1 VSPH 1934/2013-P6-15
KSHK 40 INS 14395/2011 1 VSPH 1934/2013-P6-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužnice: Monika anonymizovano , anonymizovano , IČO 71771379, bytem Drtinova 597, 583 01 Chotěboř, zast. JUDr. Josefem Košmiderem, advokátem se sídlem Kalinovo nábř. 605, 580 01 Havlíčkův Brod, o odvolání věřitele MULTIBRAND, s.r.o., IČO 28227093, sídlem Týnská 1053, 110 00 Praha 1, zast. MUDr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M., advokátem se sídlem Na Rybníčku 1329, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 2013, č.j. KSHK 40 INS 14395/2011-P6-5/celk. 3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 2013, č.j. KSHK 40 INS 14395/2011-P6-5/celk. 3, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení dlužnice Moniky anonymizovano (dále jen dlužnice) rozhodl, že se k části přihlášky věřitele MULTIBRAND, s.r.o. (dále jen věřitel) ve výši 59.778,-Kč nepřihlíží, jeho přihláška se v této části odmítá (bod I. výroku), a právní mocí tohoto usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení v tomto rozsahu končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 16. února 2012, č.j. KSHK 40 INS 14395/2011-A-12, soud zjistil úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs. Dne 20. března 2012 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení svou vykonatelnou pohledávku zajištěnou majetkem dlužnice v celkové výši 242.794,04 Kč. Na přezkumném jednání dne 13. dubna 2012 posoudil insolvenční správce pohledávku jako zajištěnou, ale nevykonatelnou, kterou ve výši 183.016,04 Kč zjistil a ve výši 59.778,-Kč popřel její pravost, výši a pořadí. Věřiteli, který na přezkumném jednání nebyl přítomen, zaslal vyrozumění o popření pohledávky. Vyrozumění bylo věřiteli doručeno dne 25. června 2012. Věřitel v zákonem předepsané lhůtě žalobu na určení části popřené pohledávky nepodal. Proto soud I. stupně postupoval podle § 185 a § 187 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že se jeho přihláška v popřené výši neodmítá a jeho účast v řízení se nekončí. Ve svém odvolání zejména namítal, že jeho pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě vykonatelného rozhodčího nálezu a vůči této pohledávce mohl insolvenční správce uplatnit pouze skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Pokud insolvenční správce přesto pohledávku odvolatele popřel, měl povinnost sám podat incidenční žalobu a nepodání žaloby odvolatelem nemůže být důvodem pro odmítnutí popřené části jeho pohledávky. Poukazoval na skutečnost, že vykonatelnost pohledávky nemůže být podrobena testu insolvenčního správce, jenž nemá v incidenčním sporu nijak privilegované postavení. Připomněl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 29 NSČR 25/2011 ze dne 18. července 2013, o které svůj postup insolvenční správce opírá, bylo přijato později, než byl proveden přezkum pohledávky, a insolvenční správce nemohl proto svůj postup opřít ani o zavedenou soudní praxi. Konečně namítal neústavnost postupu insolvenčního správce, neboť změnou kvality přihlášené pohledávky narušil rovnost stran řízení dle čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny. Navrhl proto změnu napadeného usnesení tak, aby odvolací soud rozhodl o tom, že se část pohledávky věřitele neodmítá a jeho účast v řízení se nekončí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné.

Dle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčním správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

V projednávaném případě odmítl soud část přihlášky věřitele, protože nepodal ani přes výzvu provedenou insolvenčním správcem dle cit. § 198 odst. 1 IZ ve stanovené lhůtě u insolvenčního soudu žalobu o určení pravosti a výše části své popřené pohledávky. Argument, o který svůj nesouhlas s odmítnutím části své přihlášky věřitel opírá, spočívá v tom, že svoji přihlášku pohledávky označil a dokládal jako vykonatelnou, zatímco v seznamu pohledávek byla insolvenčním správcem zapsána nesprávně jako nevykonatelná. Povinnost podat žalobu o určení pravosti a výše takto popřené pohledávky proto měl mít nikoli věřitel, ale dle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že svoji pohledávku přihlásil věřitel jako pohledávku vykonatelnou podle rozhodčího nálezu č.j. Rc 99/2010-05 ze dne 21. prosince 2010 a zajištěnou exekutorským zástavním právem zřízeným na nemovitostech spadajících do společného jmění dlužnice a jejího manžela. Při přezkumném jednání dne 13. dubna 2012 byla celá pohledávka zařazena do seznamu pohledávek jako nevykonatelná (z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a rozhodčího nálezu) a část pohledávky ve výši 59.778,-Kč za náklady rozhodčího řízení a náklady exekuce byla insolvenčním správcem popřena. Výzvou insolvenčního správce ze dne 3. května 2012 doručenou právnímu zástupci věřitele dne 25. června 2012 byl věřitel vyzván k podání žaloby o určení výše a pořadí části popřené pohledávky, tato žaloba věřitelem u soudu podána nebyla.

Důvodem podaného odvolání bylo nesprávné právní hodnocení věci soudem I. stupně, které spočívalo v akceptování postupu insolvenčního správce, jenž pohledávku věřitele přihlášenou jako vykonatelnou (a doloženou vykonatelným exekučním titulem) zařadil v seznamu pohledávek (a takto ji i přezkoumal) jako nevykonatelnou a ve vztahu k popřené části pohledávky nepodal sám incidenční žalobu, nýbrž výzvou k podání žaloby tuto povinnost uložil věřiteli.

Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 29 NSČR 25/2011 ze dne 18. července 2013), kterou pro poměry insolvenčního řízení vyjádřil např. v usnesení sp.zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4 ze dne 20.10.2009 a která vychází ze závěrů přijatých pro obdobnou právní úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněném pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle těchto judikatorních závěrů prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoli, tj. zda s ním pro účely jeho přezkoumání má být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 199 IZ) nebo jako s pohledávkou nevykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 198 ve spojení s § 197 odst. 2 IZ), přísluší insolvenčnímu správci. Ten svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a v souladu s tímto stanoviskem buď věřitele nevykonatelné pohledávky popřené při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí s poučením o jeho právu uplatnit své právo u insolvenčního soudu určovací žalobou dle § 198 odst. 1 a 2 IZ, nebo sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Jestliže insolvenční správce, maje-byť nesprávně-zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozumí věřitele postupem dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky a o jeho právu podat určovací žalobu dle § 198 odst. 1 IZ, je tím dána i aktivní legitimace vyrozuměného věřitele k podání této žaloby.

Na tomto názoru odvolací soud i v poměrech projednávané věci setrval, neboť došlo-li k přezkoumání pohledávky věřitele při přezkumném jednání a jeho pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná, posuzuje se v dalším průběhu insolvenčního řízení jeho pohledávka dle její kvality stanovené přezkumem. Proto popře-li insolvenční správce přihlášenou pohledávku, jež byla přezkoumána jako nevykonatelná, a věřitele o tom vyrozumí podle § 197 odst. 2 IZ (s poučením dle § 198 IZ), může věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

Možná obrana věřitele proti excesivnímu postupu insolvenčního správce, pokud by správce navzdory řádnému průkazu vykonatelnosti pohledávky zařadil pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek jako nevykonatelnou, byla naznačena v jiném rozhodnutí odvolacího soudu č.j. KSPH 37 INS 1990/2012, 3 VSPH 1155/2012-P6-7, ze dne 25.3.2013, kde byl vysloven názor, podle něhož může insolvenční soud při přezkumném jednání (např. na základě námitky věřitele) korigovat stanovisko insolvenčního správce usnesením, které by vydal insolvenční soud v rámci svých dohledových pravomocí.

Uvedené právní hodnocení závěrů napadeného usnesení soudu I. stupně soudem odvolacím je podporováno též zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2013, sp.zn. 29 NSČR 25/2011, které rovněž věřiteli, přihlášenou pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník jako nevykonatelnou a který zmeškal lhůtu k podání žaloby o určení pravosti nebo výše pohledávky určenou ve vyrozumění (výzvě) insolvenčního správce dle § 197 odst. 2 IZ, nepřiznává možnost obrany v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, jež se opírá o ustanovení § 198 odst. 1 věty třetí IZ ve spojení s ustanovením § 185 IZ, založené na tvrzení, že výzvu ignoroval proto, že má za to, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou (pro niž platí režim ustanovení § 199 IZ).

K dalším námitkám věřitele v podaném odvolání směřujícím k rovnosti procesního postavení účastníků incidenčního řízení (a namítanému konfliktu postupu insolvenčního správce s ústavním pořádkem) odvolací soud doplňuje, že zařazení pohledávky k přezkumu je oprávnění insolvenčního správce vycházející z jeho postavení v insolvenčním řízení, kde není účastníkem řízení, ale zvláštním subjektem řízení s rozsáhlou samostatnou působností. Zařazením pohledávky věřitele mezi pohledávky nevykonatelné nezasahuje insolvenční správce do rozsahu ani pořadí uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení. Tímto úkonem správce pouze vymezuje procesní postavení takového věřitele v řízení o určení pravosti popřené pohledávky (v řízení o incidenční žalobě), a to především ve vztahu k procesní iniciativě věřitele, nezbavuje se jím však povinnosti tvrdit a prokazovat jím tvrzené důvody popření pohledávky věřitele, bude-li v incidenčním řízení (kde již vystupuje v procesním postavení strany sporu) shledána vykonatelnou. Odlišný názor na (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky tak má pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce konkursní podstaty (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který navíc je-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel.

Závěrem lze tedy shrnout, že soud I. stupně v daném případě nepochybil, když o přihlášce věřitele a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 IZ, neboť věřitel za situace, kdy jeho pohledávka již byla přezkoumána jako nevykonatelná a byla částečně popřena, nepodal ani přes výzvu insolvenčního správce žalobu o určení pravosti a výše části své popřené pohledávky.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání věřitele důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. prosince 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová