1 VSPH 1933/2014-A-22
KSUL 44 INS 8650/2014 1 VSPH 1933/2014-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves v Horách, Mikulovice 101E, zahájené na návrh navrhovatele Josefa Seilera, bytem Horní Jiřetín, Sadová 114/66, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2014, č.j. KSUL 44 INS 8650/2014-A-16,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2014, č.j. KSUL 44 INS 8650/2014-A-16, se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 28.3.2014 doručen insolvenční návrh navrhovatele Josefa Seilera, kterému usnesením ze dne 15.5.2014 (A-14), jež mu bylo doručeno dne 19.5.2014, uložil povinnost, aby do 5 dnů od jeho doručení zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 20.000,-Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví. Protože navrhovatel vyměřenou zálohu nezaplatil, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a domáhal se jeho zrušení, neboť nesouhlasil s názorem soudu I. stupně, že věřitel nemá povinnost podat insolvenční návrh na svého dlužníka a že náklady insolvenčního řízení nelze hradit ze státního rozpočtu. Soudu I. stupně vytýkal, že řízení zastavil, aniž rozhodl o jeho návrhu na osvobození od povinnosti zaplatit zálohu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15.5.2014 (A-14), jež mu doručil dne 19.5.2014, uložil navrhovateli povinnost, aby do 5 dnů od jeho doručení zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 20.000,-Kč a zároveň ho poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti. Záloha v předepsané výši byla navrhovateli vyměřena proto, že je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, která činí minimálně 45.000,-Kč, že není možné zatížit těmito výdaji pouze státní rozpočet, že dlužník nedisponuje finančními prostředky, ze kterých by bylo možné krýt počáteční náklady insolvenčního řízení po zjištění jeho úpadku, a že výše zálohy byla stanovena s ohledem na výši závazků, na nejasné majetkové poměry dlužníka a na to, že navrhovatel na rozdíl od dlužníka nemá povinnost podat insolvenční návrh a při uplatnění své pohledávky v nalézacím řízení by byl povinen uhradit soudní poplatek. Protože se navrhovatel proti tomuto usnesení neodvolal, nabylo právní moci dne 4.6.2014.

Navrhovatel vyměřenou zálohu nezaplatil. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu navrhovatel neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. To ovšem není tento případ, když z podání navrhovatele ze dne 21.5.2014 (A-15) vyplynulo, že není s to vyměřenou zálohu zaplatit, žádá o osvobození od jejího placení, event. o posečkání s jejím placením o 1 měsíc.

Protože v dané věci nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu (pro nemajetnost navrhovatele) a protože navrhovatel nezaplatil zálohu ani v prodloužené lhůtě po 4 měsících od jejího vyměření, potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku navrhovatele na osvobození od placení zálohy.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatele spočívající toliko v tom, že by náklady insolvenčního řízení měl hradit stát a že řízení bylo zastaveno, aniž bylo rozhodnuto o osvobození od povinnosti zálohu zaplatit, není pro posouzení věci významná.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a 224 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšnému dlužníku tyto nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková