1 VSPH 193/2013-A-21
MSPH 90 INS 22448/2012 1 VSPH 193/2013-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení navrhovatelky-dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Stará Obec 10, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2012, č.j. MSPH 90 INS 22448/2012-A-8,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2012, č.j. MSPH 90 INS 22448/2012-A-8, se m ě n í tak, že dlužnici se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000,-Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením uložil Městský soud v Praze dlužnici Marii anonymizovano (dále jen dlužnice) povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 8.000,-Kč do 3 dnů ode dne jeho právní moci.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel ze zjištění, že dlužnice je nemajetná a její úpadek bude řešen oddlužením. V relaci na předpokládanou výši počátečních nákladů insolvenčního řízení do doby schválení oddlužení, uložil soud I. stupně dlužnici povinnost uhradit zálohu ve výši 8.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud vyměřenou zálohu snížil na částku 4.000,-Kč, neboť od exekutora má zablokovaný účet, banka jí nemůže ještě jednou vyplatit životní minimum a v současné době disponuje jen sirotčím důchodem jejího syna.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu návrhu na povolení oddlužení odvolací soud zjistil, že v návrhu uvedené závazky pocházejí zejména ze spotřebitelských úvěrů. Soud dále zjistil, že dlužnice je nemajetná, má vyživovací povinnost vůči 1 nezletilému dítěti a má 18 splatných závazků vůči 12 věřitelům v celkové výši přes 634 tisíc Kč (z toho zajištěné závazky činí 11.500,-Kč), přičemž její měsíční příjem tvoři sirotčí důchod (13.376,-Kč), vdovský důchod (7.790,-Kč), invalidní důchod (2.057,-Kč) a mzda (5.865,-Kč).

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že je tu odůvodněný předpoklad, že úpadek dlužnice by mohlo být možno s ohledem na její očekávané příjmy řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Na rozdíl od soudu I. stupně je odvolací soud přesvědčen o tom, že se zřetelem na rozsah insolvenčního řízení pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 4.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny již z měsíčních splátek.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. února 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva