle § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zrušil schválené oddlužení a současně dle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Získá-li v budoucnu dlužník skutečně příjem, ze kterého by byl schopen uhradit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, může po realizovaném konkursu podat nový návrh na oddlužení splátkovým kalendářem.

Odvolání proti bodu III. výroku usnesení bylo odmítnuto dle § 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovalo proti rozhodnutí, vůči kterému není odvolání přípustné. Přípustnost odvolání je vyloučena ustanovením § 314 odst. 4 insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 24. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková