1 VSPH 194/2013-5-13
č. j. MSPH 78 INS 19927/2017 1 VSPH 194/2013-5-13

USNESENÍ

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy ]UDr. Jiřího Karety a soudců ]UDr. Františka Kučery a jUDr. jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: INESTO, s. r. o., IČO 03139171, sídlem Přátelství 1518/4, 102 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Igorem Petreckym, sídlem Na Záhonech 845 / 20, 141 00 Praha 4 zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2017, č. j MSPí I 78 INS 19927 / 2017-1516 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2017, č. j. MSPH 78 INS 19927 / 2017-A-6 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2017, č. j MSPI í 78 INS 19927/2017 A-6 uložil INESTO, s. r. o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z podkladů doložených dlužníci přitom vyplývá, že nemá žádný majetek, a hrozí tedy, že náklady insolvenčního řízení ponese stát. Proto soud uložil dlužníci zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené vyší, jež poskytne záruku úhrady budoucích nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se jí povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží, popř. aby jí umožnil hradit uloženou zálohu ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně. V odvolání argumentovala tím, že nemá žádné dluhy soukromoprávní povahy, ale toliko dluhy veřejnoprávní povahy vůči státu, resp. veřejným rozpočtům, a že stát, potažmo veřejná správa v podstatě způsobily její ůpadek, a proto by stát měl nést náklady tohoto zbytečně vyvolaného insolvenčního řízení. Tvrdila, že není schopna uloženou zálohu zaplatit, a soudu vytkla, že při jejím uložení nezohlednil konkrétní okolnosti případu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 108 odst. 2 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka,

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza lůulštrunková.

10.

11.

12, z moí-'n ie ímo muzi/zur;

1 VSPH 194 / 2018 jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení

Soud prvního stupně vycházel správně z toho, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatně především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů zmajetkové podstaty. je přitom zřejmé, že se výše nákladů insolvenčního řízení odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice podala dne 30 10. 2017 insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu plyne, že je podnikatelkou, má nezajištěné závazky vcelkové výši 163.289 Kč, nemá žádné zaměstnance a nevlastní žádný majetek.

Vzhledem k tomu, že je dlužnice právnickou osobou a podnikatelkou, jež nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace, není řešení jejího úpadku oddluženírn či reorganizací možné; v takovém případě přichází v úvahu jako řešení jejího úpadku toliko konkurs, jehož prohlášení se ostatně domáhala. V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. Š 1 odst. 5 nebo Š 211 vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000 Kč (+ DPH). Na základě dlužníci poskytnutých údajů nelze důvodně předpokládat, že očekávané náklady insolvenčního řízení bude možno uhradit z majetkové podstaty, nebot? nevlastní žádný majetek.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníci uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše.

K požadavku dlužnice na úhradu zálohy ve splátkách považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je podle ust. Š 108 insolvenčního zákona limitována okamžikem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, přičemžvpřípadě prohlášení konkursu, jejž dlužnice coby způsob řešení svého úpadku navrhovala, vylučuje tento způsob úhrady též okolnost, že dlužnice není osobou s dispozičními oprávněními.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. 5219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 15. února 2018

JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. ÉMI/Í/(Í/