1 VSPH 1941/2015-B-54
KSPL 54 INS 35810/2013 1 VSPH 1941/2015-B-54

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Oldřich anonymizovano , anonymizovano , bytem i místem podnikání Chlum Svaté Maří, PSČ 357 54, IČO 64370933, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 54 INS 35810/2013-B-33 ze dne 8. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 54 INS 35810/2013-B-33 ze dne 8. září 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 8. 9. 2015 v bodu I. výroku zrušil oddlužení dlužníka Oldřicha anonymizovano . V bodu II. výroku soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku soud rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu IV. výroku soud vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku a v bodu V. výroku soud uložil insolvenčnímu správci předložit soudu do 15 dnů soupis majetkové podstaty a zprávu o hospodářské situaci dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením z 25. 7. 2014 č. j. KSPL 54 INS 35810/2013-B-6 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Byly zjištěny všechny nezajištěné pohledávky pěti věřitelů v celkové výši 545.148,59 Kč a též zajištěná pohledávka věřitele Hypoteční banky, a. s. ve výši 954.596,65 Kč. Soud vyšel při schválení oddlužení uvedeným způsobem z toho, že měsíční čistý příjem od tuzemského plátce (Ministerstva vnitra) činí 6.480 Kč a dále má dlužník příjem ze smlouvy o důchodu 10.200 Kč měsíčně. V případě oddlužení formou splátkového kalendáře, jakož i zpeněžením majetkové podstaty, byl dán předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %. Vzhledem k tomu, že výtěžek zpeněžení zejména nemovitostí by byl závislý na aktuální situaci na trhu a s přihlédnutím k sociálnímu hledisku soud shledal i pro věřitele výhodnějším způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře. Avšak ze zpráv insolvenčního správce doručených soudu dne 23. 3., 23. 4. a 21. 8. 2015 (dokumenty č. B-19, B-24 a B-30) vyplynulo, že dlužník naplnil podmínky pro zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a), b) insolvenčního zákona. Po uplynutí 12 měsíců měl dlužník uhrazeno jen 0,57 % přihlášených pohledávek. Dlužník nezajistil, aby peněžitý dar byl poukazován insolvenčnímu správci, přičemž z předmětné smlouvy o důchodu nebylo ve prospěch majetkové podstaty uhrazeno ničeho. K jednání dne 3. 9. 2015 se dlužník nedostavil (omluvil se z jednání prostřednictvím svého synovce Jakuba anonymizovano ).

Soud odkázal na § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona a uvedl, že s výjimkou prvního měsíce splátkového kalendáře (srpna 2014) neposkytl dlužník věřitelům žádné plnění. Od září 2014 do ledna 2015 hradil dlužník pouze částku 1.089 Kč na odměnu a výdaje správci a od února 2015 již nehradí nic. V rozporu s § 412 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona dlužník nepředložil přehledy svých příjmů. Soud dospěl k závěru, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení dle § 398 odst. 3, § 406 odst. 3 písm. a) a § 412 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, přičemž neprojevuje skutečný zájem o nápravu nastalé situace. Soud proto podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Podle § 314 insolvenčního zákona pak soud rozhodl v bodu III. výroku, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a bod IV. výroku odůvodnil ustanovením § 245 odst. 1 insolvenčního zákona. V rámci výkonu dohlédací činnosti soud uložil insolvenčnímu správci povinnosti k zajištění řádného průběhu nepatrného konkursu.

Dlužník napadl body I. a II. výroku usnesení včas podaným odvoláním, které odůvodnil tím, že se omlouval z jednání nařízeného na 3. 9. 2015 a žádal o odročení. Insolvenční správce mu svým jednáním znemožnil splácení dluhu a přestal s dlužníkem komunikovat. Dlužník byl propuštěn ze zaměstnání.

Podáním ze 7. 1. 2016 (č. d. B-51) insolvenční správce sdělil soudu, že podle telefonického rozhovoru s dárcem v březnu 2015 tento určité peněžité plnění dlužníkovi poskytoval, ale dar nebyl správci převeden. Správce žádnou svou povinnost ve vztahu k dlužníkovi neporušil, neodpovídá skutečnosti, že by s dlužníkem nekomunikoval. Dosud nic dlužník na splátkový kalendář nehradí, uhradil pouze již uváděných 0,57 % nezajištěných pohledávek.

Při jednání před odvolacím soudem dlužník trval na tom, že s ním insolvenční správce nekomunikoval. Sice dlužník byl po určitou dobu s ohledem na své poměry bez telefonní karty, tedy bez možnosti telefonovat, nicméně ani poté, co si ji pořídil a byl dosažitelný, jej insolvenční správce telefonicky nekontaktoval. Podle názoru dlužníka by měla funkci insolvenčního správce vykonávat jiná osoba. S ohledem na svůj vztah k insolvenčnímu správci se dlužník ani nesnažil správce kontaktovat.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Podle § 412 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání.

V prvé řadě je nesprávná představa dlužníka, že bylo na insolvenčním správci, aby byl aktivní, tj. aby se opakovaně obracel na dlužníka. Jak plyne z ustanovení § 412 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, jakož i z celé koncepce oddlužení, je tomu naopak-dlužník je ten, kdo se má první obracet na insolvenčního správce, nastanou-li jakékoliv problémy při plnění splátkového kalendáře. Povinností dlužníka při oddlužení splátkovým kalendářem je aktivní spolupráce s insolvenčním správcem a mj. je povinen mu sdělit též jakoukoliv změnu zaměstnání, což dlužník neučinil. Dále porušil povinnost stanovenou v § 412 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, a to předkládat dvakrát ročně (ke dni 15. 3. a 15. 9.) přehledy svých příjmů.

V dané věci soud prvního stupně zvažoval, zda provést oddlužení zpeněžením majetkové podstaty za situace, kdy byl předpoklad 100% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nebo jestli provést oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník přislíbil, že s pomocí dárce bude schopen uspokojit 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů a soud prvního stupně vyšel víc než vstříc dlužníkovi, když neschválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, nýbrž formou splátkového kalendáře. Při plnění splátkového kalendáře je soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ztratí-li dlužník zaměstnání, nelze to pokládat za důvod pro osvobození od placení pohledávek, ani to neznamená, že by dlužník byl zbaven povinnosti dostát svým závazkům (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. KSPH 55 INS 1199/2009, 3 VSPH 607/2010-B ze dne 29. 9. 2010).

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že podstatná část splátkového kalendáře nebyla splněna, neboť byla zaplacena jediná (první) splátka dle splátkového kalendáře v srpnu 2014 a od té doby dluh dlužníka na splátkách dlouhodobě narůstá a příjmy dlužníka neumožňují provádět srážky (plnění ze smlouvy o důchodu není vypláceno). Odvolací soud dodává, že v lednu 2016, tj. za dobu 18 měsíců trvání splátkového kalendáře bylo uhrazeno pouze 0,57 % nezajištěných (a zjištěných) pohledávek, byť již mělo být v tomto případě uhrazeno 30 % pohledávek ze 100 %, které měly být úplně uhrazeny do konce pětiletého splátkového období, tj. do července 2019. Nic nesvědčí závěru, že by dlužník mohl pravidelně každý měsíc splácet ze svých příjmů částku, která je nutná v tomto případě pro uspokojení 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů do konce splátkového kalendáře.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, čímž byl dán důvod jak dle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení, tak i důvod dle písm. b) uvedeného ustanovení (ukázalo se, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit).

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zrušil schválené oddlužení a současně dle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Pouč ení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 14. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková